Eva Urbanová: Mám ráda české publikum

Pá 29.prosinec 2023

Eva Urbanová: Mám ráda české publikum

Proměna první dámy české opery v rockovou star v novém projektu Evy Urbanové nabídne koncert nabitý rockovými a popovými songy. Společně si jej vychutnáme 4. ledna 2024 v rámci Novoročního konceru ve Frýdku – Místku. Čím je pro Evu Urbanovou rocková hudba, jaké operní role považuje za určující a jaké jsou rozdíly mezi tuzemským a zahraničním publikem, se dočtete v rozhovoru pro KulturaFM.

Kdy jste zjistila, že tíhnete k rockové hudbě?

Rockový styl hudby mám vlastně ráda od puberty. Zhruba ve 14 letech jsem slyšela píseň Bohemian Rhapsody od skupiny Queen a úplně jsem se do ní zamilovala. A tehdy vznikla náklonnost k tomuto žánru. Než jsem se stala operní pěvkyní, vystupovala jsem v západních Čechách s rockovou skupinou RH+, kde jsem zpívala hlavně písně od skupiny Queen.

Říká se, že Rock není jen žánr, ale jde o životní styl, jakýsi druh osobní svobody. Je to tak i u vás?

Máte pravdu, rocková hudba mě absolutně osvobozuje. Když ji zpívám, jsem vlastně absolutně šťastná.

Jak vzniklo Vaše spojení s kapelou Barock?

Vzniklo tak nějak po mojí spolupráci s Moravským triem. Houslista Moravského klavírního tria a zároveň zastupující manager Jiří Jahoda, který má také další projekt (BAROCK), navrhnul, že když mám ráda rockovou hudbu, mohla bych si s nimi něco zazpívat. Takže vlastně takhle jednoduše vzniklo naše spojení.

Na svých koncertech nyní rozjíždíte spolu s kytarovým mágem Adamem Malíkem a houslovým koncertním mistrem Pavlem Wallingerem setlist plný rockových a dalších hudebních evergreenů. Kdo sestavuje koncept skladeb? Je důležité i pořadí písní na koncertě? 

Své sólové písně si vybírám sama, jsou to písně, které mám ráda. Pořadí si sestavuji také sama, protože je to důležité hlavně pro hlasovou techniku.

Jaká z rockových nebo popových písní, které jste nazpívala, je vaší srdcovou záležitostí?

Všechny písně, které zpívám, mám velice ráda, ale co se týče takové té největší srdeční nebo srdcové záležitosti, tak tou je pro mě píseň Adagio (od italského skladatele Tomasa Albinoniho) a z těch rockových samozřejmě písně od skupiny Queen.

Díky fascinujícímu jevištnímu výrazu a zvučnému hlasu jste ale především první dámou české operní scény a velmi dobře vás zná také zahraniční publikum v prestižních operních domech jako je La Scala, Metropolitní opera v New Yorku atd. Je rozdíl mezi českým a zahraničním publikem ve vnímání opery?

V každé zemi jsou odlišní diváci. Ve Spojených státech jsou velice, ale velice spontánní diváci, kteří dokáží odměnit neskutečným způsobem interpreta.  Ale také dát najevo, když se jim něco nelíbí. Zatímco na jihu jsou diváci takoví temperamentní, na severu už zase tolik temperamentní nejsou. Já se musím přiznat, že mám ráda české publikum, protože to nic nepředstírá. Když se jim to líbí, tak vás odmění velkým potleskem, v opačném případě potlesk už takový není. Ale hlavně to poznáte z energie, která jde z publika na jeviště.

Jak byla přijata v zahraniční opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa?

Janáček je ve světě neskutečně populární. Naproti tomu české publikum má podle mě, co se týče přijetí Janáčkových oper, menší mezery.

V čem?

Myslím, že české publikum má raději Dvořáka nebo smetanu. Janáčkovy opery jsou, alespoň po lidské stránce, velice kruté. Vezměme si například Její pastorkyni.  Ten příběh je velice smutný a krutý. Pojednává o absolutně zkaženém životě jedné mladé ženy nebo vlastně dvou žen – Jenůfy a Kostelničky -
 (která dle románu své mravní hodnoty staví nade vše, pozn. red.). To, co všechno udělala pro Jenůvčinu záchranu a vlastně i pro tu svojí, jakým způsobem se zachovala k jejímu děťátku, se jí bohužel odpustit nedá.  

Za roli Kostelničky (z opery Její pastorkyňa), kterou jste zpívala na mnoha scénách, jste získala Cenu Thálie. Překonalo něco tuto vaši slavnou roli?

To se nedá jednoznačně říci. Mnoho let jsem například měla tu čest zpívat Libuši. A to je zcela odlišná role, než Janáčkova Kostelnička. Na to se nedá zapomenout. Jako Češka tedy musím říct, že nic nepřekoná, že si můžete zazpívat Libuši, ale jako žena se zase přikláním k tomu, že žádná jiná role nemůže překonat Kostelničku.

V roce 2022 jste oslavila 35 let svého uměleckého působení. Nadělila jste si k tomuto pěknému výročí nějaký hudební dárek?  

Byla to opět jedna z rolí od Leoše Janáčka - Emílie Marta v opeře Věc Makropulos, kterou jsem si mohla zazpívat v Národním divadle.

Lenka Vašková