Marta Kloučková: Na Jazzu ve městě představí svůj nový projekt s Davidem Dorůžkou

Stř 09.červenec 2025

Marta Kloučková patří k nejvýraznějším zpěvačkám na české jazzové scéně. Je členkou prestižního vokálního sextetu SKETY, se svým kvintetem, které tvoří špičkoví jazzoví hudebníci, vystoupila na mnoha jazzových i klasických festivalech. Kromě zpívání se věnuje i textařské a skladatelské tvorbě - autorské písně jsou pro ni ještě jiným, mnohem intimnějším světem a texty mají hlubší rozměr.

Jak jste se dostala k jazzu?

Můj děda měl moc rád jazz a myslím, že jako malá jsem ho poslouchala, když jsme trávili léto u babičky a dědy. Ale k první jazzové kapele - jako zpěvačka - jsem se dostala, když mi bylo 16 let. Byla to kapela Jazz H Faktor v mém rodném Jablonci nad Nisou a kapelník František Kozderka mi představil jazzové pěvecké ikony a já jsem si ten žánr zamilovala.

Co všechno musí jazzová zpěvačka ovládat?

Svůj hlas ;) Dále je potřeba mít dobrou hudební představivost a improvizační schopnosti a cit pro tento žánr a samozřejmě lásku k němu.

Od tradičního jazzu se svět posunul k mnoha různým fúzím. Které vás baví nejvíce?

Mně jich baví mnoho - fúze s world music, fúze s elektronikou, se šansonem, hip hopem…

Jsou podle vás v Česku dobré podmínky pro mladé hudebníky pohybující se v jazzovém žánru?

Jsou tu myslím dvě vysoké školy, jedna VOŠ a několik konzervatoří s jazzovým zaměřením, několik letních workshopů a mnoho festivalů. To není špatné. Ale zároveň si myslím, že by jazzu pomohlo, kdyby byl veřejností vnímán jako stejně důležitý, jako je klasická hudba a dostal by větší prostor v uměleckém školství i na klasicky zaměřených festivalech.

Kteří umělci vás inspirují?

Například Ganavya, Becca Stevens, Erykah Badu, Gabriel Kahane, Michael Mayo, Jacob Collier, Wayne Shorter, Quincy Jones a mnoho dalších. Z českých a slovenských například Lenka Dusilová, Jana Kirschner či Dan Bárta, Petr Wajsar či David Dorůžka. Mám radost a velké štěstí, že s některými z nich spolupracuju.

Jste také skladatelkou a textařkou. Jak důležitá je pro vás tato kreativní část?

Velmi důležitá. V rámci svého hudebního působení interpretuju různé skladby a písně z rozličných žánrů, ale mé autorské písně jsou pro mě ještě jiným, mnohem intimnějším světem a texty mají hlubší rozměr. Jejich význam se někdy s časem mění, tak je to občas překvapivé i pro mě jako pro autorku, když si promítnu, v jakém rozpoložení jsem píseň psala a jak se píseň - nebo spíš její význam pro mě  - vyvinul či proměnil. Baví mě psát vlastní písně a sdílet svou perspektivu nejprve s kapelou a pak s posluchači. Když pak dostanu zprávu s tím, jak se má píseň někoho hluboce dotkla, je to krásný pocit.

Na Jazzu ve městě na frýdeckém zámku vystoupíte s kytaristou Davidem Dorůžkou. Čeho si na této spolupráci ceníte?

David je výjimečný kytarista a hudebník a moc milý člověk, každý koncert s ním mi přijde jako za odměnu. Je to skvělý pocit, mít možnost spolupracovat s hudebníkem takového formátu. Moc mě to baví. Na podzim jdeme do studia, tak se mohou posluchači těšit na novou desku, jejíž repertoár už zazní i na Jazzu ve městě.

Jak vypadá váš ideální hudební dialog na pódiu?

Kreativní, citlivý, s otevřenýma ušima, překvapivými momenty a společnou energií, která se přenáší i na publikum.

Váš hlas je často označován jako velmi niterný a křehký, ale zároveň silný. Myslíte při vystupování také na správnou techniku zpěvu, nebo to na pódiu necháváte na intuici?

Technika je určitě důležitá, ale až na pár náročnějších míst ji obvykle (a ráda) nechávám tzv. “doma”, tedy na ni během koncertu nemyslím a soustředím se na moment, barvy, interpretaci, performance či právě ono intuitivní zpívání.

Máte vlastní kapelu, zpíváte ve vokálním sextetu a jste vokalistka v popové kapele (D. Y. K. Vojtěcha Dyka). Jak je náročné tyto různé role skloubit a je to v nějakém smyslu inspirativní?

Časově to příliš náročné není, hudebně je to někdy výzva - můj autorský projekt je pro mě velmi svobodný a jsem v něm frontmankou, sdílím pódium s fantastickými hudebníky. Miluju to. Ve Sketách - tam jsem součástí šestičlenného tělesa, výjimečných zpěváků, aranže jsou vypsané, technicky náročné, není to příliš o ´rochnění se v pocitech´. V D.Y.K. navíc ještě dost tancujeme a je to show - kapela je skvělá a Vojtěch Dyk je skvělý zpěvák a frontman. A o spolupráci s Davidem jsem už povídala. Baví mě, že mě každý z těchto projektů posouvá jak umělecky, tak například i po stránce manažerské - ráda se učím od těch nejlepších.
Ale když se sejdou tyhle různé projekty den po dni, tak je občas náročnější přepínat mezi introvertem a extrovertem ve mně (úsměv). 

Lenka Vašková