Každým rokem pořádá Collegium Quodlibet ve Dvořákové síni pražského Rudolfina koncert k poctě sv. Cecílie, patronky hudebníků. Tuto hudební událost v čele se známým jazzovým hudebníkem Jiřím Stivínem si nyní můžete vychutnat také ve Frýdku-Místku. Z původního povolání filmaře přešel Jiří Stivín na dráhu čistě hudební. Studoval na Royal Academy of Music v Londýně a skladbu na AMU v Praze, v současnosti ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten. S Collegium Quodlibet, které je volným sdružením hudebníků se základním obsazením flétny, violoncella, cembala a zpěvu, spolupracuje Jiří Stivín už od osmdesátých let. Na jeho koncertech, které jsou interpretací klasické hudby především na zobcovou flétnu, zůstává pocit lehkosti a hravosti. Už proto koncert slibuje nejen skvělý hudební zážitek, ale také emocemi nabitou podívanou.   Koncert Jiřího Stivína a Collegium Quodlibet se koná v úterý 28. ledna od 19.00 ve Velkém sále Národního domu Frýdek-Místek. Repertoár koncertu bude zaměřen převážně na interpretaci staré hudby, od sonát J. S. Bacha až po flétnové koncerty A. Vivaldiho. K nejhodnotnějším v obsáhlé Stivínově diskografii patří supraphonové album Zvěrokruh, na kterém mimo jiné spolupracoval se známými tělesy ze světa vážné hudby: Talichovým kvartetem a Kühnovým smíšeným sborem.

Tradiční a originální cestovatelský festival Cyklocestování ve Frýdku-Místku se uskuteční již po čtrnácté na plátně a v prostorách Nové scény Vlast. Prostřednictvím besed, promítání filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa.   Myšlenka uspořádat festival se zrodila v hlavě Martina Stillera, který je sám aktivním cyklocestovatelem a netají se tím, že tehdy před čtrnácti lety to byl krok do neznáma. „Nikde v České republice nic tak úzce na cykloturistiku specializovaného nebylo. S kamarádem Tomášem Skotnicou, se kterým jsme festival spoluzakládali, jsme netušili, zda uspějeme a jak to celé dopadne,“ říká o zrodu festivalu Cyklocestování Martin Stiller a dodává ještě: „A byli jsme mile překvapení, jak pozitivní ohlas první ročník jednodenního festivalu měl.“ Také proto se pořadatelé rozhodli již při dalším ročníku rozšířit program na dva dny a po letech se již ustálilo pravidelné třídenní festivalové schéma. Z původních dvou stovek diváků se nyní účast na festivalu pohybuje okolo pěti set. „To nás moc těší, nehledě na to, že je také mnohem větší výběr témat, cyklocestování se celkově hodně rozmohlo a my jsme rádi, že jsme byli od počátku u toho a zažili i tu průkopnickou dobu českého cyklocestování.   Od náročnějších expedic až po rodinné cyklovýlety   Hlavním programem bude projekce nejúspěšnějšího českého himálajského horolezce Radka Jaroše nejen o všech jeho 14 osmitisícovkách, ale i o tom, jak jel na kole na Elbrus. Za tahák festivalu lze určitě považovat i vyprávění o tříleté cyklocestě slovenské dvojice Cycle2inspire nebo promítání Martina Stillera o exotické Srí Lance, kam se vydal na kolech i s rodinkou. „S rodinkou nabylo cyklocestování úplně jiných rozměrů, člověk musí trošku jinak plánovat, nesmí si dávat velké kilometrové cíle, ale to vůbec nevadí. Já si to i tak užívám a cyklocestovat s rodinkou pro mě není žádné utrpení či problém, ba naopak,“ říká Martin Stiller, který ještě před začátkem svého bloku na letošním festivalu podnikl cyklovýpravu po Rwandě.   O zážitky nebude nouze ani v besedě beskydského cestovatele Radka Zlého, který povypráví o náročném cykloputování po jihu Afriky. Chybět ani letos nemohou manželé Vackovi, kteří nás protáhnou v sedlech kol Austrálií a motivovat vás rozhodně bude také inspirativní povídání o Murské cyklostezce v podání Standy Ubíka. A to samozřejmě není vše! Už teď se tedy máte na co těšit. A jaká je rada pro ty, kteří s cyklovýlety teprve začínají? „Nebojte, nic na tom není, prostě vyrazte a zkuste to. A pokud si nejste něčím jistí či potřebujete poradit, napište, zavolejte či se stavte inspirovat se právě na festival Cyklocestování,“ zve za všechny aktéry organizátor Cyklocestování Martin Stiller.  Festival (Cyklocestování / 7. -9. 2. 2020 / Nová scéna Vlast) pořádá spolek Cyklocestovatelé za významné podpory Moravskoslezského kraje a příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek, která je spolupořadatelem akce.

V lednu 2020 se v Národním domě ve Frýdku-Místku otevírá Divadelní škola pro děti druhého stupně ZŠ a studenty středních škol do šestnácti let. Na podrobnosti jsme se zeptali lektora Jakuba Vaška, který mimo jiné působí jako umělecký vedoucí Komorního divadla Arté ve Frýdku-Místku a dokončuje studium herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Jak vznikl nápad koncepce Divadelní školy v Národním domě? Sám jsem právě v „Národě“ na konci Základní školy navštěvoval Divadelní školu u Hanky Magdoňové a díky tomu jsem se dostal i na konzervatoř. Do té doby jsem chodil na všechny možné sportovní kroužky, ale divadelní kurz byl pro mě zcela výjimečný. Získal jsem v něm spoustu kamarádů, se kterými se dodnes stýkám. Po šesti letech jsem uznal, že by bylo dobré v tradici Divadelní školy pokračovat a sám jsem převzal iniciativu jako lektor kurzu. Myslím, že na rozdíl od různých jiných kroužků, kde se učíte něco konkrétního, je tady i další přidaná hodnota. Není to prostě jako chodit do keramiky. Čemu všemu se zde mládež může naučit? Například větší zodpovědnosti nebo vnímání druhého člověka, také budeme řešit vztahové věci atd. A tyto věci se také pak přelévají do reálného života. Jak budou koncipovány jednotlivé hodiny? Mají např. herci nějakou rozcvičku podobně, jako je tomu u sportu? Prvních pár lekcí se budou dělat cvičení, které se týkají mluvy, pohybu a spočívají také v naladění se na druhého partnera, důvěře k němu. Důvěra je velmi důležitá, neboť bez partnera se herec neobejde, není to sólista. Po zvládnutí těchto základů bych chtěl s účastníky začít zkoušet již konkrétní představení, které bude vyústěním celého kurzu Divadelní školy. Toto představení bude veřejné pro rodiče, známé a kohokoli, kdo by měl zájem přijít. Kurz je pro věkovou kategorii 9–16 let. Může zvládnout desetiletý kluk nebo holka to, co třeba jeho starší kolega středoškolák? Zásadní je v podstatě to, jak se kurz zaplní. V případě velkého zájmu se udělají skupinky odpovídající věkové kategorii. Když bude dětí méně, přizpůsobí se hodiny tak, aby je zvládaly všechny dohromady. Obecně ti starší jsou sice vyspělejší, ale jsou to většinou už puberťáci, kteří sedí často u počítače a ti menší je mohou mnohdy namotivovat svojí hravostí a energií. Určitě by to bylo obohacující pro všechny zúčastněné. Za jak dlouho se projeví nebo pozná, jestli má člověk/dítě talent na herectví? A stačí to k tomu, aby později uspěl? Je těžké definovat  slovo talent. Spíše záleží na tom, když ho někdo má, jak ho dále rozvíjí. Takže zatímco jeden se snaží, druhý může ustrnout hned na první metě. A jsou i tací, kteří toho talentu moc nepobrali, ale posouvají se naopak dále, protože chtějí. Co se týče dalšího uplatnění, je to bohužel i hodně o štěstí a o tom, zda si toho člověka někdo všimne. Člověk musí zkrátka chtít být vidět. Herectví se určitě nedá učit, ale získávat zkušenosti, a to, jak se kdo posune, vždy záleží na tom daném jedinci. Pojďme zpět k Divadelní škole. V kurzu nabízíte možnost se společně podívat také na divadelní představení a besedou s herci či aktéry divadla. Jaký mají takováto setkání s herci přínos pro kurzisty? Mám pocit, že mládež si pod pojmem divadelní představení mnohdy neumí představit nic jiného, než nějakou pohádku, na které byla se školou. Proto si myslím, že návštěva večerního představení může být  pro kurzisty velké překvapení, že divadlo není jen o tom dělat pohádky nebo nějaké klasiky. Divák se může v divadle hodně nasmát, ale i se nad něčím zamyslet. Naivně se domnívám, že divadlo by mělo změnit svět nebo nechat diváka přemýšlet, zda-li tak, jak žije, je ta správná možnost, kterou si v životě zvolil a jestli není lepší uvědomit si věci, které mu v osobním životě nepřipadaly tak důležité. Divadlo je reflexe lidského osudu. Tohle mě osobně na divadle fascinuje a baví, ale jestli takhle budou vnímat divadlo i kurzisté, je už čistě na nich. Nyní v prosinci se svým souborem Komorní divadlo Arté zahrajete v Nové scéně Vlast  parodii na nejznámější mayovku Vinnetou, ve které hrajete a kterou jste také režíroval. Myslíte, že může oslovit i mladší ročníky školou povinné? Určitě ano. Částečně to bude takové lehké zavzpomínání pro ty, kteří tento příběh velmi dobře znají. Určitě ale nečekejte dramatizaci knih Karla Maye. Prozradím jen to, že v tomto pojetí příběhu se mísí současnost s literárním světem. Na paškál si bereme všechny notoricky známé westernové postavy - počínaje Vinnetouem - přes Ribannu až po Sama Hawkinse. Najdeme tam hlavně humor, až lehkou satiru, která vlastně ukazuje, že příběh má na divadle úplně jiný rozměr a smysl, než v původním filmu. Takže doufám, že se uvidíme v Nové scéně Vlast je jistě je na co těšit.( hra Vinnetou se hraje 17. prosince v 19:00, pozn. red.) Co vás čeká do budoucna? Čekají mě velmi zajímavé projekty, na které se moc těším, ale ještě je nechci prozrazovat. A co se týče Divadelní školy, tak se uvidí, jestli bude zájem i v příštím roce. Děkuji za rozhovor! Připravila Lenka Vašková