Přijměte pozvání do sadů Bedřicha Smetany na májový rodinný festival pro všechny generace. Od 14 do 19 hodin si užijeme taneční vystoupení, koncerty kapel, divadélko, art & gastro zónu, nafukovací atrakce a další doprovodný program. Nejen zamilovaní se budou moci zvěčnit ve fotokoutku. MÁJ, LÁSKY ČAS / 1. května 2025 / sady Bedřicha Smetany / vstup zdarma PROGRAM NAJDETE ZDE

Frýdek-Místek se letos opět stane centrem umění, designu a hudby díky festivalu art of život. Tento jedinečný kulturní projekt propojuje lokální i širší tvůrčí scénu a nabízí prostor pro prezentaci umění, hudby, módy, gastronomie a kreativních workshopů. Kdy: 16.–18. května 2025 Kde: Záložna (bývalá Moravia Banka), Frýdek-Místek Více informací, program a prodej vstupenek na: www.artofzivot.cz www.instagram.com/artofzivot https://goout.net/cs/art-of-zivot/szospix/

Jaro je přívalem svěží energie a příslibem nového života. Přijďme ho přivítat do Velikonočního městečka na náměstí Svobody v Místku. Třídenní oslavy přinesou program pro děti i dospělé plný hudby, divadelních vystoupení i stánků s řemeslnými výrobky a občerstvením. PROGRAM NA PÓDIU 17. - 19. 4. 2025   Čtvrtek 17. 4. 14.30 Velikonoční pohádka | Divadýlko Mrak 15.45 Tykráso | acoustic s prvky jazzu 17.00 Bandaband | blues rock Pátek 18. 4. 10.30 Pohádka O zajíčkovi | Pohádkové divadlo Sandry Riedlové 12.00 Zpívané pašije | Schola Frýdek 14.00 Pohádka O Štěňátku | Pohádkové divadlo Sandry Riedlové 15.00 Děvětsil | dobová hudba 16.00 AV Beat of Yesterday | písně Beatles, Paula Simona, Elvise Presleyho...             Sobota 19. 4. 10.00 Zaječí úmysly | Mechulaláci 11.00 Velikonoční představení 1. vstup | Divadlo Kvelb 14.00 Velikonoční představení 2. vstup | Divadlo Kvelb 15.00 Jaro na dědině | DFS Ostravička 15.30 Velikonoční představení 3. vstup | Divadlo Kvelb 16.30 Plavci & Honza Vančura | legenda českého folku a country 14. 4. – 21. 4. 2024 STEZKA PRO NEJMENŠÍ: Hody, hody, doprovody | Sady B. Smetany Hrací karty budou k dispozici na pobočkách TIC FM nebo on-line ke stažení na www.ticfm.cz   TISKOVÁ ZPRÁVA  

Dynamická muzika z Uherského Hradiště, která zpívá a hraje od koncertů až po cimbálové besedy, vždy s úsměvem a v rytmu spojujícím tradici s novými hudebními proudy. Kromě prolínání s prvky jiných žánrů se Harafica věnuje autorské písňové tvorbě. Její koncert si vychutnáme 10. 4. 2025 v Národním domě. Na otázky pro Kultura F≈M odpovídá odpovídá Petr Gablas, umělecký vedoucí a cimbalista Haraficy. Jaké písně nemohou chybět ve vašem repertoáru a jaké žánry se zde prolínají?Rádi začínáme něčím z našeho kraje – tím, na čem jsme vyrostli a co známe od malička. Beru to jako takové malé uvedení naší identity. I když se v průběhu večera může stát, že zabrousíme do jiné oblasti nebo žánru. O co konkrétně jde? A na co se mají posluchači ve Frýdku-Místku těšit?  Máme novou skladbu o zabijačce, která určitě pobaví. Z modernějších věcí bychom rádi zahráli několik filmových melodií. A aby byl program opravdu pestrý, zařadili bychom i jednu africkou skladbu. Aktuálně všude kolem pobíhají naše děti, tudíž bychom do repertoáru rádi zařadili průřez českými pohádkovými písničkami. Připravíme program tak, aby si každý našel to své. Už teď se moc těšíme! Jaké písně jsou typické pro region uherskohradišťského Dolňácka? Je to hodně podobné jiným folklorním regionům. Lidové písně jsou většinou navázány na tance. Nejznámější párové tance jsou „sedlácké“. Každá dědina má svůj vlastní tanec, který se liší melodií, krokem a samozřejmě tempem. Verbuňk, jak ho dnes známe, má také své regionální varianty, a to i u nás. Většina z nás si pod pojmem folklor představí hlavně veselé a smutné lidové písničky o lásce, těžkostech života apod. Mají některé vaše písně i další přesah? Jak například vznikla Metanolová aféra? Dotklo se vás toto téma nějak osobněji? Nás osobně naštěstí moc ne. Ale vnímali jsme, že to byla obrovská lidská tragédie. V našem repertoáru máme jak lidové písně, tak autorské skladby, ve kterých se zpívá o alkoholu a pití. Všechno ale s nadsázkou. Jaké písně nebo skladby zahrnuje vaše autorská tvorba? Naše písničky nemají hlubší programový záměr. Řekněme, že zrovna přijde nápad, text, přidá se rytmus – a je to. Je to hlavně otázka nálady a inspirace. Kromě lidové hudby patří do vašeho repertoáru i známé filmové skladby. Je vaší snahou více se přiblížit publiku? Možná to bude znít jako klišé, ale nás baví nezařazovat se do škatulek. To, že jsme kapela vyrůstající z folkloru, neznamená, že se musíme držet jen jednoho žánru. Zkrátka chceme dělat muziku, která nás baví a naplňuje. A myslím, že když to cítíme my, publikum to cítí také. Hudbou také pomáháte např. benefičními koncerty, podporujete děti apod. Jsou Češi štědří vůči těmto aktivitám? Myslím si, že když jde u nás tzv. do tuhého, umíme být neskutečně obětaví, nápomocní a solidární. Toho si moc vážím, i když jsou situace, kdy to třeba není tolik vidět. Máte v kapele všichni svůj kroj? Při jakých příležitostech ho oblékáte? V kroji už tolik nehráváme, ale když je příležitost – hody, slavnosti vína nebo folklorní festival – rádi si ho oblékneme. Je to spojeno i s repertoárem. Pokud hrajeme v kroji, hrajeme folklor. Vyhýbáme se tomu, abychom v kroji hráli například Edith Piaf nebo Kabáty – to je samozřejmě jen příklad, ne že bychom tyto skladby měli v repertoáru. V tomto kontextu se mi vybavila pověstná scéna z Básníků, kdy Štěpán Šafránek přemlouval kamaráda, aby půjčil kroj Mirečkovi z Afriky na schůzku s dívkou, aby bylo jasné, že nejsou ze stejného města… Byla to legrace, ale přesto – je v dnešní době kroj vnímán jako komunikační nástroj (nejen pro seznamování)? Myslím, že u nás pořád ano, i když globalizace dorazila i na Moravu. Pořád můžete vidět mladé lidi v krojích na různých událostech. Je to součást identity a mám pocit, že to začíná být znovu „cool“. Kromě vystupování v tuzemsku máte zkušenost s hraním v zámoří – před pár lety jste absolvovali turné po USA. Jak na to vzpomínáte? Přišlo vás podpořit hodně krajanů? Jakou propagaci takový koncertní trip vyžaduje? Všichni na to vzpomínáme jen v tom nejlepším. Byl to neskutečný zážitek. Hrát pro krajany, kteří tento druh muziky slyšeli třeba naposledy před 30 lety živě, bylo velmi emotivní. Na koncertech ale bylo i hodně rodilých Američanů, což bylo také skvělé. Tomu všemu předcházela dlouhá příprava a organizace, bylo to velmi náročné, ale lidé, kteří nám s tím pomáhali, byli skvělí.  

Kvalitní a výhradně evropské snímky, které se zpravidla do běžné distribuce nedostanou, nabídne i letos soutěžní festival Dny evropského filmu (DEF). Festival nabídne mimo jiné i novinku francouzského režiséra Michela Gondryho, animovanou komedii Mayo, dej mi název, v níž vede tvůrčí dialog se svou malou dcerou. PROGRAM 9. 4. 10.00Obžalován: PesPejsek Cosmos pokousal tři lidi a tak zapříčiní první soudní proces se psem v historii. Obhajoba a vlastně celý proces vyvolávají otázky o vztahu lidí ke zvířatům. Režijní debut herečky Laetitie Dosch, která také ve filmu ztvárnila hlavní lidskou roli v podobě idealistické psí obhájkyně. 9. 4. 17.30Nebelkind: Konec mlčeníKdyž se Hana, mladá chovatelka vlků z Vídně, vydá po stopách uprchlého vlka přes hranice do České republiky, nečekaně se vrací na místo, jehož tabuizovaná minulost stále traumaticky zasahuje její generaci. Tady, ve starém domě v lukách své rakouské babičky Viktorie, se setkává se svou matkou Miriam a ocitá se takříkajíc mezi "vlky", kteří v roce 1945 vyhnali její rodinu ze smečky. Příběh o odvaze žen napříč generacemi a hranicemi vychází ze životního příběhu režisérky Terezy Kotyk.¨ 9. 4. 19.30Špatnej rejžaPadesátník Gregor Samsa (Oliver Masucci) je vyřízený. Coby filmový režisér hekticky připravuje nový film. Zároveň se zamýšlí nad vlastním životem, což mu ale na náladě rozhodně nepřidá. Provokativní satira z filmové branže. 11. 4. 17.30Mayo, dej mi názevFrancouzská dobrodružná animovaná komedie Michela Gondryho jako nespoutaná dětská divočina v níž režisér vytváří příběhy pro svou dceru Mayu. Přestože žijí každý v různých zemích, prostřednictvím nápaditého rituálu, kdy ona navrhuje název a on vytváří krátké animované filmy, v nichž hraje ona hlavní roli, si udržují pouto. 11. 4. 19.30Grand Theft HamletDva herci se během covidu scházejí v prostředí hry Grand Theft Auto, kde nacvičují Hamleta. Pozoruhodný film překračující žánry, který je zcela natočený v prostředí slavné videohry.

Máte rádi tanec v rytmu latiny? Chcete získat základy tanců jako je chacha, samba, jive? V Národním domě jsme od ledna spustili kurz - LATIN DANCE SÓLO - a pro velký zájem nyní přidáváme další pokračování kurzů, pro začátečníky i pro pokročilé. Oba kurzy jsou již v prodeji, zahájení lekcí je 7. dubna. Podrobnosti najdete na webu v sekci KURZY. Latin dance sólo - začátečníci | Petr PolákLatin dance sólo - pokročilí | Petr Polák Těšíme se vás!

Projekt „Společně My“ je přeshraniční iniciativa, realizovaná v rámci evropského programu Interreg, zaměřená na propojení české a polské umělecké komunity skrze fotografii. Projekt zahrnuje čtyři víkendové tvůrčí pobyty a dva fotografické výlety v Bielsku-Białé a Frýdku-Místku pro účastníky vybrané na základě mezinárodního open callu, od února do července 2025. Výsledkem budou veřejné multimediální prezentace v obou lokacích a společný fotografický katalog, který dokumentuje nejen krajinu a kulturu regionu, ale i samotný průběh projektu. Cílem projektu je posílení přeshraniční spolupráce a podpora regionální identity prostřednictvím sdílení tvůrčího procesu. Organizátorem je Nadace Centrum Fotografie ve spolupráci s Galerií FM, Národní Dům, Frýdek-Místek, p.o. Fotografie vzniklé v rámci „Společně My“ budou součástí XI. FotoArtFestivalu pořádaného FCE v Bielsku-Białé během října 2025. První setkání v rámci česko-polské fotografické integrace – „Společně My” – se uskutečnilo ve dnech 28. února až 2. března 2025 v polských Beskydech „Chata Pod Laskiem w Soblówce“, diskutovali jsme nad fotografiemi a pořizovali snímky okolní krajiny. Děkujeme všem za účast, bylo to krásné! Srdečně Vás zveme na druhý tvůrčí plenér, který se uskuteční ve dnech 28. – 30. března 2025 na chatě Švarná Hanka na Gruni. Na plenéru se sejde 12 fotografů z Česka a 12 z Polska. Náklady na účast na plenéru, ubytování a stravování jsou hrazeny z grantu Interreg. Prosíme o potvrzení účasti do 13. března 2025, o pořadí přihlášek rozhoduje jejich časová posloupnost. Z fotografií pořízených během česko-polských plenérových setkání, vznikne souhrnný katalog a multimediální prezentace, která bude vystavena v Bielsku-Bílé (Pl) a ve Frýdku-Místku (ČR). Čekají nás ještě dva další plenéry – podrobnosti později!

Písničkář a také karikaturista Mirek Kemel dokáže přinášet příběhy s téměř terapeutickým přesahem. Na pódiu těží z podpory vynikajících muzikantů, kteří – opřeni o základ jemnějšího folk-rocku – dokáží překračovat hranice žánrů. Do Frýdku-Místku /21. 3. 2025, Nová scéna Vlast/ zavítá s čerstvou deskou Mordyjé, kterou vydal loni na podzim. Více o ní i o sobě odkrývá v rozhovoru pro Kultura FM. Album Mordyjé obsahuje vedle čerstvých novinek i starší kusy v nové podobě. Vznikalo s lehkostí?  Deska Mordyjé vznikala s radostí. Některé písničky vždy vznikají s větší lehkostí než jiné. Celkově k psaní písniček potřebuji klid a pohodu. Při psaní se netrápím, když to nejde, odložím to na jindy. Naučil jsem se nespěchat. Co si představit pod slovem Mordyjé, které tvoří název hlavní písně a zároveň i celé desky?  Mordyjé má více významů. Pro mě je zakletím, výrazem vzdoru. Že jsou chvíle, kdy je důležité nesložit ruce do klína, ale postavit se osudu a bojovat. Co vás vede k tomu se vracet k některým starším písním? Rád se vracím ke starším textům, které mi připadají nosné a ke kterým jsem kdysi složil muziku, která mi už dnes připadá třeba příliš jednoduchá. Skládal jsem dříve na akordeon a protože jsem na něj moc neuměl, šil jsem si písničky na tělo tak, abych je dokázal zahrát. Myslím, že jsem už všechny starší písničky, kde mi bylo líto, z mého pohledu, dobrého textu, tímto způsobem zpracoval a tím jsem to uzavřel. Od teď už budu skládat jen nové věci. Deska je také nominována na Cenu Anděl v kategorii folk. Potěšilo vás to? CD Mordyjé je v širší nominaci na Anděla. Samozřejmě z toho mám radost. Ale zůstávám při zemi. Letos je konkurence velmi silná. Jaká hudba vás inspiruje? Mám několik svých oblíbenců, ale je fakt, že moc muziku neposlouchám. Od mládí jsem měl rád Roberta Křesťana, Vaška Koubka, Vladimíra Mišíka, Ivana Hlase, Krausberry… Jak dlouho vlastně trvá vaše hudební kariéra? Dá se říci, že je to jakási kompenzace – k tvorbě karikatur, další oblasti, které se věnujete? Nebo zde dochází k prolínání? Muzice i kreslení jsem se začal věnovat na gymplu. Karikaturou jsem se začal živit celkem dávno, v roce 1990, koncertovat až zhruba před 15 lety. Obě profese mám rád, u jedné odpočívám od druhé. Ještě do nedávna jsem je od sebe striktně odděloval. Dnes na koncertech někdy vyprávím své kreslené vtipy. Jaké osobnosti si berete nejčastěji na „paškál“? A jsou takové, na které se nedá udělat karikatura? Jsem deníkový karikaturista, takže reaguji na aktuální dění ve společnosti a od toho se také odvíjí, koho karikuji. Nejčastěji naše čelní politické představitele. Špatně se kreslí mladé hezké tváře bez výrazných rysů.  Jaké vtipy vás osobně pobaví? Mám rád chytré vtipy s obecným přesahem, ale i aktuality, které za nějaký čas už nikdo nepochopí. K deníku to patří, je to taková kronika všedního dne. Některé skutky a události naši potomci už nikdy nepochopí. Byl jste ve škole spíše typem baviče nebo jste si spíše psal/kreslil „do šuplíku“? Býval jsem spíše bavičem. Rád jsem lidi bavil. Ale jinak jsem introvertem, zalezlým ve své ulitě. Kdo tvoří gró současné kapely, se kterou přijedete do Frýdku-Místku? Budete mít i nějaké hosty? Základem naší kapely je kvartet ve složení Vlastimil Konopiský (kytary),Tomáš Görtler (akordeon, klávesy), Petr Mikeš (kontrabas) a do Frýdku Místku přijede i jeden z našich dvou alternujících bubeníků, skvělý Martin Novák z Druhé trávy. Lenka Vašková

Divadelní a filmový herec Tomáš Hanák se tentokrát publiku představuje v roli cykloturisty po legendárním ostrově Kuba. S její atmosférou, místní kulturou, hudbou, a také zajímavostmi z místního života nás seznámí v poutavé besedě v rámci FESTIVALU CYKLOCESTOVÁNÍ /1. března 2025 Nová scéna Vlast/. Proč si pro svou cestu vybral právě Kubu, jaká je každodenní realita v zemi a co to znamená pro turistu lačného objevování, poodhaluje v rozhovoru pro Kultura FM.  Co pro vás znamená cestování na/s kolem? Vyzkoušel jsem si už vandr pěšky a stopem středním Tureckem, na rozvrzané slaboučké motorce jsem Ho-Či-Minovou stezkou projel Vietnam… Kolo je obrovská svoboda, jakákoli pěšinka je dostupná, neděláte rambajz; je to vlastně takový jednostopý kůň. A navíc si zpevňujete figuru a stáváte se krásnějším. Proč jste si vybral Kubu? Kolik času jste celkově v zemi strávil? Dva měsíce v sedle. Ale žil jsem tam dva roky už v útlém dětství, táta strojař pomáhal zachraňovat fabriku, kterou Fidel Američanům ukrad´...pardon, znárodnil. Už tehdy jsem si ostrov samozřejmě zamiloval, ale i Kubánce a španělštinu. Pozor - znalost alespoň základních frází je na Kubě po čertech důležitá – pokud tedy míníte opustit hranice svého hotelového rezortu na Varaderu. Mimochodem, sami Kubánci říkají Varaderu „planeta Varadero“, protože život mimo turistická centra je zoufalý – a turista by je ideálně neměl nikdy spatřit. Přesto, jaká místa vám učarovala a proč? Těžko říct. Mám rád místa, kde nepotkám turisty, normální život, periferie, vesnice, pustiny. Havana je magický přelud – ale i díky tomu, že tam najdete bortící se paláce, slumy, bídu – Kuba bývala jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky; dneska je druhou nejchudší – po Haiti. Ale předpokládám, že si v Havaně, třeba na bulváru Prado, můžete koupit i nějakou pěkňoučkou Vuittonovu kabelku. Nejraději jsem se motal po východě Kuby, provincii Oriente, Holguin, Mayarí, Queto, Baracoa – ale nejradši jsem se vždycky vracel do městečka Gibara na severu. Zničené hurikánem, ale atmosférou naprosto unikátní, důvěrné, poetické, přátelské, neprosto neturistické. V kontrastu s krásnými plážemi a turistickými letovisky se země aktuálně potýká s opakovanou hospodářskou krizí. Jak moc to ovlivňuje služby pro turisty? Black-outy - včetně celodenních - se v poslední době staly běžnou realitou. Nejde proud, není nafta, ani benzín. Samozřejmě, projíždět se temným, neosvětleným městem má svůj prapodivný půvab, ale Kubánci v tom žijí denně. Nejde proud, takže nebude kafe, nebude jak uvařit, mrazáky vytečou, pivo bude teplé – ale možná vůbec nebude, protože není nafta do náklaďáku, který by pivo přivezl. Anebo mouku. To samé s balenou vodou – musel jsem mít speciální flašku s filtrem. Mizerie. A turistů logicky rychle ubývá – a Kuba jiné zdroje příjmů prakticky nemá, ještě snad nikl, kobalt. Počítají zde vůbec s nějakým servisem pro cyklisty (cizince)? Fungují zde půjčovny? V Havaně nebo Santiagu nějakou půjčovnu najdete, ale nebude levná a kola nebudou slavná. Nemlich to samé ostatně s půjčením auta. Silnice jsou většinou prachbídné, často pekelné.  Ale Kubánci mají kola, dost často padesát let staré „Ukrajiny“ – a když není benzín, je kolo záchranou, pracovním prostředkem. Takže kolo vám tam opraví skoro v každé vsi, sice mnohdy trochu kutilským způsobem, ale opraví. Nouze je naučila housti – a ve vynalézavosti a improvizaci hrají Kubánci fakt světovou ligu! Podle čeho jste vybíral trasu? Mají zde vůbec nějakou síť cyklostezek? Pokud tam nějaká cyklostezka je, tak já ji teda neviděl. Možná je v plánu na 22. století. Jede se po „normálních“ silnicích – výhodou je, že aut jezdí pramálo. Nevýhodou je, že volské nebo koňské povozy a káry za sebou nechávají tzv. koblížky, respektive výtrusy, které pak déšť rozmáčí – no a Hanák si samosebou sebou nevzal blatníky... Během cesty jste měl možnost setkání s místními v jejich běžném životě. Jaké pocity to ve vás zanechalo? Kubánci jsou směsí Španělů a černých otroků z Afriky. Takže tam uvidíte nekonečně moc podob, tváří, barev očí, figur, šíjí, boků, lýtek, stehen...triumf pestrosti a rozmanitosti. Rádi by se bavili, smáli – mám spoustu veselých a srdečných vzpomínek! - tancovali, hráli s dětmi, četli, vzdělávali se… Jenže každodenní realita je prostě beznadějná. Propaganda funguje až děsivě. Cenzura internetu jakbysmet – ten ale funguje jen málokde. Vlastně se mi tam už ani nechce vracet: taková země, takoví lidé – a taková tragédie, taková emigrace, takové zoufalství. Mierda! A jaká je všeobecně nálada v zemi v čele s aktuálním prezidentem Miguelem Díaz-Canelem Bermúdezem? Vždycky, když Miguel mluví v televizi – teda pokud jde proud – tak sedí u počítače, aby to vypadalo moderně a dynamicky. Prdlajz. Nic se nehýbe, nevyvíjí, nezlepšuje, nezjednodušuje. A strana a vláda mají strach. Poslední peníze se strkají do silových složek. Bojí se, že přijdou o pozice a výhody, o kdysi zabrané krásné domy, o možnost mít auto. Korupce a systém protislužeb funguje. Kuba je učebnicovou ukázkou cesty do pekel ve jménu pracujícího lidu. Štafetu přebírá Venezuela. Za Obamy svitla naděje, ale byl to jen záblesk. Uvidíme, co Donald. Třeba se na Kubu vrátí McDonald´s? Nikdo neví. Návrat „amerického“ kapitalismu není samozřejmě nejroztomilejší představou – ale prostituce tam stejně radostně kvete. A byla by práce! A mámy by alespoň měly z čeho upéct dětem buchtu. A koupit dobré tenisky. A řemeslníci by si mohli koupit barvu, kterou potřebují – ne tu, která zrovna zázrakem do krámu dorazila...pravděpodobně rudá. Patria o muerte – venceremos.! Vlast nebo smrt – zvítězíme! Mnozí Kubánci vám šeptem prozradí: tak to snad už radši tu smrt. Fidelových ideálů se nenajíte, navíc už stejně dávno ztratily chuť a lákavost. Mierda. Jistě jste měl možnost nahlédnout i do místní kultury. Dotklo se vás, co by profesionála, něco konkrétního? Moc ne. Kytarista v Havaně vám na Malecónu za pár euro zahraje něco od Buena Vista Social Club. V nějakých drahých barech možná zahrají dobří muzikanti Guantanameru. V přímořském Manzanillu jsem jednou zaslechl – uprostřed ponurých ulic – až snový latino-jazz. Myslel jsem, že si někdo pouští z cédéčka špičkovou muziku z nějakého festivalu – houbeless, ve vybydlené místnosti bylo šest muzikantů a stará dřímající šedivá zpěvačka. Hráli pro sebe, ale jak! Málem jsem upad´ úžasem. Občas nějaká galerie s obrazy spíš pro turisty – i v kultuře samozřejmě platí podmínka loajality s režimem. Většina těch opravdu dobrých umělců je už dávno v Miami, v Texasu, v New Yorku. A mají místní povědomí o české kultuře? Nějaký starý profesor možná. Možná někdo propašoval z Mexika Kunderu. Jednou jsem se zastavil ve vesnické škole u cesty, široko daleko nic. Černý učitel a vyjevené děti k zulíbání v bělostných uniformičkách. Abych zjednodušil komunikaci, řekl jsem, že žiji v Československu. S údivem mě opravil – ale vždyť jste se přece se Slovenskem rozvedli…? Prý ho dějiny Evropy zajímají – „...a třeba ten váš Maestro Juan ´us...“ – písmeno „H“ se ve španělštině nevyslovuje. Maestro Juan Hus. Málem jsem upad´ podruhé. Jakou stopu zanechal na Kubě Tomáš Hanák?  Stopy smyl déšť. Ale pěkný kus srdce jsem tam nechal. A v letadle při odletu – směrem k fastfoodům a dvěstě druhům jogurtů - i pár slzí uronil. Nevíme, co máme. Neumíme si toho vážit. Mierda. Připravila Lenka Vašková DALŠÍ PROGRAM S TOMÁŠEM HANÁKEM Hned druhý den po skončení festivalu Cyklocestování přivítáme Tomáše Hanáka ve Frýdku-Místku v roli recitátora /2. března, Národní dům/. Moravské klavírní trio zde zahraje hudbu Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Ennia Morriconeho a dalších mistrů. Tomáš Hanák odhalí nejedno tajemství v korespondenci Bohuslava Martinů a Frances, manželky Jaroslava Ježka.