Již přes čtyřicet let se nechává inspirovat soudními příběhy a z těch skládá písničky okořeněné specifickým humorem a právnickou hantýrkou. JUDr. Ivo Jahelka díky tematickým a do detailu propracovaným písním získal přezdívku zpívající právník. Advokacii se stále věnuje. Ve čtvrtek 13. dubna si jeho písně a humor vychutnáme na Nové scéně Vlast. Od konce 70. let jste advokátem. Berete své povolání jako poslání? Do určité míry ano. Jako advokát mohu usilovat o nalézání práva a zejména pak o hledání určité obecné spravedlnosti, což vůbec není jednoduché, protože každý člověk má tu svoji spravedlnost a svoji pravdu, takže to chce určitý nadhled, což předpokládá, že už máte něco tzv. odžito a právu alespoň trochu rozumíte. Jak vás napadlo spojit pěveckou kariéru s tématem justice? Bylo to v době, kdy jsem studoval Právnickou fakultu v Praze a zároveň se snažil prosadit jako písničkář, což tehdy nebylo jednoduché. Když jsem pak zhudebnil první soudní příběh a ten měl úspěch, tak jsem pochopil, že tudy vede cesta, protože nikdo jiný to tenkrát nedělal – a i dnes mám vlastně monopol. Stále jsem činným advokátem, a tudíž jsem ve spojení se světem paragrafů a zároveň jsem i písničkářem, od něhož publikum právě toto očekává. Je to způsob, forma duševní hygieny, ale vaše písně mají i určitý přesah. Můžete popsat?  Tou duševní hygienou je nepochybně humor, který je v písničkách obsažen a je to ozdravné nejenom pro publikum, ale i pro mě, protože není nic lepšího, než když vidím, jak se publikum směje, až padá ze židle. Určitý přesah je v tom, že některá témata jsou vážnější a mají vést posluchače k tomu, aby lépe pochopil, jak funguje justice a jak to chodí u soudu, protože se mu to může v životě hodit. Posílají vám lidé náměty, o čem máte zpívat? Já jsem vlastně takový sběrač příběhů, což je o mně známo, takže posluchači mi různé příhody ze svého okolí posílají, za což jsem jim vděčný. Samozřejmě ne každý příběh se hodí ke zpracování, ale třeba posledních deset balad je na motivy námětů posluchačů. Za jak dlouho u vás vzniká písnička a jak těžké je vyladit všechny detaily, než jste s ní jako autor spokojen?  S postupem doby potřebuji na tvorbu jedné písničky čím dál více času, protože už jsem jich v minulosti pár napsal a nechci opakovat nějaké rýmy nebo zavedené postupy, ale snažím se z naší krásné češtiny vytěžit, co se dá a přicházet s neotřelými obraty. Přitom stále platí, že zpracovávám příběh, který má začátek, průběh a pointu – pokud možno humornou – takže slova musím poskládat tak, aby nic nechybělo, nic nepřebývalo a přitom měla písnička spád a posluchač si byl schopen zapamatovat nejenom samotný příběh, ale i povedený rým nebo refrén. Kromě sólových projektů máte i několik spoluprací s dalšími muzikanty. To je případ Tenisové akademie, kde došlo ke spojení hudebníků a vášnivých tenistů. Jak jste si užili spolupráci s písničkářem Mirkem Palečkem? Výsledkem naší společné práce je album „Tenisová akademie“, na které jsme složili 16 písniček výhradně s tenisovou tématikou, a musím říct, že mě práce na tomto albu velice bavila a rád si ho poslechnu i dnes, protože tenis hraju stále, takže je mi to blízké a myslím, že i hudebně se album velice povedlo. Kolik společných zápasů na kurtu jste při tom odehráli? S Mirkem Palečkem jsme odehráli spoustu zápasů, ať již v singlu nebo deblu. Zpočátku jsem krutě prohrával, ale pak se to otočilo a od té doby se mnou Mirek raději nehraje. Co se týče koncertů, mapujete si třeba své publikum a podle něj vybíráte repertoár, na jaká témata se zaměříte v daném městě/oblasti? Myslíte, jako když se říká „nejlepší pohled na Frýdek je z Místku?“ Moje publikum je obvykle poměrně různorodé, takže není třeba volit nějaký speciální repertoár ani s ohledem na posluchače, ani s ohledem na místo, kde zrovna vystupuji, ale pokud nějakou perličku o místě koncertu zjistím, tak ji rád prezentuji, popř. zařadím i do nějaké písničky. Chystáte se na nějaký nový hudební počin? Protože mám řadu nových příběhů, které se dosud neobjevily na žádných nosičích, tak zvažuji, že bych tyto novinky natočil na jedno živé album. Zatím písničky testuji na publiku a myslím, že to vypadá dost dobře. Připravila: Lenka Vašková

Hledáme zájemce o stánkový prodej s vhodným sortimentem pro Dětský den. Nabízíme prostor těm, kteří mohou nabídnout občerstvení pro děti a jejich rodiče. Přihlášky přijímáme do 5. 5. 2023. Termín akce: Ne 4. 6. 2023, Sady B. Smetany, Místek | čas: 14.00 – 20.00 V případě zájmu nás kontaktujte na telefonním čísle +420 777 728 777 nebo e-mailem na 

Vážení diváci, pro příznivce artových filmů a nevšedních filmových zážitků máme jednu zcela výjimečnou událost. V pondělí 27. března se v Kině Vlast uskuteční projekce švédského němého filmu Terje Vigen, který v roce 1917 natočil proslulý režisér Victor Sjöström podle básně Henrika Ibsena.  Film doprovodí svou autorskou živou hudbou vsetínský hudebník Jan Žamboch. Na své si tedy přijdou i fanoušci hudební skupiny Žamboši, která za svá vydaná alba získala třikrát ocenění Anděl v kategorii folk. Celý projekt v krátkém rozhovoru přibližuje Jan Žamboch:  1. Kde se vzal nápad opatřit novým zvukovým kabátem právě film Terje Vigen? S návrhem, udělat live zvukovou kulisu k němému filmu přišel Jiří Fiala z Filmového klubu Vsetín. Jsme přátelé a Jiří ví, čeho jsem po hudební stránce schopen, takže mne nemusel vůbec přemlouvat. Ve hře byla ještě, v podstatě komedie, Tarzan. Na to jsem se ale necítil, temnější barvy mi jdou lépe. 2. Co vás na práci na hudbě k filmu nejvíc bavilo, a co bylo naopak nejtěžší? Bylo zajímavé, hledat ve filmu emocionální předěly a reagovat na ně. Sám jsem se občas nějakým zvukem překvapil a to mne na improvizaci baví. Zapojení syntezátoru moog a různých, v reálném čase nahrávaných smyček bylo pro mne dosti těžké, přeci jen jsem spíše kytarista. Celé to byla výzva. 3. Na co se mají diváci a posluchači filmu připravit? Na hodně větrné povětří nad rozbouřeným mořem a na příběh, který má stále co říct.

Vážení diváci, rádi bychom vás upozornili na změnu v našich Obchodních podmínkách. Od 1. 3. 2023 se mění systém rezervací na veškeré akce pořádané naší organizací, a to bez výjimky. Změny jsou reakcí na opakující se situace, kdy rezervovaná, avšak poté nezakoupená místa blokovala následný prodej vstupenek, tzn. rezervovaná místa již nemohli včas zakoupit diváci, kteří měli zájem o nákup vstupenek online či přišli na akci/pořad v den konání. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vás kamkoli se za námi vydáte! V případě dotazů nás kontaktujte na kulturafm@kulturafm.cz. Věnujete prosím pozornost níže uvedenému bodu z aktualizovaných Obchodních podmínek, které naleznete v kompletním znění na  www.kulturafm.cz/obchodni-podminky NOVÉ PODMÍNKY PRO REZERVACE VSTUPENEK Rezervace vstupenek je možná online na www.kulturafm.cz nebo osobně během provozní doby na našich prodejních místech (pobočky TIC F≈M, TIC Frýdlant n. O., hala Polárka, recepce Národního domu a Kino≈Vlast). Rezervace vstupenek na všechny kulturní akce platí 3 dny a 3 dny před konáním akce se automaticky ruší. 3 dny před konáním akce již není možné provádět žádné rezervace. Po dokončení rezervace si zkontrolujte potvrzovací e-mail s číslem objednávky a zda souhlasí všechny údaje. Pozdějším reklamacím nemůžeme vyhovět. Rezervace není platná vstupenka. Vstupenku je nutné uhradit na základě čísla objednávky osobně na našem prodejním místě (pobočky TIC F≈M, TIC Frýdlant n. O, hala Polárka, recepce Národního domu a Kino-Vlast) a to dříve, než vaše rezervace propadne. Rezervace nelze prodloužit ani je hradit online. Pokud chcete rezervaci zrušit, nechte ji propadnout, nebo se s námi domluvte na e-mailové adrese 

Zpěváka Jožo Ráže není třeba dlouze představovat. Královna bielych tenisiek, Smrtka na Pražskom orloji, Čaba neblázni a další hity znějí v českých rádiích dodnes i po rozdělení dříve společné republiky.    Osobní portrét lídra nejpopulárnější "československé" skupiny Elán uvádíme od 26. 2. 2023 v Kině Vlast, v tento den bude projekce filmu i za přítomnosti režiséra a scénáristy, rodáka z Uherského Hradiště, Jana Gogoly mladšího.

Hledáme zájemce o stánkový prodej s vhodným sortimentem a nabízíme prostor těm, kteří by rádi za účelem prodeje předvedli ukázky tradičních zvyků, technik, řemesel s velikonoční tematikou či ochutnávky velikonočních jídel a občerstvení, které k těmto svátkům patří. Přihlášky přijímáme do 10. 3. 2023. Termín: Čt 6. – So 8. 4. 2023, náměstí Svobody, Místek | čas: 10.00 – 18.30 V případě zájmu nás kontaktujte na telefonním čísle +420 777 728 777 nebo e-mailem na vlastimil.matejka@kulturafm.cz. Přihláška ke stažení ZDE

Tradiční festival Cyklocestování začíná už tento pátek v našem Kině Vlast, program je jako vždy pestrý a plný dobrodružných příběhů a zážitků nadšených cestovatelů nejen na kole. Zveme vás mimo jiné na cestovatelský STAND-UP Tomík na cestách, který se tentokrát vydal v sedle tuktuku napříč Afrikou! Bláznivý, neopakovatelný příběh plný neuvěřitelných zážitků, které Tomíka a jeho parťáka Davida na cestě potkali. Jak se řídí tuktuk v Africe? Jak žijí dnešní domorodé kmeny? Co vše se tam jí? A co malárie? Mnoho barvitých historek doprovázených krásnými, nejen dronovými záběry, Vám Tomík s humorem a jistou nadsázkou mile rád poví.

Ve spárech Aljašky V roce 2007 úspěšně absolvoval na kole extrémní zimní závod napříč Aljaškou, považovaný za poslední opravdové dobrodružství planety. Závodníci si během něj sami volí, kdy a kde odpočívají a kdy je bezpečné pokračovat, co si s sebou vezou a jak moc chtějí riskovat. Trasa není předepsána, povinné jsou jen zastávky v několika kontrolních bodech. Své zážitky o závodě, který se, jak sám říká, jezdí, aby člověk přežil, nikoli vyhrál, bude prezentovat na speciální diashow v kině Vlast v rámci již 16. ročníku festivalu Cyklocestování (So 18. 2. 2023). Jak se dá připravit na tak extrémní závod, kde může jít třeba i o život? A připravoval jste se i na možnost, že ho nedokončíte? Fyzicky je nutné se připravit pokud možno na 150%. A stejně to  je v určitých chvílích málo. Co se týče hlavy, vlastně na to stále myslíte, co vás tam může čekat. Možná tím se tak trochu připravujete. Legendy závodu vám ale řeknou, že se na to připravit nedá. Můžete tam jen přijet a zkusit to. A buď vás hlava podrží, nebo se psychicky složíte. Jaká jsou pravidla závodu IDITAROD TRAIL INVITATIONAL? Jsou jednoduchá, dostat se 1 800 km na druhou stranu Aljašky a přežít s pár věcmi, které máte na startu a které vezete. Nemůžete čekat žádnou pomoc odnikud, nemáte spojení, neměli jsme ani mapy, ty neexistovaly, žádné trackery s vaší polohou (též neexistovaly), GPS přístroje ani baterie v těch podmínkách nefungovaly a stejně ani neexistovala trasa ve formátu GPX. Je to vlastně jen o vás a o Aljašce. A o štěstí. Při mém prvním startu jsme dokonce podepisovali dohodu, že pokud se neobjevíme, nikdo nás nebude hledat. V tom obrovským prostoru by stejně nikdo nevěděl kde. Jaký je obvykle průběh závodu a kdy např. šlo opravdu "do tuhého"? Ze začátku všichni vyrazí, takže první, možná i druhý den se můžete s někým potkat. Pak se ale vzdálenosti mezi lidmi zvětšují. Hodně lidí skončí ve třetině závodu, odkud je spojení zpět do civilizace, dál si netroufnou. A dál na zbylých více než 1 000 km není už ani žádný kontrolní bod. Každý den se něco děje, každý den bojujete – s velkým větrem, sněhovou bouří, se špatně zamrzlou řekou, s cestou, která se vám ztratila pod sněhem a bez ní nevíte kudy dál, s omrzlinami, s nedostatkem jídla, s vyčerpáním … Je to prostě Aljaška v únoru, tedy za těch nejhorších klimatických podmínek. Bylo třeba udělat úpravy, aby kolo sloužilo i v teplotách hluboko pod bodem mrazu? V začátcích tohoto závodu si každý stavěl kolo do sněhu sám z dostupných nebo nějak podomácku vyrobených dílů. Ten stroj pak musel být promazaný speciální vazelínou do hlubokých mrazů, jinak by vše zatuhlo. Olej ale vždy obsahuje vodu, takže zamrzne. Ten nesměl nikam přijít. Lanka, bovdeny, řazení, přehazovačka atd., to vše muselo být na sucho. A pokud jste neměli speciální vazelínu, tak na sucho i všechna ložiska. Dnes je to s vybavením trochu dál a již existují fat biky – tlustá kola. O tom nikdo neví, že myšlenka na jejich vznik vlastně přišla právě z tohoto závodu. Kolik členů závod dokončilo? Pomáhali jste si navzájem s ostatními účastníky?    To, kolik závodníků dojelo do cíle, nebudu prozrazovat, bude to v závěru diashow (v rámci přednášky). Jinak ze soupeřů se zde stávají kamarádi, lehce totiž může nastat situace, kdy jeden bez druhého nepřežije. Vlastně je to takové zvláštní, když lidé proti sobě závodí, ale zároveň si pomáhají. Společně s někým dalším jsem jel jen sporadicky. To je velmi vzácné, neboť každý má jiné tempo, takže je těžké se s někým sjednotit. I den rozestupu je při podmínkách na Aljašce a vzdálenosti jen malinký rozdíl.  Své zážitky jste popsal v knize, kterou jste nazval Ve spárech Aljašky. Jak na vás tato největší a zároveň nejextrémnější země USA zapůsobila? Místní vám řeknou, že Aljaška není Amerika. A musím souhlasit. Mentalita lidí je tam jiná. Jsou vychovaní drsnou přírodou. I když naopak o Anchorage (největší aljašské město – 300 tis. obyvatel) ale tvrdí, že to ještě není Aljaška, že ta začíná až za městem. Já ale závodil i dole v Americe ve Skalistých horách. Mám rád Aljašku i Ameriku. Mám rád tamní lidi, kdykoli jsem potřeboval, vždy mi nezištně a ochotně pomohli. Jsou velice milí. Jak závod hodnotíte s odstupem času? Udělal byste něco jinak?  Asi ne. Jaké další výzvy máte v plánu nyní? V hlavě toho mám plno. Zatím ale nebudu nic prozrazovat. O závodu Iditarod Trail Invitational: Filosofií závodu je minimum podpory pro maximum zážitku. Nonstop napříč Aljaškou v extrémních mrazech na kole, pěšky nebo na běžkách, absolutně bez podpory. Pravděpodobně nejtěžší (tady bych to asi zobecnil) závod na světě, který se jezdí, aby člověk přežil, ne aby vyhrál. Trasa je rozdělena - 560km (pro nováčky) nebo 1600km pro ostatní závodníky, kteří jsou několik týdnů vystaveni napospas kruté aljašské zimě jen s tím, co si každý sám veze. Připravila: Lenka VaškováFoto Jana Kopky: Jana Mensátorová

Milí kulturní přátelé, možná jste si již všimli, že oblíbené Besedy v Zeleném baru se od nového roku představují pod novým názvem Host Libora Magdoně. Chceme tak vyzdvihnout osobnost moderátora, středoškolského pedagoga Mgr. Libora Magdoně, který stojí za výběrem těch nejrenomovanějších hostů z akademického prostředí, díky kterým zůstává odborná i kulturní laťka besed nastavena velmi vysoko. S novým názvem a grafickým vizuálem vás tedy srdečně zveme 21. února na setkání s psychologem prof. PhDr. Davidem Šmahelem, Ph.D., který pohovoří o komunikaci rodičů s adolescenty, dospívání s digitálními médii a jistě bude prostor i na vaše otázky.