JAN UVIRA: Hudební scéna ve Frýdku-Místku je nesmírně bohatá

Sejde se Bulhar, Ital a Čech a založí jazzové trio – to není začátek anekdoty, ale realita mezinárodně uznávaného hudebního uskupení, které vystoupí 10. dubna v Nové scéně Vlast. Věděli jste, že jeho zakladatel Jan Uvira vyrůstal ve Frýdku-Místku? Nejen o tom byl krátký rozhovor, který nám tento vynikající hudebník poskytl pro Kulturní magazín.


Uvira Bruno Hafizzi Trio


Itálie, Česko, ani Bulharsko spolu nesousedí. Jakým způsobem se vaše trio dalo dohromady?


Stalo se tak na Akademii Codarts v holandském Rotterdamu, kde jsme tou dobou všichni studovali. Jednoho deštivého rána (jiná tam ani nejsou), jsem se zpožděním přiběhl do školy a na chodbě před zamčenou třídou, kde měla probíhat výuka aranžování, seděl sympatický mladík dávající mi pokyn, že se nemusím ani obtěžovat tahat za kliku. Byl to Martin Hafizi. Dali jsme se při tom čekání do řeči, a když profesor ani po dvaceti minutách nepřicházel, zeptal se mě Martin, jestli si nepůjdeme raději zajamovat. Souhlasil jsem a oba jsme po chvíli zjistili, že se nám spolu hraje moc příjemně.

Po nějaké době jsem Martina oslovil s tím, že chci postavit kapelu a chtěl bych, aby tam bubnoval. Potřebovali jsme ale někoho na kontrabas, a těch je všude jak šafránu. Kousek od nás, bylo to venku před školou, stál zrovna Alessio a kouřil. Martin mi říká: “Slyšel jsem, že támhleten Ital prý docela válí”. Šli jsme za ním a kapela byla na světě.

O středoevropské vážné i populární hudbě si dokážeme udělat alespoň rámcovou představu. Jak byste ale charakterizoval tu bulharskou?


Co jsem měl možnost zaslechnout v bulharském rádiu nebo televizi, všude se hraje chalga. Je to směs cikánské muziky a syntetického popu s prvky bulharské tradiční hudby. Pro nás to má trochu orientální nádech, ale v podstatě je to stejně hloupoučké jako písničky, které se hrají v komerčních rádiích u nás nebo kdekoli na světě.

Zajímavý je ale právě ten jejich folklór. V písních často používají lichá metra. Středoevropský posluchač je zvyklý slyšet muziku obvykle ve 4/4, maximálně 3/4 taktu. Tam je ale úplně běžné hrát, zpívat a tančit třeba na 5, na 7, na 9 nebo i na 11. To se mi narámně hodí, protože když v triu hrajeme něco nepravidelného, bubeník je jako ryba ve vodě. To, co my s basistou musíme většinou tvrdě cvičit, je pro něj naprosto přirozené. Co se bulharského jazzu týče, moc se mi líbil např. koncert pianisty Dimitara Bodurova a jeho tria, který s oblibou právě bulharským lidovým písním obléká jazzový kabát.

Studoval jste v Praze, Katowicích i – jak už jste zmínil – Rotterdamu. Jak by tyto školy obstály ve vzájemném srovnání?


Jelikož u tohoto typu studia je stěžejní předmět vyučován ve formě individuálních one-to-one lekcí s profesorem, víc než na škole jako takové záleží na tom, u koho konkrétně studujete. Podle toho je také dobré si instituci vybírat. Já jsem měl vždy to štěstí učit se od těch, od kterých jsem si to přál.

Když vzpomínám na Prahu, dodnes si nemůžu vynachválit lekce Matěje Benka, jehož si jako muzikanta i jako člověka velmi vážím. Mohlo se stát, že jsme za tu tříhodinovku třeba vůbec nehráli, jen si povídali a stejně to bylo maximálně výživné a já jsem odcházel z hodin naplněn štěstím a obrovskou motivací. Ježkárna (konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka – pozn. aut.) je ale taky hodně o získávání kontaktů a skutečný muzikantský život tam přichází mnohem dřív. Stává se, že lidi tam na studium nemají tolik času, protože už mají spoustu hraní, často na úkor kvality.

Opačný extrém je potom v Katowicích, kde to chodí tak, že se studenti opravdu zavřou na 3 roky, příp. na 5 let na třídu, pracují na sobě, cvičí, studují, vyjdou odtud jako výborní muzikanti a jsou hozeni rovnou do toho skutečného života. Asi tak jako ve všem, správné je najít nějakou rovnováhu. V Katowicích je to však dáno i prostředím, které nenabízí zrovna pestré kulturní vyžití.

Je těžké a možná i trochu nespravedlivé srovnávat náš nebo polský hudební vzdělávací systém s tím holandským. Mohou si dovolit vynaložit větší finanční prostředky. To znamená skvělé vybavení učeben, knihovna, kde najdete vše, co ke studiu potřebujete, masterclassy velkých světových hvězd několikrát do roka, stejně tak jejich koncerty. Měl jsem pocit, že se pořád něco děje. Perfektní angličtina je samozřejmost a výuka je zaměřena víc na praxi.

Jste rodák z Frýdku-Místku, kde působí řada vynikajících kapel interpretů. Kdo patří mezi vaše favority?


Není to tak úplně pravda. Narodil jsem se v Opavě, ale hned záhy se rodiče přestěhovali sem, takže se vlastně můžu hrdě považovat za Frýdečana. Souhlasím, místní hudební scéna je na tak malé město nesmírně bohatá. Z mých oblíbenců můžu jmenovat např. poetické Čadi, jako víno zrající Behind the door, onu původní surrealistickou Prouzu a samozřejmě kapelu Bandjeez Davida Stypky, v níž jsem před mým odjezdem do zahraničí měl možnost několik let působit.


Zpět

 

Aktuality



Archív aktualit


duben 2018

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

750 let FRÝDKU≈MÍSTKU

750-banner-396x180




Předplatné

predplatne

Předplatné


Newsletter



Facebook

KulturaFM

https://www.facebook.com/pages/KulturaFM/145149685496801

rss  RSS