Tata Bojs přijedou na PIVOPĚNÍ s novou deskou

Po 31.srpen 2026

Už 38 let na scéně, ale energie jim rozhodně nechybí. S novým albem V původním snění brázdí koncertní pódia po celé republice. Jak si po letech udržují soudržnost, získávají nové fanoušky, a proč jsou pro ně letní festivaly zároveň radostí i oříškem, prozradil baskytarista a spoluzakladatel kapely Tata Bojs Marek Huňát alias Mardoša.

Tata Bojs vystoupí na festivalu Pivopění ve Frýdku-Místku 12. 9. 2026.

Kdo nebo co je u vás v kapele hlavním stmelovačem? A chodíte spolu ještě vůbec „jen tak na pivo“? Kdy to bylo naposledy?

Ani nám nepřijde, že už je to tolik let; když se člověk dobře baví, tak to utíká rychle. Ale počty jsou neúprosné a je to opravdu tak! Hlavními stmelovači jsou asi naše kamarádství a to, že nás baví společně dělat hluk, který se dá považovat za hudbu. Já osobně pivo nepiji, ale dotaz chápu. Takže ano, vídáme se i mimo koncerty nebo zkoušky. Máme i hodně akcí, kde jsme propojeni přes děti a rodiny. A zítra asi půjdeme společně do kina. Dušan našel nějaký umělecký evropský film, tak nás asi chce trochu potrápit.

Vaše nové album V původním snění působí jako deska plná obrazů, emocí i zamyšlení. Jaké poselství jste do něj chtěli otisknout?

Abych řekl pravdu, jdeme na to spíš obráceně. Texty vymýšlíme spíš intuitivně, jak k nám přichází nápady. A až když je deska hotová sledujeme, co z toho vlastně vzešlo. A výklad nejraději necháváme na posluchačích.

Texty jsou typicky plné hravých obratů a jazykových hříček. Kdo měl v textařském duu Cais/Mardoša obvykle poslední slovo?

Texty sice píšeme my dva, ale každý své, takže každý má poslední slovo u toho svého. I když úplně poslední slovo má asi písnička. Ta si řekne sama, jestli je někde něco potřeba přidat ubrat atd. I když je pravda, že dvojpísnička Továrna na sny / V původním snění je pro nás trochu netypická tím, že se jedná o náš společný text. Nezávisle na sobě jsme psali na stejné téma…

Na vaše koncerty dnes chodí fanoušci, kteří s vámi vyrostli, ale často už i jejich děti. Vnímáte kapelu Tata Bojs jako multigenerační?

Určitě. My jsme jako kapela extrémně vděčná za každého fanouška s otevřenou myslí, za nového nebo letitého, za mladého nebo staršího. Děti na koncertech nás rozhodně těší! Tedy za předpokladu, že jsou tam dobrovolně.

Letní festivaly mají specifickou atmosféru. Připravujete se na ně jinak? A jak důležitý je samotný koncept vystoupení?

Hraní v klubu a na festivalu jsou opravdu velmi rozdílné světy. A každý z nich máme rádi pro něco jiného. Většina festivalových vystoupení trvá hodinu, což je docela málo, ale o to je to zase intenzivnější. Prostě to do nich musíme „nasypat a vypadnout“. S přibývajícími alby je ale pro nás čím dál tím těžší tu hodinu sestavit, máme problém s příliš vysokým počtem hitů! Na nějaké se tedy vždycky nedostane. Nevadí, že jsou to často hity hlavně pro nás, to už je podružné.

Proměňuje se v čase i vaše fanouškovská základna?

Fanoušky si pravidelně na koncertech fotím, takže mohu provést přesnou analýzu. Jenom tedy nevím, kdy se k tomu dostanu…

Když se řekne Frýdek-Místek nebo Beskydy, vybaví se vám nějaká vzpomínka, koncert nebo zážitek?

Možná se mi jako první vybaví klub Stoun, kam jsme jezdívali už v devadesátkách. Když do něj člověk jde, tak má podobný pocit, jako když leze do pyramidy. Lehce klaustrofobní, ale prostoupený tajemstvím.

Co byste vzkázali návštěvníkům, kteří vás na PIVOPĚNÍ uvidí úplně poprvé?

No, mě by spíš zajímalo, co by oni po koncertě vzkázali nám! Zajímalo by mě, jak to na někoho absolutně „nepopsaného“ působí. Hrajeme sice už docela dlouho, ale na světě je pořád víc lidí, kteří neviděli náš koncert než těch, kteří ho viděli. Tento poměr asi nemáme šanci nikdy zvrátit.

Lenka Vašková 

PIVOPĚNÍ 2026