Aktuality

Novinky z kulturního dění

Osobnost od díla nelze oddělit, u Magora to platí dvojnásob

Osobnost od díla nelze oddělit, u Magora to platí dvojnásob

Čt 30.září 2021

"Osudy lidí

jsou důležitější než

osudy naše..."

 

Další komponovaný večer literátky Radany Šatánkové přiblíží svět undergroundu, především však osobnost Ivana Martina Jirouse, ve světě umění a literatury zvaného Magora. Sváteční večer plný hudby, smíchu a vzpomínek se uskuteční tento pátek, 1. října v prostorách Zkušebny Art club ve Frýdku.

Komponovaný pořad nazvaný „10 let bez Magora“ je vzpomínkou na básníka tzv. undergroundu, publicistu a výtvarného kritika Ivana Martina Jirouse (1944-2011). Samotný název pořadu napoví ale spíše zasvěceným…

Ano, zasvěceným netřeba nic vykládat. Ale o panu Jirousovi se už nějakou dobu učí i ve školách, mám na mysli ty střední, a sice v rámci maturitní otázky, která se věnuje neoficiální kultuře. No a část z ní se někdy označuje jako tzv. nesehnutá kultura, čili underground.

Jaký byl Jirousův tvůrčí život?

Ivan Martin Jirous, řečený Magor, byl hybnou silou a duchovním vůdcem undergroundového hnutí, spolupracoval s kapelou The Primitives Group a pak s The Plastic People of the Universe. Pořádal ilegální koncerty, výstavy a dvakrát také „festival druhé kultury“.  Vrcholem jeho aktivit byla jeho tzv. Zpráva o třetím českém hudebním obrození (z února roku 1975). K jejímu obsahu si dovolím stručnou citaci: „...Na necelých dvaceti stranách Jirous zdůrazňuje potřebu autenticity v životě i umělecké tvorbě a vymezuje se vůči totalitnímu systému, jehož zájmem bylo mít vše pod kontrolou a normalizované.“

Čili komplikovaná osobnost a potížista … Na čem je založena „Magorova“ nezávislá tvorba?

Spočívá v oné autenticitě. Když někdo nejde s hlavním proudem a je jedním z hlavních postav opozice (ta ale může mít mnoho podob, bavíme se o té Magorově), je jasné, že konformita jde stranou a pokud někdo bude dlouhodobě bojovat a trpět za své ideály, tak jim musí sakra věřit! Za organizátorskou činnost a výtržnictví pak Magor nesl následky. Na pětkrát seděl a odseděl si osm a půl roku. A pracovat jako noční hlídač a pomocný dělník? Jeho intelekt by snesl jistě více... A samozřejmě bylo úplně jasné, že podepíše Chartu 77.

Ovšem, když se zmíní nezávislost, ta se pojí s pojmem svoboda…

Svobodu chápal Magor jako vnitřní stav. Androš (underground) chtěl zkrátka ukázat, že svoboda je možná a je třeba jít až nadoraz a zkoušet, co ještě vládnoucí strana a vláda snese. Šlo o to, neustále atakovat hranice a posouvat je.

Jak se postupem času a díky všem životním zkušenostem proměňovala jeho tvorba?

Magor psal provokativní říkanky, plné vulgarismů, ale postupem času předvedl coby básník více poloh. Cynismus střídal sarkasmus, jízlivost a kousavý humor uměl dobře prodat (I ve vězení mám nápady jak snob/ zatoužil jsem číst knihu Job, nebo: Vrátili se Petři/Cuda a Cibulka/vrátil se Čárli./ Ty, kterýs neseděl/ nežárli./ Nevíš, kolik ti zbývá neděl.), předkládal žaloby (kde leží žena Míry Poláška/ který hnije na Mírově/ kde leží žena Pavla Pihíka, který hnije na Mírově), verše milostné, dále také projevoval katolickou zbožnost, úctu k Panně Marii, dopsal se až k modlitbám. Nedávno vyšly další svazky, jak já říkám, po smrti básníka vycházejí ještě šuplíky, takže tu máme tituly Akrostichy (2015, nakl. MAŤA) a Magorova krabička (2021, tamtéž). Co je ale téměř vždy společné – Magor nepsal neadresně, většina básní je s dedikací. Někdy je lepší třeba znát ty lidi, souvislosti a příběh… Anebo taky ne. Samotná báseň o tom vypoví.

Co vy sama jako literátka považujete na jeho tvorbě za přínos?

Tvorba I. M. Jirouse je nutně spjata s životem a naopak. On glosoval veškeré dění, úvahy i vnitřní stavy. Objektivně vzato, byl světem aspoň básnicky nějak doceněn, když v době po revoluci dostal Cenu Toma Stopparda a Cenu Jaroslava Seiferta. Já soukromě však považuji za přínosné osobní setkání.

Kde to bylo?
Vzpomenu například básnický festival „Literární Vysočina“ v Chotěboři v roce 2009. Magor se společensky unavil a pak mě bezdůvodně urazil. Druhý den se mi omlouval, pln výčitek. A chtěl mi líbat nohy. No, ubránila jsem se… Předtím jsem ho zažila na mnoha undergroundových večírcích… a i v mých oblíbených pražských putykách.
Často jsem si říkala, proč v něm zůstalo kus výtržníka, alkoholismus také dělá svoje, zkrátka se často svlékal a pak recitoval, někoho tradičně urazil a tak dále. Nebyl to projev primitivního člověka, ale někoho, za koho chcete vidět. Co je nějaké svlékání proti věčnosti? Nebo oproti tomu, že někdo udělal podraz, ovládán strachem, službě establishmentu či jiným motivem, hlavně, že si uchoval zadek v teple, kariéru a nepomyslel na to, jak se mají rodiny těch zavřených? Anebo básník Jirous provokoval proto, že si myslel, že se to po něm ještě stále chce… Jedno je ale jisté. Magor může být jen jeden. Kdyby se obdobnými projevy začali dožadovat jiní pozornosti, autoritu by stejně neměli.

A co jeho verše, jak se vám líbily?

Do nich jsem se s chutí začetla, protože mě ten člověk hodně zajímal. Magor měl příběh, punc potížisty, takže žádná nuda. Učebnicové biflování by mě nevtáhlo, ráda si autory užívám naživo. Když jsem přišla v roce 1999 studovat do Prahy, mnohé zajímavé osobnosti jsem ještě stihla potkat. Můj názor a zkušenost je, že pochopit Magora ve středoškolském věku je takřka nemožné, to se dá dělat prožitkově. No a právě proto zveme nejen všechny znalé, ale taky mladší generaci.

Svůj prostor během večera dostane také další tvorba (Fr. Čuňase) a kromě literární části také hudební, vše v duchu undergroundu, takže bude nejspíš hodně veselo…

Kromě svérázných veršů, do kterých se osobně vložím s vervou, se můžete těšit na filmovou dokumentární projekci. Tu uvede František Stárek alias Čuňas (*1952), který je v undergroundu známou a stále aktivní osobností. Spolupracoval s I. M. Jirousem a dalšími, rovněž seděl, distribuoval a podepsal Chartu 77. Nad vybranými ukázkami z archivu nás obohatí svým komentářem z pohledu publicisty, historického badatele i osobního. Další část večera bude taky, řekla bych živelná a výživná, a to je dobře. Přijede legendární Tony Ducháček s kapelou Garage, dále vystoupí kapela Houby z Valašského Meziříčí a frýdecko-místecká kapela Dead Hornet ve stylu alternativního rocku. Co dodat? Bude živo!


Kdo byl Ivan Martin Jirous

  • český básník, publicista a výtvarný kritik
  • vůdčí duch českého undergroundu
  • spolupracoval s nezávislou skupinou The Plastic People of The Universe
  • v době normalizace byl za své politické názory několikrát vězněn
  • držitel literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Sopparda za dílo Magorovy labutí písně


Vizitka Radany Šatánkové

  • Působí jako kulturní publicistka, editorka, lektorka, básnířka, dramaturgyně pořadů a organizátorka kulturního života
  • Žije střídavě v Praze a v rodném Frýdku-Místku
  • Je předsedkyní spolku Krasomil, spolupořadatelem události


Připravila Lenka Vašková

Kultura ve Frýdku-Místku

Dáme vám vědět, co chystáme a proč u toho být!

Přihlaste se k odebírání Newsletteru Kultury F≈M a na váš email budou pravidelně chodit informace o divadle, koncertech, festivalech a společenských tématech, která hýbou Frýdkem-Místkem.

Ke stažení

Plakát

kFM24-05-program

Stáhnout

Předplatné

Předplatné Jaro 2024

Stáhnout

Kulturní program

kFM24-05-titulka

Stáhnout

Kino Vlast

od 9. 5.

Stáhnout

Odkaz na akci byl zkopírován do schránky.