Prázdniny se pomalu chýlí ke konci, podzim a zima jsou před námi. Kultura F≈M opět přináší spoustu možností, jak si zpříjemnit zkracující se podvečery. Od září otevíráme tradiční dávku oblíbených kurzů. Na své si přijdou milovníci tance, cvičení všeho druhu, ale také umělecky založené duše. Do kurzů se mohou zájemci přihlašovat až do jejich zahájení nebo mohou využít jednorázových vstupů.    Připravte se na plesovou sezónu Tancujete rádi? Nebo na plese sedíte v koutku, cuká vám v nohách, ale k tanci se neodhodláte? Možná máte strach, protože standardní tance nejsou váš obor. Nezoufejte! V našem tradičním kurzu Tanečních pro dospělé všechno napravíte. Oblíbení a zkušení instruktoři Jana Šodková a Jaroslav Jaglarz naučí tančit úplně každého. Kurz je také příjemnou společenskou událostí, při které se můžete občerstvit sklenkou dobrého vína a popovídat s přáteli. Naučené kreace si pak ozkoušíte a procvičíte na závěrečném plese. Pokud dáváte přednost individuálnímu tanci a máte rádi exotiku, doporučujeme kurz Orientálních tanců. Lektorka Svatava Kaletová vás naučí rozvlnit boky v orientálních rytmech. Od podzimu otevíráme kurz pro začátečníky i mírně pokročilé. Široká nabídka cvičení pro všechny generace  Pro milovníky pohybových kurzů nabízíme širokou plejádu nejrůznějších cvičení. Ve zdravém těle zdravý duch. Pro dříve narozené ročníky nabízíme oblíbené Cvičení pro seniory. S lektorkou Věrou Řehovou si protáhnete všechny svaly a příjemně se naladíte na celý den. Paní Řehová je stálicí mezi našimi lektorkami. Mezi její další oblíbené kurzy patří Cvičení pro zdraví s Pilates, které obnovuje celkovou vitalitu, zmírňuje chronickou únavu a stres. Lekce jsou zpestřovány používáním overballů, činek a posilovacích gum. Jóga se v posledních letech stala velmi oblíbeným prostředkem pro uvolnění těla i mysli. V Národním domě na podzim otevíráme tři kurzy, které se zabývají různými typy jógy. Zdravotní cvičení s prvky jógy opět pod vedením paní Věry Řehové patří dlouhá léta k nejoblíbenějším kurzům a to jak u starší, tak i mladší generace. Cílem cvičení je posílení fyzické i psychické kondice, oddálení příznaků stárnutí a opotřebování organismu či zlepšení koordinace pohybů. Pokud dáváte přednost svižnější formě jógy, pak přijďte na kurz Powerjógy s Renatou Koloničnou. Dynamické cvičení jógy moderní doby, které je zaměřeno na uvolnění, protažení a posílení celého těla, vás dostane do formy! S lektorkou Natalií Kučerenko proniknete do tajů Hathajógy, klasického jógové cvičení, které se soustředí na fyzickou očistu a ovládnutí těla. Cvičení je určeno jak pro začátečníky, tak mírně pokročilé. Hathajóga je kombinace cvičení jógových pozic, jógového dechu a relaxace. V rámci kurzu se také naučíte pověstný pozdrav slunci ve třech variantách. Posilování a relaxaci, pilates a jógu v sobě spojuje také Cvičení pro zdraví s Ivanou Oramovou. K většině z těchto kurzů nepotřebujete žádné zvláštní cvičební pomůcky. Postačí pouze podložka na cvičení a touha po pohybu. S novým kurzem uvolníte tělo i mysl  V současné době je ve všech oblastech našeho života kladen důraz na výkon. K tomu, aby člověk uspěl v dnešní uspěchané době, ale potřebuje také odpočinek a zklidnění. Uvolnění těla i duše vám přinese novinka v naší kurzovní nabídce. Kurz 90 minut pro tělo a mysl vám přinese uvolnění jak po fyzické, tak psychické stránce. Jeden a půl hodinový blok je uspořádaný tak, abyste se nejdříve během cvičení a relaxace uvolnili a naladili se na arteterapii, která následuje. Cvičení není náročné a probíhá na židli nebo ve stoje. Není třeba se převlékat do cvičebních úborů, postačí pohodlnější běžný oděv. V arte části budeme převážně pracovat s výtvarnými technikami, ale vyzkoušíme si i tvůrčí psaní nebo muzikoterapii. Přihlášení do kurzů  Zájemci se mohou přihlásit do kurzu až do jeho zahájení. Registrace a platba probíhá na stránkách www.kulturafm.cz nebo osobně na recepci Národního domu. Úhrada kurzovného je možná bankovním převodem nebo v hotovosti. Kompletní nabídku kurzů naleznete zde. 

David Kopřiva: Na podiu se snažím, aby muzika, která z nás jde, byla uvěřitelná Utajený klenot. Tak nazval zpěváka a kytaristu kapely Downbelow redaktor jednoho hudebního internetového deníku. Rodák z Frýdku-Místku David Kopřiva pracuje jako programátor, ale v posledních letech hledá jiný pohled na svět ve vzdušných proudech pod beskydskými mraky s paraglidovým křídlem  nad hlavou. Zakládající člen skupiny Downbelow byl letos nominován na cenu Jantar v kategorii Interpret roku a se svou kapelou vystoupí 4. srpna na festivalu Pivopění. So 4. 8. / 17.00 / Pivopění / Slezan, ul. Těšínská Davide, jaké byly tvoje hudební začátky? S rockovou hudbou jsem se začal pořádně potkávat na frýdeckém gymplu. Do třídy jsem chodil třeba s Lukášem Horkým (baskytarista kapely Downbelow, pozn. red.), Davidem Stypkou nebo Bárou Kuběnovou (zpěvačka kapely Die Biene Maja – pozn. red.). Takže jsme byli vlastně taková hudební třída. Se spolužáky se často potkáváme a myslím, že střední školou dodneška dost žijeme. Po maturitě nás to s Lukášem zaválo do Brna, tam jsme studovali informatiku a právě v Brně taky vzniklo Downbelow. Takže jsi začal muzicírovat až na střední škole? To ne. Rodiče mě na základce přihlásili do hudebky, sám jsem si vybral housle. Dneska nechápu proč J. Po čtyřech letech jsem si ale vybrečel, že už tam chodit nebudu. A asi v 8. třídě jsem začal hrát na kytaru. Začínali jsme folkově se ségrou a kamarády z Valašského Meziříčí. Na gymplu jsme se pak dali dohromady s Lukášem a Davidem Kiršem. Po cestě domů jsme se pravidelně rozcházeli u jedné dopravní značky, kde jsme vedli dlouhé hovory o všem možném. A tam jsme se taky domluvili, že založíme kapelu a kdo bude na co hrát. J Já vzhledem k tomu, že už jsem na kytaru brnkal, tak jsem u toho zůstal a Lukáš s Davidem si rozdělili zbytek. Kapela se jmenovala různě, po čase se ustálil název 45. Byla to skvělá doba, zkoušeli jsme v garáži, občas za námi přišli kámoši na večírek a tak. J Po přesunu do Brna jsme začali zkoušet taky s klukama z Frýdlantu, mezi kterými byl i Petr Fuciman a Radek Tkáč. První Downbelow vzniklo tedy v roce 1999 v garáži v Králově poli v Brně. Radek Tkáč kapelu ale později opustil. Downbelow tedy tvoří stabilně 3 lidé. Kdo má v kapele jakou úlohu? Já mám na starosti většinou muziku, i když v poslední době už participují všichni členové. Lukáš je takový tahoun toho všeho. Lidé ho znají jako fotografa, grafika. Stará se o web a vizuální stránku. V poslední době dělá Lukáš také texty. A Peťa Fuciman nás hlídá. J On je takový technický typ, takže dohlíží, aby bylo všechno tak, jak má být. Zmínil jsi, že máš na starosti hlavně muziku. Jak se za těch necelých dvacet let měnily tvé inspirační zdroje? Když jsme začínali, naší inspirací byly kapely typu minus123minut a podobné, ale samozřejmě jsme ty věci neuměli tak dobře zahrát, takže nám z toho vyšlo takové to „české funky“. Z toho jsme ale naštěstí docela brzy vyrostli. J Já jsem vždycky poslouchal Pearl Jam, což je asi hlavně v těch starších nahrávkách slyšet. V poslední době moji „inspiraci“ změnila hlavně spolupráce s Amákem (Michal Šťasný, bývalý člen kapely Sunshine – pozn. red.), naším producentem a kamarádem z Prahy. Díky němu jsem začal používat kytarový efekt – delay (z angl.. zpoždění, ozvěna), což je asi největší změna v mé hře na kytaru za poslední roky. J Celkově jsme se více posunuli k indie scéně. O texty, které jsou ryze anglické, se v poslední době stará hlavně Lukáš Horký. Jste v kapele sice jen tři, ale přesto, ztotožňujete se s jeho myšlenkami, zvláště ty jako zpěvák? Ano, dá se říct, že ano. Děláme společně většinou jenom drobné úpravy, které se týkají spíše zpěvnosti veršů atd. Já s texty problém nemám. Například poslední deska Decameron Locis je o deseti místech, které jsou pro Lukáše nějakým způsobem důležité. A jelikož, jak říkám, vycházíme ze stejného prostředí, máme hodně společného i v tomto ohledu. Jsi zpěvák, jsi nejvíc vidět. Jak se vypořádáváš s rolí frontmana kapely? Jsi „typ“ na frontmana? Myslím si, že úplně ne. Nikdy asi nebudu ten, který bude řvát věty typu „Ahoj, jste tady?“. Snažím se, aby muzika, která z nás jde, byla uvěřitelná. Snažím se být frontmanem „přes muziku“. Nevím jistě, jestli se to daří, ale doufám, že ano. Určitě jsou kapely, které takto fungují. Třeba Jaromír Švejdík z Priessnitz je přesně ten typ civilního frontmana, který se mi líbí a kterému věřím úplně všechno. S Downbelow působíte na české scéně skoro dvacet let. Jak se vyvíjely vaše hudební ambice? V hudbě nemáme ambice trhat nějaké rekordy. Pochopili jsme, že v Čechách prostě patříme na alternativní scénu a baví nás to. Nikdy jsme nijak cílevědomě nesměřovali k tomu být slavní, ale na druhou stranu jsme vždycky chtěli hrát pro hodně lidí a pomalými kroky se k tomu vlastně stále snažíme směřovat. Pořád ale převažuje mód hrát pro radost. Letos jsi byl spolu s Davidem Stypkou a Jaromírem Nohavicou nominován na cenu Jantar jako interpret roku. Cos na to říkal? Bylo to moc fajn. Překvapilo mě to, ale zároveň samozřejmě potěšilo. Pozvali mě na předávání cen, říkal jsem si, jak to asi bude probíhat. Ten galavečer byl skvělý zážitek, na profi úrovni, navíc se nás tam z Frýdku potkalo spoustu. J A na závěr. Co vás v nejbližší době s kapelou čeká? Samozřejmě se těšíme se na Pivopění 4. 8., v ten den se nám sešly dvě hraní, takže po koncertě míříme ještě na další festival na Čeladnou. Jinak pořád chystáme nové písně a nové nahrávky. Nedávno taky vyšel videoklip k písni „Breeze Of Freedom“ režiséra Robina Lipa. Takže pořád něco děláme J. Už několikrát jsme měli možnost vystoupit na podiu s Petrem Kružíkem, což je skvělý člověk a kytarista kapely Priessnitz. Třeba se i tahle spolupráce prohloubí. Uvidíme. Když přijde a zahraje do našich skladeb svou kytaru, je schopen vytvořit skvělou a jedinečnou atmosféru Rozhovor připravila Markéta Holubová

Rekonstrukce foyer kina Vlast je jedním z plánovaných projektů Kultury F≈M. Studii vypracoval místní architektonický ateliér Kielar ve spolupráci s vedoucí kina Ladou Žabenskou. Proč rekonstruovat foyer kina a na co se návštěvníci kina mohou těšit? O připravovaném projektu jsme si povídali s jeho autory. Odkud přišel první impulz a proč jste se rozhodli foyer rekonstruovat? Lada Ž.: Do kina Vlast chodím už od patnácti. Mezitím jsem strávila mnoho let na studiích a prací v Brně, Praze, Ostravě a Paříži. Za tu dobu jsem navštívila řadu kin a měla jsem pocit, že od mé první návštěvy kina Vlast uteklo moře času, ale když jsem se do kina v roce 2017 vrátila, tentokrát jako jeho vedoucí, došlo mi, že se v něm za těch posledních třináct let příliš nezměnilo. Z jaké doby pochází stávající podoba kina? Lada Ž.: Kino vzniklo krátce po první světové válce. Jeho stávající podoba ale pochází z roku 2002, kdy bylo rekonstruováno jako divadelní prostor a kino zároveň, díky tomu máme v sále poměrně špičkové divadelní vybavení. Bohužel zvolené materiály ve foyer již dosluhují a působí zastarale. Jaký je tedy hlavní důvod rekonstrukce? Lada Ž.: Jak již zaznělo, materiály použité v předsálí jsou zastaralé a působí stroze. Nyní si ve foyer pohodlně sedne tak deset diváků, což je při kapacitě sálu přes 200 míst absolutně nedostačující. Bar je také nepraktický, takže u něj vznikají dlouhé fronty, a proto má jen omezenou nabídku. Chceme vybudovat moderní a útulnou kavárnu s barem, kde se budou diváci rádi setkávat i mimo projekce. Věříme, že to pozitivně přispěje k budování divácké komunity. Představte si, že vidíte skvělý film, který vás zasáhne, ale nemáte si o něm s kým popovídat. V kavárně to možné bude! Slyšela jsem, že se v kavárně bude také promítat. Je to pravda? Lada Ž.: Ano. To je další velmi důležitá součást našeho projektu. Všechna kina se dnes snaží najít prostor pro další malé sály, aby uspokojila diváckou poptávku a dosáhla co největší pestrosti programu. Nám se prostor pro plnohodnotný sál nepodařil najít, proto jsme se rozhodli instalovat promítací techniku přímo do kavárny stávajícího předsálí. V tomto nápadu nás finančně podpořil i Státní fond kinematografie, takže tady od září budeme promítat dokumenty, animované filmy pro dospělé, filmové klasiky, ale i krátké filmy. Budou zde uváděny i premiéry? Pro jaký typ filmů je prostor určen? Lada Ž.: Nikoli. Nejedná se o plnohodnotný sál v DCI standardu, ale o pouhý e-cinema sál. To znamená, že zde můžeme promítat starší filmy, případně nezávislé filmy, které nám v době premiéry distributor poskytne i na blu-ray disku. Výhodou je, že můžeme s minimálními náklady uspořádat projekce, u kterých očekáváme nízkou návštěvnost – školní projekce pro jednu či dvě třídy, bijásky pro mateřinky nebo projekce pro seniory. Dlouhodobě nám také chyběl příjemný komorní prostor pro menší besedy s projekcemi, přednášky, či jiná komorní vystoupení. Vraťme se k samotnému řešení prostoru foyer. Razantně jste v architektonickém návrhu změnili jeho organizaci. Proč? Václav K.: Stávající stav není vyhovující pro plánovaný záměr a zároveň dnes dosluhuje. Lidé se nemají kam posadit. První nepříjemné fronty se vytváří už u pokladny v zádveří a druhé pak u baru. Nejdříve jsme mysleli, že prostor pouze modernizujeme bez větších organizačních změn. Zjistili jsme ale, že pohyb návštěvníků v prostoru vůbec nefunguje a že je potřeba tento problém uchopit více komplexně. Srdcem prostoru se stává bar. Došlo nám, že nejlogičtější umístění baru se nabízí na místě šatny. Vybouráním nenosných příček jsme získali krásný osmi metrový bar, který nám bude moci závidět ne jedno kino či kavárna. Má foyer kina nějakou přednost, kterou chcete zachovat? Václav K.: Spíše než zachovat bychom chtěli prostor očistit a obnovit zajímavé a hodnotné historické prvky.   Pokladnu vracíme na historické místo, jak jsme zjistili z původní projektové dokumentace (dnešní kanceláře), a šatnu přesouváme na místo stávajícího baru. Diváci tak logicky vstoupí historickým vstupem, koupí si vstupenku, odloží si do šatny a plynule mohou pokračovat na bar či do sálu. A jak se foyer změní vizuálně? Václav K.: Prostor je v současné době odříznut od denního světla a vnějšího prostoru. Rozhodli jsme se proto v návrhu vybourat stávající pokladnu, rozšířit tím prostor kavárny a dostat do něj denní světlo. Snížený strop s umělými podhledy a zářivkami také působí dosti stísněně a neutěšeně. Odhalíme proto původní betonové stropy, opravíme a opatříme originálními svítidly z filmových cívek, která přispějí k vytvoření kavárenské atmosféry. Celkově se změní barevné ladění prostoru. Stávající dřevěné obložení nahradí předstěna. Červená litá podlaha bude například navazovat na červené sedačky v sále.    Jaké jsou šance, pokud jde o realizaci projektu? Lada Ž.: V celém rozsahu studie? Já věřím, že veliké. Řada zřizovatelů si dnes uvědomuje, jak důležité je do kin investovat. Po letech diváckého boomu je investice do rozvoje kin přirozeným krokem kupředu. Například v Biografu Český ráj v Jičíně v červnu dokončili rekonstrukci za desítky milionů korun, čímž se jičínské kino stalo nejmodernějším „kamenným“ kinem v Česku. Václav K.: První fáze projektu se zrealizuje už toto léto, kdy nakoupíme nový nábytek a opatříme foyer promítací technikou. Druhá fáze projektu zahrnující větší stavební úpravy proběhne snad v roce 2019. Čekají kino v rámci modernizace i nějaké další změny? Lada Ž.: Naše kino bylo digitalizováno v první vlně digitalizace v roce 2009. Tyto technologie začínají dosluhovat, takže nás brzy čeká také redigitalizace stávající promítací techniky. V následujících pěti šesti letech se také v kinech stane standardem pro zvuk systém Dolby Atmos, který nabízí dokonalý 3D prostorový zvuk. Musíme se také připravit na to, že se filmy v dohledné době budou distribuovat výhradně přes internet. Zkrátka v kině je stále co modernizovat. Rozhovor připravila Michaela Davidová.