Zpěvák, textař, skladatel, multiinstrumentalista Martin Chodúr o jeho kapele a další pěvecké spolupráci, o tom, jaké poselství je v jeho autorských písních, a také o tom, jak důležité je udržovat kontakt s fanoušky.   Na festivalu Jazz ve městě, který se uskuteční na začátku října v Klubu Stolárna ve Frýdku-Místku, si zazpíváte společně se zpěvačkou Kateřinou Pospíšilovou a její kapelou (JazzBanda). Jak vzniklo toto spojení a na jaké skladby se můžeme těšit? Oslovil mě její manžel Petr, který je zvukařem a který Katku také zastupuje. Miluji jazzovou hudbu, a tak při každé podobné příležitosti neváhám. Láká mě volnost a možnosti této muziky. Zazpívám několik jazzových standardů sólově, přičemž se budu střídat s Katkou. Nakonec zazpíváme několik jazzových duetů a zahraju i na klarinet, který jsem vystudoval na Janáčkově konzervatoři. S Katkou jsme každý jiný, a tak si myslím, že to bude pro diváky zajímavý a hudebně barevný večer. Vašimi pěveckými partnery se staly i mnohé české hudební ikony, jako byl mistr Karel Gott, Lucie Bílá, Dan Bárta a další. Vznikla díky těmto projektům nějaká trvalá spolupráce či bližší přátelství? Na jaká „setkání“ v tomto směru rád vzpomínáte? Vzpomínám rád na všechny hudební spolupráce, kterých již bylo mnoho. O skutečném přátelství se asi nedá mluvit, ale jako kolegové máme skvělé vztahy. Moc rád vzpomínám např. na koncert Hanky Zagorové v Lucerně před pár lety, kde jsme v duetu zazpívali píseň „On se vrátí“, kterou jsem Hance napsal na její album „O lásce“. Taky jsem tehdy hrál i na klarinet. Odezva publika byla úžasná! Společně s několika hudebníky máte vlastní kapelu. Jak často vystupujete a na jaké publikum se vaše kapela zaměřuje? Věnuji se několika hudebním projektům. Zpívám vlastní písničky, vydal jsem už pět alb a čtyři z nich jsou téměř zcela autorská. Moje tvorba je hodně o zpěvu a velkých melodiích, které doplňují poetické texty. Vždycky jsem měl blízko k básním a v populární hudbě se mi líbí. Kromě toho se věnuji projektu „Pocta velkým hlasům“ s různými druhy doprovodu, od piana až po orchestr nebo big band. Tenhle projekt mapuje tvorbu českých i zahraničních zpěváků, kteří disponovali nebo disponují výjimečnými hlasy. Také jsem vydal vánoční album, tehdy za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava. V období Vánoc tedy také zpívám projekt „Hlas Vánoc“, který vychází z tohoto alba a který rovněž prezentuji s různými sestavami muzikantů. Je důležité udržovat kontakt s fanoušky? Určitě ano. Vztah s fanoušky mám poměrně úzký, i když asi oproti některým jiným zpěvákům nesdílím zdaleka tolik obsahu. Nechci být otravný a také nemám potřebu na sociálních sítích neustále prodávat nějaké produkty. Vaše poslední a kompletně autorské album jste nazval Tisíc a jedna noc (2022) podle známých příběhů ze Středního východu. Máte blízko k orientální kultuře a pohádkám vůbec? Upřímně ani moc ne. Spíše mám rád intertextualitu v umění. Úžasně rozšiřuje smysl textu. Můj zájem o pohádky a knihu „Tisíc a jedna noc“ je podobný, jako byl např. vztah Jamese Joyce k mýtu o Odysseovi či k Vicově filozofii. Tedy čistě subjektivní vnímání reflektované v uměleckém vyjádření. Je to snaha o autentičnost, která si půjčuje vyjadřovací prostředky a obrazy či symboly z jiného uměleckého díla, subjektivně vnímaného. Baví vás tato nová role vypravěče příběhů a lyrických písní? Myslím si, že má docela dost promyšlený koncept, což v dnešní hudbě není úplně pravidlo. Snažím se do písní vložit více než jen zábavu. Přesto chci, aby písničky fungovaly samy o sobě, třeba právě jen jako zábava nebo rozptýlení. Snažím se zkrátka vkládat do písní něco navíc, co člověk může nebo nemusí hledat. Každý zpěvák je vypravěč. Každá píseň, i ta nejhloupější, chce něco sdělit. Když poslouchám jakoukoli muziku, přemýšlím, co chce píseň říct – co je její poselství. Baví mě také až „paranoidní“ vnímání umění. To je podle mě takové, které hledá v díle daleko více, než bylo zamýšleno. To mě zase zpětně dokáže inspirovat k vlastní tvorbě. Albu předcházely dva sigly, jeden z prostředí kopců v Beskydech, ke kterému vznikl i videoklip. Co vás inspirovalo k jeho příběhu? Už jste to napsala. Okolní kopce. :-) Ale vážně. Ta píseň má na albu své místo. Je to moment bílé postele a milenců, kteří na ní v objetí spolu leží. Bílá postel splývá s bílým plátnem malíře a zároveň se mění v bíle zasněžené kopce Beskyd, oděné v bílé mlze, jako nepopsané listy papíru. Ve spolupráci se slovenským hudebním skladatelem Martinem Králem vznikla vloni nová píseň Půlnoční sonáta o milostném trojúhelníku. Jaké je její poselství v dnešní době? Ta písnička v sobě obsahuje spoustu odkazů na dílo Williama Shakespeara. Podobně jako album „Tisíc a jedna noc“ odkazuje na knihu pohádek. Poselství je dost neveselé. Žena, která je vlastně temnou dámou sonetů, si stěžuje svému milenci na manžela, který je jí nevěrný. Poselství je v absurdnosti té situace. Nevidět sebe a soudit druhé. Navíc neznáme okolnosti, protože píseň zpívá, vypráví, právě její milenec. To vede ke spoustě domněnek a verzím příběhu, které mě právě při poslouchání baví vytvářet.   Jako začínající zpěvák jste před lety úspěšně absolvoval pěveckou soutěž Superstar, kde vám mimo jiné radili, jak uspět v showbyznysu. Co byste nyní jako úspěšný zpěvák a skladatel vzkázal začínajícím umělcům? Aby byli sami sebou. Jsem přesvědčený, že předstírání je dlouhodobě neudržitelné a snaha o autenticitu musí být nakonec vždy nějak oceněna. Také aby byli poctiví v tom, co dělají, a snažili se vždy o to nejlepší, čeho jsou schopni.  Krátce o Martinu Chodúrovi: Absolvent Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě v oboru Hra na klarinet. V roce 2009 zvítězil v první Československé Superstar. Od roku 2011 koncertuje se svou doprovodnou kapelou MACH, ve které působí význační a osvědčení muzikanti. Během své hudební kariéry nahrál pět alb – čtyři autorská studiová alba: debutové album Let’s Celebrate (2010), Manifest (2012), Martin Chodúr 3 (2015), Tisíc a jedna noc (2021) – a vánoční album Hallelujah Vánoční písně a koledy (2018). Písně s hudbou a texty Martina Chodúra obohatily repertoár mnoha známých českých interpretů, například Karla Gotta, Hany Zagorové, Daniela Hůlky a dalších. Lenka Vašková

Před pěti lety slavila frýdecko-místecká kapela patnáct let svého působení koncertem ve Vlasti.  Své „dvacátiny“ oslaví v rámci letošního Jazzu ve městě ve frýdeckém Klubu Stolárna (Pá 6. 10. 2023). V plánu je již také velké turné na příští rok a další deska.   Co všechno má Behind The Door v plánu uskutečnit v rámci kulatého výročí společného účinkování? Od vydání naší poslední desky RA! vzniklo několik nových skladeb od různých autorů z kapely a tyto skladby budeme chtít představit našemu domácímu frýdecko-místeckému publiku. Určitě pak zazní také skladby z desky RA!, která sklidila kladné reakce napříč českou hudební scénou, takže se posluchači mají dle našeho názoru nač těšit. K jubileu chystáme také vydání nových dvou skladeb v podobě live session, na jejichž dokončení v současné době usilovně pracujeme. Výroční koncert ve Stolárně bude pro letošní rok exkluzivní, protože to bude zároveň náš poslední koncert v tomto roce. Koncertní tour k jubileu pak plánujeme hlavně na rok 2024. No a v kapele se začíná pošuškávat o další desce, takže uvidíme, jak to dopadne. Jako muzikanti jste společně hráli už v kapele Šuba Duba Band jako středoškoláci, pak vznikli Behind the Door. Současná kapela se také neustále vyvíjí... Všichni do jednoho jsme se naplno začali věnovat hudbě, která je naším každodenním zájmem a zaměstnáním. Vystudovali jsme hudební školy a všichni jsme doslova nasákli hudbou mnoha žánrů a tím získali rozhled a zkušenost, kterou jsme jako študáci neměli. Ten posun, ať už v ovládání nástrojů nebo v hudební invenci, je za těch dvacet let, doufám, znát (úsměv, pozn. red.). Většina muzikantů Behind the Door hraje také v dalších kapelách a projektech. Je to pro vás výhoda, že se můžete navzájem obohacovat? Myslím, že určitě. Každý působíme v dost odlišných projektech a každý z nás je žánrově ukotven malinko jinde. Když se pak potkáme u tvorby nových skladeb, ty naše mikrosvěty se pak propojí, někdy ovlivní, někdy střetnou a vznikne tím něco osobitého. I proto jsou pak Behind the Door rozpoznatelní od jiných jazzových a fusion kapel. Během společného působení jste nahráli čtyři studiová alba, za to poslední (RA!), vydané v prosinci roku 2020, jste získali cenu Jantar v kategorii Kapela roku 2020. Co bylo inspirací pro jeho vznik? Velkým impulsem pro kapelu byl příchod pianisty Ondřeje Valenty, který se okamžitě zapojil autorsky. Čtyři Ondřejovy skladby vytvořily kostru desky RA! a dalších několik jeho věcí jsme hráli na koncertech, i když se na desce neobjevily. Myslím, že výsledku pomohla i krásná soustředění v Jeseníkách a Beskydech, kde jsme materiál na desku dávali postupně do kupy a samozřejmě pak souhra na koncertech, kde jsme si postupem času ověřili, co funguje a na čem je třeba ještě zapracovat. Jaká je konkurence v oblasti moderní jazzové hudby s prolínáním dalších hudebních žánrů?  Myslím, že více než u ostatních žánrů je pro současný jazz signifikantní osobitá hudební tvář každého jednoho interpreta. Málokdy se střetne posluchač s tím, že někdo zní stejně jako ten druhý. Interpretů a kapel je mnoho, otázka je, jak je to s posluchači… Krédem vaší hudby je mimo jiné i humor. Jak se dá (v hudbě) vyjádřit? Možností je nepřeberné množství, například hra s formou, zvukem, improvizací… Těch způsobů a cest je v podstatě nekonečno, záleží jen na fantazii. V „Behajndech“ jsme například v jinak instrumentální hudbě občas použili drobné vokální zpestření. Mnozí naši příznivci si jistě vzpomenou na osobitou píseň Kůň nebo vážnou skladbu Válka, kde jsme vokál použili. V neposlední řadě také výkřik RA! dal název celé desce. Lenka Vašková O kapele: Behind the Door je instrumentální sexteto, se dvěma dechovými nástroji v čele, barevně zajímavou kombinací flétny a saxofonu. Jejich tvorba čerpá snad ze všech zákoutí hudby - nejčastěji jsou v ní slyšet inspirace fusion, latinjazzu, moderního jazzu či prvky vážné hudby. Členové kapely se potkali již na ZUŠ ve Frýdku-Místku v tehdy školní kapele Šuba Duba Band, kterou vedla dnes již hudební legenda Milan Michna. Členové Behind The Door  jsou profesionální muzikanti, kteří jsou/byli také součástí předních kapel české rockové a popové scény, jako jsou Čechomor, Sexy Dancers, Vltava nebo David Stypka&Bandjeez. Behind the Door během svého působení nahrála čtyři studiová alba, za to poslední (RA!), vydané v prosinci roku 2020, jste získali cenu Jantar v kategorii Kapela roku 2020. Behind The Door slaví letos 20 let od svého vzniku a na rok 2024 plánují velké tour.  Složení kapely: Ladislav Muroň - příčná flétna / flute Ondřej Klímek - saxofon (tenor, soprán) / saxophone (tenor, soprano) Radim Přidal - kytara / guitar Ondřej Valenta - piano, klávesy / piano, keyboard Lukáš Čunta - baskytara / bassguitar Matěj Drabina - bicí / drums

Tady Vary 2023/24 | Předplatné Tady Vary 2023/24 je filmová sezóna s předplatným na 10 festivalových večerů mezi říjnem 2023 a červnem 2024. Jednou měsíčně vstoupíte do kina po červeném koberci a užijete si předpremiéru skvělého filmu. Spolu s vámi budou film ve stejnou chvíli sledovat diváci po celé ČR. Mimořádnou atmosféru podpoří úvod přenášený do všech kin. Předplatné, platné na všech 10 projekcí, můžete zakoupit vy zvýhodněné ceně 1200 Kč zde. Vstupenky na jednotlivá představení budou postupně uvolňovány do prodeje za jednotnou cenu 180 Kč Podzimní program: 18. října 20:00 / Anatomie pádu / režie Justine Triet 1. listopadu 20:00 / Umění jíst a milovat / režie Anh Hung Tran 22. listopadu 20:00 / Napoleon / režie Ridley Scott 13. prosince 20:00 / Láska nebeská / režie Richard Curtis Jarní termíny: 10. ledna, 7. února, 13. března, 24. dubna, 22. května a 12. června vždy ve 20:00.  Program jarní části sezóny pro vás připravujeme a jednotlivé tituly oznámíme v prosinci. Nechcete přijít o žádné novinky a aktualizace programu? Přihlaste se do newsletteru na www.tadyvary.cz a novinky se k vám dostanou jako k prvním. Tady Vary 2023/24 pořádají česká kina a KVIFF Events. Projekt vznikl za podpory J&T Noblesse Oblige.