Kristina Barta: Hudba vzniká dávno předtím, než usednu ke klavíru

Čt 16.červenec 2026

Pianistka a skladatelka Kristina Barta patří k nejvýraznějším tvůrčím hlasům současného českého jazzu. Její hudba vzniká z osobních zkušeností, silných emocí i pozorného vnímání světa kolem nás. Na svém novém albu RED LANDSCAPE, které vyšlo letos v květnu, zachycuje krajinu plnou kontrastů a hledání nových hranic. Před vystoupením na festivalu Jazz ve městě /25. července 2026/ jsme si povídali o improvizaci, komponování i síle hudby, která dokáže zasáhnout posluchače hluboko pod povrch běžných slov.

Co vás přitáhlo k jazzu, když jste začínala? Proměnilo se v čase to, co vás na něm fascinuje?

Především improvizace, volnost a svoboda. A právě to mě na jazzu fascinuje dodnes. Ty nekonečné možnosti vyjádření a objevování nových cest.

Přicházejí k vám nové skladby až ve chvíli, kdy usednete za klavír, nebo nápady sbíráte průběžně a u nástroje je jen rozvíjíte?

Spíše sbírám nápady průběžně. Dokážu si skladbu velmi jasně představit i bez jakéhokoli nástroje. U klavíru jí potom už jen dávám konkrétní podobu.

Skladatelkou jste už řadu let. Jak se během té doby vyvíjel váš pohled na vlastní tvorbu?

Jsem na sebe velmi přísná, a to nejen v tomto ohledu. Ve chvíli, kdy vyjde nové album, mám často pocit, že jsem se už posunula zase o kus dál. Nedokážu si ho užívat stejným způsobem jako v době jeho vzniku, kdy jsem byla s danou hudbou naprosto ztotožněná. To ale neznamená, že mě nebaví ji hrát naživo. Naopak – koncerty jsou pro mě nesmírně důležité a miluji je.

Jakou krajinu hudebně zachycujete na svém novém albu RED LANDSCAPE?

Je to obecná krajina, jejímž hlavním tématem je překračování hranic. Někdy je plná beznaděje, bolesti a smutku, jindy naopak přináší světlo, naději a nové možnosti.

Album je částečně konceptuální, otevírá společenská témata a reflektuje současný svět. Jak tento koncept vznikal?

Byla to přirozená cesta. V té době jsem byla těhotná a možná proto citlivější vůči mnoha tématům. Současně jsem procházela obdobím, kdy se mě hluboce dotýkaly události kolem mě – války, násilí, ale také porod, mateřství a úplně nový pohled na lásku. Všechny tyto zkušenosti se do alba přirozeně promítly.

Jak tyto skladby prožíváte během koncertů a jak podle vás působí na publikum?

Na pódiu skladby prožívám velmi intenzivně, jako bych se vracela do okamžiku jejich vzniku. Proto si koncerty tolik užívám, i když bývám po nich často emočně vyčerpaná.

Reakce publika se samozřejmě liší podle místa a situace, ale s negativními ohlasy se prakticky nesetkávám. Naopak. Někdo odchází s hlubokým uměleckým zážitkem, někdo je dojatý k slzám, protože se ho hudba osobně dotkla nebo mu něco připomněla. Těší mě, když vidím, že moje hudba v posluchačích zanechá stopu a vyvolá emoce.

Jazz ve městě letos slaví 20 let od svého vzniku. Co byste festivalu popřála?

Možná to bude znít jako klišé, ale myslím to opravdu upřímně. Přeji festivalu, aby nejen přežil, ale aby naplno žil ještě mnoho dalších let. Aby si dál nacházel své publikum, dokázal ho oslovovat a bavit. A také aby měl dostatek podpory – nejen finanční, ale i lidské a společenské. Takové festivaly mají velký smysl a byla by škoda o ně přijít.

Děkujeme za rozhovor. Těšíme se na setkání na festivalu Jazz ve městě!