Splavi už popáté otevírají svět současné ilustrace a krásných knih. Letošní ročník s tématem Podpůrné mechanismy se zaměřuje na to, co nám pomáhá tvořit, růst, spolupracovat a navzájem se propojovat. Festival ukazuje nejen hotová díla, ale také lidi a příběhy, které za jejich vznikem stojí. „Na Splavi mě nejvíce baví inspirace a spolupráce,“ říká Markéta Fucimanová z Knihovny FM. Karin Šrubařová z Galerie FM a Dagmar Čaplyginová z Galerie Věž oceňují především možnost potkávat se s lidmi a společně vytvářet festivalový program. Právě přiblížení světa ilustrace a krásných knih je jednou z hlavních myšlenek festivalu. Návštěvníci nemají poznávat jen hotová díla, ale také cestu, která k nim vede – od prvního nápadu přes práci ilustrátorů, autorů a grafiků až po vznik samotné knihy. „Našim přáním je zbavit publikum pocitu určité nedotknutelnosti umění. Ukázat, že za každou knihou nebo ilustrací stojí konkrétní lidé, jejich práce, hledání i pochybnosti. Když tento proces otevřeme, přestává být umění vzdálené a stává se něčím, co může oslovit opravdu každého,“ vysvětluje Karin Šrubařová.   Partnerství, které pomohlo otevřít dveře Myšlenka festivalu současné ilustrace vznikla při přípravách projektu spojeného s kandidaturou Žiliny jako partnerského města Frýdku-Místku na Evropské hlavní město kultury. Přestože Žilina titul nakonec nezískala, motivace na uskutečnění Splavi zůstala, i díky další spolupráci. „Ve Frýdku-Místku máme silnou tradici spojenou s knihami a literaturou. Bylo přirozené propojit také další organizace, které se této oblasti dlouhodobě věnují,“ vysvětluje Karin Šrubařová. Festival neobohacuje jen své návštěvníky. Inspiruje také samotné organizátory. „Ráda vzpomínám na Adélu Marii Jirků nebo na Lucii Lučanskou a obrázkové divadlo s vyprávěním kamishibai. Natolik nás zaujalo, že jsme si ho pořídili i do knihovny a dnes s ním sami pracujeme, říká Markéta Fucimanová.“ Podobně o spolupráci mluví i Dagmar Čaplyginová. S kolegou Tomášem Rozehnalem se v Galerii Věž dlouhodobě věnují malým nakladatelstvím a literárním projektům, zaměřeným na nezávislou a nekomerční tvorbu. Důležitou součástí večerů je literární program, který návštěvníkům přináší živá autorská čtení a neformální setkání s prozaiky a básníky. Obohacením pořadů bývá i hudební či zvuková improvizace. Například na loňském Splavi se podařila inspirativní spolupráce s literárním časopisem Obrácená strana měsíce. Mohli jsme se s ním setkat v rámci výstavy, v expozici s ilustracemi i texty a na živo ve Věži na literárně-hudebním večeru s nezaměnitelným literátem Milanem Krupou. „Řada malých nakladatelství nebo literárních časopisů je dobře známá odborníkům, ale široká veřejnost o nich často vůbec neví. Právě Splavi jim dávají prostor oslovit nové čtenáře a návštěvníky. To je na festivalu krásné,“ říká. Pomyslným vrcholem festivalu je Trh krásných knih, který tvoří tradiční součást Splavi. „Na tomto místě se setkávají návštěvníci, autoři, nakladatelé i organizátoři,“doplňuje Markéta Fucimanová. Propojení komunit a důležitých témat Každá z institucí přivádí na Splavi své publikum. Galerie FM nabízí výstavy a workshopy, Galerie Věž komornější literární večery a diskuse, Knihovna FM rodinné programy i setkání se čtenáři. Díky festivalu se tyto světy mohou přirozeně propojovat. „Je krásné sledovat, jak se jednotlivá publika postupně prolínají. Někdo přijde poprvé do galerie, jiný objeví Věž nebo knihovnu. Vzniká komunita lidí, které spojuje zájem o ilustraci, knihy a současnou tvorbu,“ říká Karin Šrubařová. Také letošní ročník navazuje na tuto filozofii, tématem Podpůrné mechanismy. Zkoumá, jak mohou ilustrace, knihy nebo samotný tvůrčí proces vytvářet vztahy, propojovat komunity a otevírat důležitá společenská témata. Velkou odměnou pro organizátorky je zpětná vazba návštěvníků. „Lidé se po skončení akcí zastavují, sdílejí své dojmy a stále častěji se během roku sami ptají, kdy začne další ročník. Právě to je pro ně potvrzením, že festival si našel své místo a kolem něj postupně vznikla komunita lidí, kteří se na Splavi rádi vracejí,“ doplňuje za všechny Karin Šrubařová. Co si nenechat ujít Návštěvníci by si rozhodně neměli nechat ujít hlavní výstavu v Galerii FM, která je pomyslným výchozím bodem celého festivalu a na které se také představí letošní téma. „Určitě se zajděte podívat také na literární večery v Galerii Věž, které mají jedinečnou atmosféru a nabízejí možnost setkat se s autory zblízka. Také bych ráda pozvala do knihovny na přednášku Michaely Cackové, věnovanou výtvarné edukaci a zapojení umění při práci s dětmi, doplňuje Karin Šrubařová.“ Festival Splavi nabídne mnohem víc než kulturní program. Otevírá dveře do světa ilustrace, ukazuje příběhy lidí, kteří knihy vytvářejí, a připomíná, že kultura vzniká především díky spolupráci, sdílení a ochotě inspirovat druhé.   Užijte si SPLAVI 2026

Už 38 let na scéně, ale energie jim rozhodně nechybí. S novým albem V původním snění brázdí koncertní pódia po celé republice. Jak si po letech udržují soudržnost, získávají nové fanoušky, a proč jsou pro ně letní festivaly zároveň radostí i oříškem, prozradil baskytarista a spoluzakladatel kapely Tata Bojs Marek Huňát alias Mardoša. Tata Bojs vystoupí na festivalu Pivopění ve Frýdku-Místku 12. 9. 2026.   Kdo nebo co je u vás v kapele hlavním stmelovačem? A chodíte spolu ještě vůbec „jen tak na pivo“? Kdy to bylo naposledy? Ani nám nepřijde, že už je to tolik let; když se člověk dobře baví, tak to utíká rychle. Ale počty jsou neúprosné a je to opravdu tak! Hlavními stmelovači jsou asi naše kamarádství a to, že nás baví společně dělat hluk, který se dá považovat za hudbu. Já osobně pivo nepiji, ale dotaz chápu. Takže ano, vídáme se i mimo koncerty nebo zkoušky. Máme i hodně akcí, kde jsme propojeni přes děti a rodiny. A zítra asi půjdeme společně do kina. Dušan našel nějaký umělecký evropský film, tak nás asi chce trochu potrápit. Vaše nové album V původním snění působí jako deska plná obrazů, emocí i zamyšlení. Jaké poselství jste do něj chtěli otisknout? Abych řekl pravdu, jdeme na to spíš obráceně. Texty vymýšlíme spíš intuitivně, jak k nám přichází nápady. A až když je deska hotová sledujeme, co z toho vlastně vzešlo. A výklad nejraději necháváme na posluchačích. Texty jsou typicky plné hravých obratů a jazykových hříček. Kdo měl v textařském duu Cais/Mardoša obvykle poslední slovo? Texty sice píšeme my dva, ale každý své, takže každý má poslední slovo u toho svého. I když úplně poslední slovo má asi písnička. Ta si řekne sama, jestli je někde něco potřeba přidat ubrat atd. I když je pravda, že dvojpísnička Továrna na sny / V původním snění je pro nás trochu netypická tím, že se jedná o náš společný text. Nezávisle na sobě jsme psali na stejné téma…   Na vaše koncerty dnes chodí fanoušci, kteří s vámi vyrostli, ale často už i jejich děti. Vnímáte kapelu Tata Bojs jako multigenerační? Určitě. My jsme jako kapela extrémně vděčná za každého fanouška s otevřenou myslí, za nového nebo letitého, za mladého nebo staršího. Děti na koncertech nás rozhodně těší! Tedy za předpokladu, že jsou tam dobrovolně.   Letní festivaly mají specifickou atmosféru. Připravujete se na ně jinak? A jak důležitý je samotný koncept vystoupení? Hraní v klubu a na festivalu jsou opravdu velmi rozdílné světy. A každý z nich máme rádi pro něco jiného. Většina festivalových vystoupení trvá hodinu, což je docela málo, ale o to je to zase intenzivnější. Prostě to do nich musíme „nasypat a vypadnout“. S přibývajícími alby je ale pro nás čím dál tím těžší tu hodinu sestavit, máme problém s příliš vysokým počtem hitů! Na nějaké se tedy vždycky nedostane. Nevadí, že jsou to často hity hlavně pro nás, to už je podružné.   Proměňuje se v čase i vaše fanouškovská základna? Fanoušky si pravidelně na koncertech fotím, takže mohu provést přesnou analýzu. Jenom tedy nevím, kdy se k tomu dostanu… Když se řekne Frýdek-Místek nebo Beskydy, vybaví se vám nějaká vzpomínka, koncert nebo zážitek? Možná se mi jako první vybaví klub Stoun, kam jsme jezdívali už v devadesátkách. Když do něj člověk jde, tak má podobný pocit, jako když leze do pyramidy. Lehce klaustrofobní, ale prostoupený tajemstvím. Co byste vzkázali návštěvníkům, kteří vás na PIVOPĚNÍ uvidí úplně poprvé? No, mě by spíš zajímalo, co by oni po koncertě vzkázali nám! Zajímalo by mě, jak to na někoho absolutně „nepopsaného“ působí. Hrajeme sice už docela dlouho, ale na světě je pořád víc lidí, kteří neviděli náš koncert než těch, kteří ho viděli. Tento poměr asi nemáme šanci nikdy zvrátit. Lenka Vašková  PIVOPĚNÍ 2026

Máte blízko ke kultuře, nebojíte se výzev a chcete, aby vaše práce měla smysl? Připojte se k nám do týmu.  Aktuálně hledáme pro naši organizaci nového kolegu na pozici:  KOORDINAČNÍ, PROJEKTOVÝ A PROGRAMOVÝ PRACOVNÍK Jedná se o práci na HPP (plný úvazek, 40 hod./týden) s nepravidelnou pracovní dobou na dobu určitou. Podrobné informace najdete v sekci VOLNÉ POZICE

Přijďte se s námi rozloučit s prázdninami! V sobotu 29. srpna od 14.00 hodin jsme pro vás připravili Slavnost na konec léta – odpoledne plné zábavy a dobrodružství pro děti i dospělé. V Nové Osmičce se můžete těšit na oblíbenou kočovnou hernu Sládkovna, Cirkusáckou pohádku, besedu Jak se rodí knížka, čtenářský koutek s cirkusovými hrátkami i tajuplnou laboratoř dragonautů. Až se začne stmívat, čeká nás společně to největší překvapení. Ulicemi Frýdku-Místku projde několik metrů vysoký obří drak v doprovodu francouzských akrobatů souboru Planète Vapeur. Světla, oheň, hudba a jedinečná atmosféra promění závěr prázdnin v nezapomenutelný zážitek. Zapojit se může každý! Vezměte si lampion nebo jiný svítící doplněk a staňte se součástí kouzelného večera.

Dvacet let výjimečných koncertů, nezapomenutelných hudebních setkání a jedinečné festivalové atmosféry. Za tu dobu se festival Jazz ve městě stal pevnou součástí kulturního života Frýdku-Místku a vyrostl v respektovanou hudební událost, která pravidelně představuje špičkové české i zahraniční interprety napříč hudebními žánry. Úvodní ročníky se rodily především z nadšení organizátorů a objevování nových možností. „První rok pořádání festivalu jsme dělali dost na koleni a zkoušeli, jak budou lidé na nový koncept reagovat. Navíc povědomí o akcích vznikalo úplně jinak, nebyl Facebook ani jiné sociální sítě,“ říká Milan Anděl, dnes majitel reklamní a kreativní agentury MamiArt, který stál u zrodu prvního ročníku v roce 2006 v jeho režii pod Beskydským informačním centrem, spolu se sdružením Region Beskydy a městem Frýdek-Místek. Festival se tehdy propagoval především prostřednictvím plakátů, tištěných médií a jednoduchých webových stránek. Zájem publika ale předčil očekávání,  na pódiu se objevovala zvučná jména jako Peter Lipa, Dan Bárta nebo Robert Balzar Trio a návštěvnost rychle rostla. Festival několikrát prověřilo i počasí – například v roce 2009 musel být kvůli silným bouřkám předčasně ukončen. Festival, který rostl s městem Během dalších let se Jazz ve městě postupně rozšiřoval, nabízel klubová i otevřená místa konání a stále pestřejší dramaturgii. Vedle tradičního jazzu zazníval swing, funk, latin, world music i moderní crossover projekty. Na festivalu během let vystoupili například Emil Viklický, Jiří Stivín, Beata Hlavenková, David Dorůžka, Clarinet Factory, Jan Smigmator, Ondřej Pivec, Dan Bárta, Anna Maria Jopek, Mammal Hands a mnoho dalších výrazných osobností domácí i zahraniční scény. „Tento festival pro mě byl vždycky svátkem. Měl jsem radost, že právě ve Frýdku-Místku má jazz své místo, protože to rozhodně není samozřejmostí v každém městě této velikosti," říká hudebník a dramaturg festivalu Radim Přidal a dodává: „Jako frýdecko-místecký rodák a muzikant jsem s festivalem vyrůstal – když jsem zrovna nestál na pódiu, seděl jsem mezi posluchači. O to víc si dnes vážím toho, že se na jeho podobě můžu podílet jako dramaturg. Mým přáním je, aby si zachoval svou jedinečnou atmosféru, přivážel špičkové hudebníky z domova i ze zahraničí a zůstával otevřeným hudebním svátkem pro všechny.“  Když hudba spojuje lidi Specifickou atmosféru festivalu vždy tvořilo propojení špičkové hudby s otevřeným veřejným prostorem a blízkostí publika. Od roku 2012 převzala pořadatelství festivalu organizace Kultura FM. Součástí programu se postupně staly také jam sessions, busking mezi lidmi, studentské projekty nebo doprovodné výstavy. Pravidelná jazzová setkání přerušila v roce 2020 covidová opatření a několik let se festival konal v klubové atmosféře Stolárny. Od roku 2024 se koncerty opět vrátily do areálu frýdeckého zámku a letos se část programu uskuteční také na Nové Osmičce. „Jazz ve městě je moje srdeční záležitost. Patří k akcím, které mě inspirují a naplňují energií. Má neopakovatelnou atmosféru. Během koncertů se usmíváte, podupáváte do rytmu a najednou je vám prostě dobře,“ říká ředitelka Kultury FM Gabriela Kocichová. Za přípravou festivalu stojí každoročně desítky hodin práce, energie a nadšení. Rozhodně stojí za to ho navštívit: „Potkáte spoustu milých lidí i skvělé muzikanty bez hvězdných manýrů. Klidně je zastavíte u stánku s kávou a na chvíli se zapovídáte. Právě tahle bezprostřednost a vzájemná blízkost dělají z Jazzu ve městě něco výjimečného, co na velkých festivalech jen stěží zažijete.“ Jazz, který si najde cestu kamkoli „Jazz má navíc úžasnou schopnost oživit téměř jakýkoli prostor. Když se ohlížím za minulými ročníky, nenapadá mě místo, kde by se jazzový happening nedal uspořádat. Hráli jsme v podchodu, před obchodem, na rohu ulice, v bývalé textilní továrně i na nástupišti vlakového nádraží, kde cestující z otevřených oken tleskali a volali na průvodčího, aby ještě na chvíli zdržel odjezd vlaku. Chtěli si ten jedinečný okamžik užít o něco déle,“ vzpomíná Gabriela Kocichová. „Jazz má mnoho podob a barev. Vznikají prolínáním různých žánrů a pokaždé si říkám: ‚Může tohle vůbec fungovat dohromady?' A výsledek mě znovu a znovu překvapuje. Jazz je svoboda, improvizace a neopakovatelný okamžik. Každé vystoupení je originál," dodává ředitelka Kultury FM. Za téměř dvě desetiletí existence si Jazz ve městě vybudoval pevné místo na kulturní mapě regionu a stal se oblíbenou letní tradicí pro příznivce jazzové hudby z Frýdku-Místku i okolních měst a regionů. Jubilejní 20. ročník tak není jen oslavou dlouhé historie festivalu, ale především připomínkou výjimečných hudebních setkání, která Frýdek-Místek během uplynulých dvaceti let zažil. Co popřát festivalu do dalších let? Ať si zachová svou jedinečnou atmosféru, otevřenost a odvahu objevovat novou hudbu. Jazz patří všem. Nebojte se jazzu! KOUPIT VSTUPENKU NA JAZZ VE MĚSTĚ 2026 >>

Pianistka a skladatelka Kristina Barta patří k nejvýraznějším tvůrčím hlasům současného českého jazzu. Její hudba vzniká z osobních zkušeností, silných emocí i pozorného vnímání světa kolem nás. Na svém novém albu RED LANDSCAPE, které vyšlo letos v květnu, zachycuje krajinu plnou kontrastů a hledání nových hranic. Před vystoupením na festivalu Jazz ve městě /25. července 2026/ jsme si povídali o improvizaci, komponování i síle hudby, která dokáže zasáhnout posluchače hluboko pod povrch běžných slov. Co vás přitáhlo k jazzu, když jste začínala? Proměnilo se v čase to, co vás na něm fascinuje? Především improvizace, volnost a svoboda. A právě to mě na jazzu fascinuje dodnes. Ty nekonečné možnosti vyjádření a objevování nových cest. Přicházejí k vám nové skladby až ve chvíli, kdy usednete za klavír, nebo nápady sbíráte průběžně a u nástroje je jen rozvíjíte? Spíše sbírám nápady průběžně. Dokážu si skladbu velmi jasně představit i bez jakéhokoli nástroje. U klavíru jí potom už jen dávám konkrétní podobu. Skladatelkou jste už řadu let. Jak se během té doby vyvíjel váš pohled na vlastní tvorbu? Jsem na sebe velmi přísná, a to nejen v tomto ohledu. Ve chvíli, kdy vyjde nové album, mám často pocit, že jsem se už posunula zase o kus dál. Nedokážu si ho užívat stejným způsobem jako v době jeho vzniku, kdy jsem byla s danou hudbou naprosto ztotožněná. To ale neznamená, že mě nebaví ji hrát naživo. Naopak – koncerty jsou pro mě nesmírně důležité a miluji je. Jakou krajinu hudebně zachycujete na svém novém albu RED LANDSCAPE? Je to obecná krajina, jejímž hlavním tématem je překračování hranic. Někdy je plná beznaděje, bolesti a smutku, jindy naopak přináší světlo, naději a nové možnosti. Album je částečně konceptuální, otevírá společenská témata a reflektuje současný svět. Jak tento koncept vznikal? Byla to přirozená cesta. V té době jsem byla těhotná a možná proto citlivější vůči mnoha tématům. Současně jsem procházela obdobím, kdy se mě hluboce dotýkaly události kolem mě – války, násilí, ale také porod, mateřství a úplně nový pohled na lásku. Všechny tyto zkušenosti se do alba přirozeně promítly. Jak tyto skladby prožíváte během koncertů a jak podle vás působí na publikum? Na pódiu skladby prožívám velmi intenzivně, jako bych se vracela do okamžiku jejich vzniku. Proto si koncerty tolik užívám, i když bývám po nich často emočně vyčerpaná. Reakce publika se samozřejmě liší podle místa a situace, ale s negativními ohlasy se prakticky nesetkávám. Naopak. Někdo odchází s hlubokým uměleckým zážitkem, někdo je dojatý k slzám, protože se ho hudba osobně dotkla nebo mu něco připomněla. Těší mě, když vidím, že moje hudba v posluchačích zanechá stopu a vyvolá emoce. Jazz ve městě letos slaví 20 let od svého vzniku. Co byste festivalu popřála? Možná to bude znít jako klišé, ale myslím to opravdu upřímně. Přeji festivalu, aby nejen přežil, ale aby naplno žil ještě mnoho dalších let. Aby si dál nacházel své publikum, dokázal ho oslovovat a bavit. A také aby měl dostatek podpory – nejen finanční, ale i lidské a společenské. Takové festivaly mají velký smysl a byla by škoda o ně přijít. Děkujeme za rozhovor. Těšíme se na setkání na festivalu Jazz ve městě!

Jubilejní Jazz ve městě přiveze z Paříže do Frýdku-Místku zpěvačku Camille Bertault i špičku české scény Frýdeckomístecký festival Jazz ve městě letos oslaví své 20. výročí, a to ve velkém stylu. Na oslavu si pozval nejvýraznější postavy české scény s mezinárodními kapelami a novými deskami, a jako hlavní hvězdu fenomenální Camille Bertault, držitelku nejvýznamnějšího francouzského hudebního ocenění. Festival se uskuteční v pátek a sobotu 24. a 25. července 2026. Tohle bude oslava ve velkém stylu. Jazz ve všech jeho podobách, mezinárodní sestavy a ženská energie, to vše ve dvou letních dnech pod širým nebem ve Frýdku-Místku. Hlavní tvář letošního ročníku, francouzská zpěvačka Camille Bertault, má nejen neuvěřitelný hlas a dokáže ho ovládat na té nejvyšší úrovni i ve světovém měřítku, ale je také neskutečně sympatická, energická a nakažlivě spontánní, což se odráží i v její hudbě. Držitelka nejprestižnější francouzské hudební ceny Les Victoires vystupuje po celém světě, slyšet ji mohli diváci na všech kontinentech a spolupracuje s těmi největšími jazzovými hvězdami. Do Frýdku přiveze svůj pařížský kvintet. Další kapely v nabitém programu představují vedoucí osobnosti české jazzové scény s jejich novými alby a kapelami s mezinárodní účastí. Kytarista Libor Šmoldas vystoupí s repertoárem ze své nové desky Sorry, Miles!, na které se u příležitosti 100. výročí narození Milese Davise obrací ke skladbám, které jsou s tímto hudebníkem spojovány, leč často chybně. S humorem tak poukazuje na mistrovu nechvalně známou vlastnost přisvojovat si skladby svých spoluhráčů. Výsledkem je ovšem špičkové album, jehož středobodem je kytara a dokonalá souhra Šmoldasova kvarteta. Skladatelka a pianistka Kristina Barta na svém novém albu Red Landscape překračuje hranice – hudební, geografické i lidské – a propojuje současný jazz s prvky české historie a identity. Na koncertě zazní také její aranžmá Modlitby pro Martu, kterou zazpívá Petra Brabencová, či úpravy ukrajinské lidové melodiky. Mezi špičkovými muzikanty jejího kvinteta se objeví jako host také slovenský saxofonista Martin Uherek. Na závěr hlavního festivalového večera se můžete přesvědčit, jak jazzmani hrají pop. Vystoupí totiž Tour Guide Blonde, kapela složená z ostřílených jazzových hudebníků s americkou zpěvačkou Allison Wheeler v čele. Jejich hudba nejvíc spadá do žánru americana, popu vycházejícího z kořenů americké hudby. Program odstartuje již v pátek ve zbrusu novém areálu Nová osmička, otevřeného v prostorách bývalé textilní továrny. Festival zahájí hvězdný mezinárodní kvartet Daniela Bulatkina, českého pianisty zakotveného v Rotterdamu. Jeho autorskou hudbu spolu s ním zahraje kytarista David Dorůžka a americko-francouzská rytmika. Po nich otevřou festivalovou jam session studenti a studentky Janáčkovy konzervatoře v Ostravě pod názvem Jazz v konzervě. Už potřetí se o festivalový program stará kytarista a místní rodák Radim Přidal. „Mám velkou radost, že tři z pěti kapel mají ve svém čele ženy, to je něco, co se v programech nejen jazzových festivalů příliš nevidí. Obzvlášť mě těší, že se nám podařilo získat Camille Bertault, která představuje opravdovou světovou špičku vokálního jazzu a její koncerty jsou i silný lidský zážitek,” říká k letošnímu jubilejnímu programu. „Program představuje průlet jazzovým světem, od tradičnější podoby jazzu k modernímu pojetí až do popu, od instrumentální hudby, použití hlasu jako nástroje až k písničkám. Bude to oslava výročí, jak se patří,“ dodává. Festivalovou atmosféru v přestávkách zpestří swingová kapela a tanečníci, chill-out zóna v zámeckém parku a skvělé občerstvení. Historii Jazzu ve městě si budou mít návštěvníci možnost připomenout výstavou fotografií z jeho předchozích devatenácti ročníků. Vstupenky zakoupíte na www.kulturafm.cz a v obvyklých předprodejích. Festival pořádá město Frýdek-Místek prostřednictvím Kultura F≈M. TISKOVÁ ZPRÁVA S PROGRAMEM FESTIVALU

Francouzská zpěvačka Camille Bertault patří k nejvýraznějším osobnostem současné jazzové scény. Ve své tvorbě propojuje jazz s klasickou hudbou, divadlem i poezií a publikum po celém světě si získává spontánností, virtuozitou a osobitým humorem. Před svým vystoupením na letošním 20. ročníku festivalu Jazz ve městě (24.–25. července 2026) nám prozradila, co ji přivedlo k jazzu, jak hledá inspiraci a proč je pro ni improvizace stále zdrojem svobody i radosti. Jakou roli hrála hudba ve vašem dětství? Jaké písničky se u vás doma poslouchaly nebo zpívaly? V útlém věku, asi ve třech letech, mě můj táta učil hrát na klavír. Hodně jsme poslouchali jazz a klasickou hudbu. Jako teenagerka jsem poslouchala Fionu Apple, Björk, Lauryn Hill, a také jsem objevila brazilskou hudbu. Uvažovala jste někdy o kariéře v jiném žánru než v jazzu? Vycházím z jazzu a v mé hudbě se mísí mnoho stylů. Myslím si ale, že bych byla frustrovaná, kdybych dělala hudbu, která nedává prostor improvizaci. Často používáte techniky scatu a vocalese – improvizování melodií pomocí slabik nebo zpívání textů nad jazzovými instrumentálními sóly. Dokážete svým hlasem interpretovat i velmi složité melodické linie. Jak se dá s nácvikem takových technik začít? Hudbě se věnuji od malička. Naučila jsem se nazpaměť mnoho skladeb od Ravela, Bacha nebo Chopina, a to mi asi pomohlo. Obecně si myslím, že když mě nějaké sólo nebo melodická linka opravdu nadchne, je mnohem jednodušší se ji naučit. Celkově to není o nic těžší než skládat hudbu, psát texty, vést vlastní projekt nebo interpretovat baladu. Vše si žádá svoje. Mají pro vás texty a příběh stejný význam jako hudba? A ovlivňují také způsob, jakým na dané skladbě improvizujete? Jelikož sama píšu texty, mají pro mě stejný význam. Texty ovlivňují hudbu a hudba ovlivňuje texty, protože slova jsou tóny a tóny jsou slova. Vystupovala jste v mnoha zemích na téměř všech kontinentech a vaše koncerty jsou velmi hravé, energické a strhující. Kde jste pocítila nejsilnější spojení s publikem? Pozitivní atmosféru jsem cítila v každé zemi, kde jsem vystupovala, ale možná nejvíce v Brazílii a Německu. Vnímám upřímnou lásku k hudbě u různých typů publika napříč všemi generacemi. Máte nějaké zvláštní vzpomínky nebo vazby na Českou republiku? Hrála jsem tam zatím jen několikrát, ale na ta místa, kulturu i lidi mám krásné vzpomínky. Těším se, že v Česku poznám další nové místo! Studovala jste také klasický klavír, operu, divadlo a tanec. Vracíte se k těmto disciplínám nějakým způsobem? Jak ovlivňují váš styl a současnou tvorbu? Ano, v mé tvorbě najdete všechny tyto disciplíny. Vnímám to tak, že vše, co mám ráda, vkládám do jedné bubliny – a tou je moje tvorba. Co vám v poslední době udělalo největší radost? Když jsem byla na pódiu a hrála svou hudbu. Děkujeme za rozhovor a moc se těšíme na váš koncert ve Frýdku-Místku! Lenka Vašková  

Galerie FM připravila novou výstavu Intenzity těla, která představuje tvorbu tří současných autorek – Bronislavy Orlické, Blanky Bártové a Pavly Krkoškové. Výstava bude slavnostně zahájena vernisáží 9. července, na kterou všechny srdečně zveme. Tři autorky, tři přístupy a jedno společné téma Výstava otevírá téma těla jako prostoru emocí, paměti, vztahů i každodenní zkušenosti. Každá z umělkyň přistupuje k tématu odlišně – od zkoumání smyslového vnímání a zklidnění přes prolínání reality a snových představ až po intimní vizuální záznamy blízkých okamžiků. Výstava nabízí citlivý pohled na tělesnost, vnímání a vztah člověka k sobě samému i okolnímu světu. Mimo obrazovou rovinu se rozšiřuje také do haptických a prostorových instalací, které návštěvníkům umožňují intenzivnější prožitek vystavených děl. Srdečně zveme také na doprovodný program. Ve středu 13. srpna v 16.30 hodin se uskuteční komentovaná prohlídka s Blankou Bártovou a Pavlou Krkoškovou, na kterou naváže společné kreslení zaměřené na zachycení pohybu těla a gesta. Zastavte se na chvíli a objevte s námi různé podoby lidské zkušenosti.  Srdečně zveme do Galerie FM