Hlavním hostem letošního Cyklocestování bude dánský cestovatel Nicolai Bangsgaard s přednáškou GLOBÁLNÍ TRIATLON

Čt 18.prosinec 2025

Dánský cestovatel Nicolai Bangsgaard  se v roce 2023 vydal na mimořádnou cestu napříč čtyřmi kontinenty, během níž urazil více než 34 500 kilometrů – na kole, na koloběžce a pěšky. „Na rozdíl od minulých cest jsem se intenzivně soustředil na fyzické výkony, hledání vlastních limitů a zjišťování, čeho jsem na tak dlouhé a náročné cestě fyzicky i psychicky schopen,“ říká v rozhovoru pro Kulturu FM. Svou cestu nazvanou GLOBÁLNÍ TRIATLON blíže představí na festivalu CYKLOCESTOVÁNÍ 31. ledna v Nové scéně Vlast ve Frýdku-Místku.

Jak dlouho vám trvala příprava na tak ambiciózní projekt?

Přípravou na expedici jsem strávil asi 4 měsíce. Zahrnovala spoustu logistických aspektů. Řešil jsem, kde začít cestu a jak – na kole, koloběžce, nebo během? Jak se dostat na koloběžce do Austrálie? Také ve mně hlodaly otázky kolem počasí a klimatu během cesty a mnoho dalších věcí. Nemluvě o hledání sponzorů na cestu, kteří obstarají kolo, koloběžku a další vybavení. Dále následovalo plánování trasy, PR o cestě na sociálních sítích, obstarávání víz. A samozřejmě jsem se během toho všeho musel udržovat v kondici a budovat další pro absolvování náročné cesty. Před odjezdem mě také čekaly rozlučkové večírky.

Jak se dá efektivně naplánovat trasu přes 30 zemí světa a uzpůsobit ji pro chůzi a jízdu na kole a koloběžce?

Nebyl to snadný úkol. Chtěl jsem se vydat na koloběžku a běhat někam po rovině a rozhodl jsem se projet Austrálii a Nový Zéland, protože se mi to zdálo nejvhodnější vzhledem k rovinatému australskému kontinentu. Co se týče trasy, chtěl jsem jet přes Turecko, Kavkaz, Írán, Pákistán, Indii, ale nepodařilo se mi získat vízum do Íránu (žádal jsem dvakrát a čekal 35 dní, ale bezvýsledně), takže jsem musel trasu změnit a jet přes Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a dále přes celou Čínu (vízum jsem dostal v Tbilisi v Gruzii), poté do Laosu, Thajska, Malajsie a do Singapuru, kde moje cyklistická jízda skončila. Z Perthu jsem se vydal na koloběžce přes celou Austrálii do Sydney.

Vaše fyzická vytrvalost a psychická odolnost jsou pozoruhodné. Objevil jste během expedice nějaké nové silné stránky nebo osobní limity, o kterých jste dříve nevěděl?

Díky! Docela často jsem si připomínal staré rčení, že když je vůle, je i cesta. Myslím, že mám velkou důvěru ve svou schopnost vydržet, podávat výkony, pokračovat dál, i když to není snadné, a to mi hodně pomohlo v těžkých obdobích expedice. Jestli jsem objevil nové silné stránky? Nad tím jsem asi neuvažoval. Ale určitě mě posílilo přesvědčení, že síla mysli je nejsilnější ze všech sil. Pokud si to dokážete představit, dokážete to.

Která místa nebo země na vás během triatlonu zanechaly nejsilnější dojem?

Silný dojem na mě zanechala spousta míst a zemí. Také mi vyráží dech neuvěřitelná pohostinnost lidí ze Střední Asie. Ujet 6 000 km na kole napříč obrovskou Čínou za 60 dní, to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Nejen kvůli obtížím s byrokracií, policií, paranoiou čínského „systému“, ale také díky kráse krajiny a láskyplné zvědavosti obyvatel. Místní mentalita se podle mě dost liší od jakékoli jiné země na světě. Také nikdy nezapomenu na přejezd Austrálie na koloběžce. Tato část cesty byla dost šílená. Potkaly mě čtyři vlny veder v západní Austrálii s denními maximálními teplotami vysoko nad 40 stupňů Celsia. Během toho jsem ale měl štěstí na velmi ochotné a laskavé lidi a tím se cesta australskou pustinou stala snesitelnější.

Máte titul z antropologie. Podařilo se vám během vaší cesty navázat kontakt s místními komunitami – možná i trochu neformálního terénního výzkumu – nebo na to prostě nebyl čas?

Setkání s lidmi a komunitami bylo hodně. Díky Bohu. Toto je vlastně přirozená součást cestování, když vezmete v úvahu, že jedete sám a mnohdy jste závislý na jejich pomoci, soudržnosti. Tenhle aspekt cestování mám rád. Jen je škoda, že ta setkání byla vždy krátká, protože mě vždy tlačil čas. U většiny rodin, jsem se zastavil a třeba přespal jen jednu noc. Někdy to bylo těžké, protože bych rád zůstal, ale věděl jsem, že se musím soustředit sám na sebe, abych vše zvládl fyzicky, logisticky a tak dále. Prostě se odosobnit a pokračovat. Tato cesta byla, mnohem více než ty ostatní, o hledání vlastních výkonů a limitů, čeho jsem na tak dlouhé a náročné cestě fyzicky i psychicky schopen.

Se všemi těmi zkušenostmi a znalostmi, které teď máte, šel byste do takového dobrodružství znovu?

Dobrá otázka. Ale těžko se na ni odpovídá. Neřekl bych, že si nedokážu představit, že bych znovu dělal něco podobného, něco ve stejném duchu. Rád si nechávám otevřené dveře, příležitosti, a dokud jsem fyzicky, mentálně a psychicky v pořádku a připraven na to, nevidím nic, co by mi mohlo zabránit v plánování dalších projektů na dlouhé vzdálenosti s lidskou silou (které by lidé mohli nazývat šílenými, ale já je vnímám jako přirozené rozšíření své vrozené zvědavosti a touhy po cestování).

Lenka Vašková