Od baroka po jazz s Jiřím Stivínem, Martinem Zbrožkem a Jiřím Slavíkem

Stř 01.říjen 2025

Všichni tři páni muzikanti jsou multiinstrumentalisté, všichni tři se pohybují v širokém žánrovém rozpětí, všichni tři jsou autoři. Spojuje je hravost, kreativita a smysl pro humor. Hudebním světem od baroka až po jazz nás společně provedou 17. října v Národním domě ve Frýdku-Místku. Jak jsou během koncertů zapojeni diváci a jak je to se spontánností mimo pódia, prozradil v rozhovoru s Kulturou FM Jiří Stivín.

Jaké hudební nástroje si s sebou přivezete do Frýdku-Místku?

Vždy se snažím vybrat nástroje tak, aby co nejlépe odpovídaly atmosféře daného místa a programu. Do Frýdku-Místku tedy určitě přivezu několik fléten – od těch nejmenších po basové – a samozřejmě saxofon. Mnohdy s sebou vozím i další překvapení, protože rád improvizuji přímo na místě podle nálady a publika.

K jakému žánru máte vy sám nejblíže?  

Hudba pro mě vždy byla cestou, jak vyjádřit emoce a sdílet je s ostatními. Nejblíže mám asi k jazzu, protože mi dává svobodu improvizace a možnost neustále objevovat nové hudební polohy. Zároveň mě ale fascinuje klasická hudba pro její hloubku a strukturu, takže vlastně rád hledám průsečíky mezi různými styly.

Jak vznikla spolupráce s Martinem Zbrožkem a Jiřím Slavíkem a co vás po hudební stránce pojí dohromady?

Naše spolupráce vznikla vlastně docela přirozeně – známe se už řadu let z různých hudebních projektů a vždy nás bavilo společně hledat nové hudební cesty. S Martinem i Jiřím nás spojuje otevřenost k experimentům, smysl pro humor a chuť nechat hudbu, aby vznikala často přímo na pódiu. Vzájemně se inspirujeme a podporujeme v tom, abychom překračovali zaběhlé žánrové hranice a tvořili něco jedinečného.

Ve vaší tvorbě často propojujete klasiku, jazz, improvizaci, humor. Máte to s tou improvizací a hravostí podobné i mimo pódia? 

Určitě ano, improvizace a hravost nejsou jen výsadou koncertního pódia. Baví mě objevovat nové možnosti nejen v hudbě, ale i v běžném životě. Často se nechávám inspirovat nečekanými situacemi nebo setkáními, což se pak promítá i do mé hudební tvorby. Rád si hraji s různými nápady a nechávám prostor spontánnosti, ať už při zkouškách, v ateliéru nebo třeba při rozhovoru s přáteli.

Má na vašich koncertech slovo i publikum? Jste rád za jejich interakci? 

Určitě ano! Publikum je pro mě nedílnou součástí každého koncertu. Rád s lidmi komunikuji nejen skrze hudbu, ale i slovem, a často nechávám prostor pro jejich reakce nebo nápady. Někdy vznikne spontánní dialog, jindy publikum zapojím do improvizace nebo ho vyzvu, aby si vybralo, jaký nástroj mám použít v další skladbě. Ta energie a vzájemné propojení jsou pro mě vždy velkou inspirací.

Je pro vás v hudebním světě ještě něco opravdovou výzvou?

Výzev je v hudbě stále spousta a myslím, že nikdy úplně nezmizí. Každé nové vystoupení, nové spolupráce nebo neznámé publikum představují určitou nejistotu, ale zároveň právě to mě posouvá dál. Občas je pro mě výzvou vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit něco, co jsem nikdy předtím nedělal – ať už jde o nový žánr, neobvyklou kombinaci nástrojů nebo například komponování na objednávku. Právě tyto momenty, kdy člověk neví, co přesně očekávat, vnímám jako největší zdroj inspirace i dalšího růstu.

Co by měl podle vás zažít každý hudebník během své kariéry?

Podle mého názoru by každý hudebník měl zažít okamžik, kdy se skutečně propojí se svým publikem – ten jedinečný pocit sdílené energie, který nelze naplánovat ani vynutit. Takové chvíle člověka utvrzují v tom, proč se hudbě věnuje, a zůstávají v paměti dlouho poté, co koncert skončí. Zároveň je důležité projít si i obdobími nejistoty nebo neúspěchu, protože právě tyto zkušenosti často vedou k největšímu posunu a objevení nových cest.

Lenka Vašková