Od 1. 3. 2021 bude v Národním domě instalována výstava pod názvem Jiří J. Drozd: Návraty – Obrazy domova ve spolupráci s Pobeskydským spolkem přátel výtvarného umění ve Frýdku-Místku, který soustavě seznamuje veřejnost i své členy se současnými i zapomínanými umělci. Výstava bude prezentována prostřednictvím fotogalerie na Facebooku Kultura F≈M. Jiří J. Drozd se narodil 2. 1. 1924 v Bordovicích u Frenštátu. Studoval na Státní grafické škole a VŠUP v Praze. Studium bylo přerušeno válkou a totálním nasazením, takže studia dokončil po roce 1945 v grafické speciálce vynikajícího umělce, rodáka z Beskyd, Antonína Strnadla. Jeho rozhled byl však daleko širší, studoval současně na Karlově univerzitě dějiny umění, estetiku a pedagogiku. Jeho domovem byl Frenštát a Valašsko, i když část života prožil v Praze.  V jeho malířské a hlavně grafické tvorbě se silně projevil vliv Antonína Strnadla a vazby na rodný kraj.  Jeho rozsáhlá krajinářská tvorba je vázána na Beskydy a Valašsko. Aktivně se totiž podílel na výtvarném životě v regionu, a to až do své smrti 1. 11. 1984, jako člen Sdružení umělců Slezských, tvůrčí skupiny Bezruč, ale byl i členem Umělecké Besedy. V jeho tvorbě najdeme i pražské motivy.

Máte rádi hry? Jste zvídaví? Pak je questing právě pro vás. Připravili jsme celkem 11 stanovišť s otázkami, které jsme rozmístili po městě Frýdek-Místek a jeho nejbližším okolí. Při procházkách s blízkými či rodinou můžete plnit tajenku a po správném vyluštění a zaslání k nám navíc vyhrát odměnu. Startujeme právě dnes, v pondělí 22. 2. 2021. Při tomto zábavném kvízu se nejen pobavíte, ale také se dozvíte se něco o osobnostech kulturní scény, nejrůznějších kulturních událostech i zajímavých místech našeho města. Čeká na vás celkem 11 stanovišť s otázkami. Deset z nich je umístěno na přenoskách po městě Frýdek-Místek a jedna na banneru u aquaparku na Olešné podél cyklostezky. Jakmile projdete všechna stanoviště, správně vyřešíte otázky a sestavíte slova, získáte tajenku složenou z 24 písmen a znaků. Další informace najdete v tiskové zprávě. Seznam stanovišť ·         před obchodním domem Ještěr – Místek ·         Místek naproti Polikliniky ·         Riviéra u Alberta ·         náměstí Svobody – Místek ·         Nádraží Frýdek ·         Kostíkovo náměstí Frýdek ·         Zámecké náměstí Frýdek ·         autobusová zastávka u nemocnice (vedle květinářství - Frýdek) ·         sídliště Slezská za Tescem (Kraken – Frýdek) ·         Před Kulturním domem Frýdek (bývalý KD Válcoven) ·         Aquapark Olešná – banner na cyklotrase Mapka průběhu trasy je zde Tajenku je potřeba zaslat e-mailem na recepce@kulturafm.cz s označením Hra, čímž vás automaticky zařadíme do slosování o ceny. Ukončení soutěže je v neděli 21. 3. 2021, v průběhu dalšího týdne obešleme výherce prostřednictvím e-mailové zprávy. A na závěr ještě jedna výzva! Zašlete nám vaši fotografii/selfie z některého ze stanovišť a my ji umístíme v galerii na Facebooku Kultura F≈M.  

Ivo Novák se narodil 25. 2. 1955 ve Václavovicích. Krásná příroda, kterou byl Ivo již od dětství obklopen, byla patrně prvotním impulsem, který nasměřoval jeho další cestu směrem k umění a malbě. Krajinářské motivy jsou stále jedním z hlavních témat jeho obrazů. Poté, co se vyučil malířem a lakýrníkem, byl přijat na pětiletý studijní obor výtvarné propagace v Ostravě Přívoze. Studoval u známých malířů Otipky, Mokráška, Knoppa a Formana. Po jejím absolvování nastoupil na oddělení propagace Dolu Staříč, kde se realizoval při tvorbě plakátů a propagačních předmětů. Jednou z jeho prací, díky níž se stal známý mezi absolventy hornických škol, byla pomalba kůží. Významné pomůcky užívané při slavnostním pasování havířů do stavu hornického. Jako vedoucí oddělení propagace pracoval až do roku 2017, kdy došlo k ukončení těžby uhlí, a důl byl uzavřen. V soukromí však stále maloval krásné a osobité obrazy krajin, zátiší, figurální kompozice. Díla překypující svou barevností. V posledních dílech, mezi něž patří i „Pocta Picassovi a jeho příteli Matissi“, je však možné shledat určitou umíněnost jak v kompozici, tak i v barvě. O malíři Picassovi, jehož dílo tolik obdivuje, se také hojně rozepisuje ve svých zápiscích pro úvodní slovo k výstavě: „Picasso byl obnovitelem významu portrétu v moderním období. Na posledních obrazech z let 1970-1972, na tématech považovaných za věčná či klasická, volně nakládá se skutečností celého života, rozpojuje a spojuje tvary, nešetří vrstvou barvy, rozbíhá se po velkém formátu. Při pohledu na tyto plátna napadá Goethova myšlenka, že táž slova znějí z úst mladíka a jinak z úst starce. Tyto obrazy lze pochopit právě jako pozdní dílo, v jejich síle i slabostech. Tuto kolekci svých obrazů jsem připravil s podobností námětů, podobností jeho tahů štětců a mých smýšlených názvů.“ Ivo Novák se účastnil několika výstav, na nichž své obrazy vystavoval společně s dalšími malíři. Samostatně vystavoval v roce 2005 v Hornickém muzeu v Ostravě na Landeku. V roce 2008 se s manželkou odstěhoval z Žermanic, kde bydlel od roku 1993, do Frýdku-Místku. V Žermanicích však na sebe nechal vzpomínku v podobě několika desítek obrazů umístěných v prostorách Obecního úřadu. V současnosti, „když už nemusí na šachtu“, mu jistě zbude více času nejen na malování, ale také na jejich důstojnou prezentaci. Výstava, zachycená fotografem Radkem Juričkem v přízemí Národního domu, kterou pro Vás opět uvedeme formou virtuální galerie na facebooku Kultura FM, vás přenese do jiného světa, kde se rozpouští hranice mezi naší běžnou realitou a světem umělcovy fantazie, ze které někdy až mrazí.Výstava Ivo Nováka: Pocta Picassovi a jeho příteli Matissovi je prodejní, v případě zájmu o některé z děl nás kontaktujte:

Gratulujeme partnerskému městu Žilina k úspěchu! Žilina postoupila dnes 5. 2. 2021 do druhého kola soutěže o titul Evropské hlavní město kultury 2026. Žilině a celému týmu Žilina Beskydy 2026, který se podílel na dlouhé a náročné přípravě, tímto gratulujeme a těšíme se na další spolupráci v následujících dnech a měsících. Město Žilina kandiduje na titul Evropské hlavní město kultury 2026 spolu s partnerskými městy Frýdek-Místek (ČR) a Bielsko-Biała (PL) pod názvem ŽILINA BESKYDY 2026. Více než formou sebeprezentace se Žilina rozhodla přistupovat ke kandidatuře formou přeshraniční spolupráce, kterou se město symbolicky otevírá a redefinuje svůj evropský a regionální profil a zároveň posiluje společnou značku Beskydy. Projektový tým Žiliny v posledním lednovém týdnu představil detaily své kandidatury na titul Evropské hlavní město kultury, stejně jako svou novou vizuální identitu projektu spolu s aktualizovanou webovou stránkou. Představitelé projektu zároveň přiblížili důvody a příležitosti unikátní spolukandidatury s přeshraničními městy Frýdkem-Místkem a Bielsko-Białou a jejich lokálními kulturními institucemi. „Poloha Žiliny v blízkosti hranic dvou dalších zemí s sebou přináší jedinečný kulturní, ekonomický a inovační potenciál, a otevření se mezinárodní spolupráci tak představuje opodstatněný a dostupný způsob jak výrazně posunout rozvoj našeho města vpřed. Města Frýdek-Místek a Bielsko-Biała jsou v mnohém podobné charakteru Žiliny – jsou to průmyslová města, historická a ekonomická centra svých regionů, obklopená krásnou přírodou s množstvím příležitostí pro kulturní a sportovní vyžití. S dlouholetými partnerskými městy Žiliny tak můžeme pevněji spojit síly za účelem komplexní výměny zkušeností, know-how či inovací a společně tak vytvořit významný přeshraniční region Beskyd,“ říká primátor města Žilina Peter Fiabáne. „Taktéž , když bude v nejbližších letech dokončena plánovaná silniční infrastruktura, tato města k nám budou o mnoho bližší. Spolu s partnery z Frýdku-Místku a Bielsko-Białé v tomto vidíme velký potenciál pro obohacení našich měst a života jejich obyvatel.“ Pro více informací můžete navštívit webové stránky nebo facebook Žiliny: https://zilina2026.eu/ https://www.facebook.com/Zilina2026/  

Člověk prý nemusí umět malovat jako Van Gogh, stačí, když na plátno přenese svůj pocit, náladu, hněv nebo ublížení. Podle malířky Hany Buchtové je obraz především duší člověka. Její jedinečná abstraktní tvorba prolíná malbu akrylem a techniku práce s horkým a studeným voskem nazývanou enkaustika. „Maluji raději pocity, emoce, prožitky než konkrétní obrazy, které pozoruji v přírodě, na ulici nebo kdekoliv kde se člověk ocitne. Není to o tom, že bych nechodila do přírody, po ulici či mezi lidi. Je to o tom, že s každou činností raději zaznamenávám své pocity a emoce a ty pak vkládám do svých obrazů,“ říká malířka. Hana Buchtová maluje, experimentuje, učí se novým věcem…. „Tvořím si svá pravidla, svůj denní plán a proto jsem naprosto v pohodě a bez stresu.“ Enkaustika - malování horkým voskem Enkaustika je starověká malířská technika, která pochází z doby antiky. Je velice jednoduchá a překvapí vás, jak snadno vytvoří dechberoucí abstrakci, krajinu, květiny či zátiší i úplný začátečník. Dříve se k malování používal včelí vosk se speciálním barevným pigmentem a pomocí horka se malba vpalovala k podkladu. Dnes je to jednodušší. Sama používá ponejvíce štětec. „Jednou jsem si prohlížela Instagram a našla jsem obrazy Alicia Tormey. Byla jsem jimi tak unešena, že jsem se rozhodla, enkaustiku zkusit malovat stejným způsobem jak Alicia. Pořídila jsem si základní vybavení a podle videí jsem začala malovat štětci. Byla to nesmírná legrace, vosk byl všude jen ne tam, kde by měl být. Ale protože jsem urputná, zkouším tak dlouho až se mi očekávaný výsledek dostaví (nebo aspoň přibližný). Stálo mě to spoustu času, než jsem zjistila určité zákonitosti práce s voskem. Časově náročné bylo i hledání informací o různých technikách i materiálech. Věnovala jsem tomu čas, protože jsem se chtěla naučit vyrábět si své vlastní medium, barevné vosky, šelak a další vychytávky.“  Možnosti hledá i v nepovedeném Ne každá práce s voskem vyšla, jak sama říká, podle jejích představ. Ani tehdy není její práce marná a nachází východisko. „V tom případě vosk seškrábu nebo za několik dní mi příjde na mysl, jak se dostanu k tíženému výsledku. Škrabání je zajímavá činnost. Fyzicky náročná, ale na druhou stranu odkrývá nádherné plochy, kde se mísí barevné vosky takovým neuvěřitelným způsobem, až se vám tají dech. Začala jsem hobliny prohlížet. Jedna hezčí než druhá. Co teď s nimi? A tak jsem skládala jednu přes druhou. Proč nevytvořit z hoblin vosku něco pěkného když hrají nádhernými barvami?“ Z hoblin pak vytvoří ty správné tvary např. květin a vznikají další krásné a zajímavé obrazy.

Prozaik, dramatik, básník a přední představitel lumírovské generace. Kromě psaní byl Julius Zeyer také milovníkem cestování, mytologie, bájí a historie a také sběratel uměleckých předmětů, které si domů vozil i ze vzdálených končin. Narodil se 26. dubna 1841 do rodiny bohatého pražského velkoobchodníka s dřívím. I přes jeho francouzsko-židovský původ byla jeho rodným jazykem němčina. Velký vliv na něj ale měla jeho česká chůva, která jej ovlivnila vyprávěním pohádkových příběhů ze starých dob, které jej fascinovaly. Ačkoli byl předurčen k tomu, aby zdědil otcův rodinný podnik, táhlo ho to k literatuře. Po cestách po Evropě, při nichž studoval cizí jazyky, a také poté, co neuspěl u maturitní zkoušky z matematiky, si jeho matka uvědomila jeho nechuť pracovat v rodinném podniku a začala podporovat jeho literární ambice. Ačkoli nikdy oficiálně nedokončil gymnázium, navštěvoval z vlastní vůle přednášky na pražské univerzitě, naučil se mnoho jazyků a působil jako vychovatel v mnoha zemích včetně Ruska, Švédska, Itálie či Řecka. Tyto cesty po světě měly formovat jeho snahu přiblížit čtenáři jiné kultury. V roce 1873 debutoval povídkou Krásné zoubky v časopise Paleček. V tom samém roce vydal také úspěšnou novelu Duhový pták a stal se kmenovým autorem časopisu Lumír, v němž publikoval většinu prací. Skutečně uznávaným autorem se stal po vydání historického románu s prvky fantastiky Ondřej Černyšev. Poté se jeho pozornost obrátila směrem do oblasti magie a okultismu. Vysnil si vlastní svět, který měl s realitou pramálo společného a který byl pravým opakem tehdejšího českého maloměšťáctví, jímž tolik opovrhoval. Patří zde například, Kronika o svatém Brandanu (1886), v níž zpracovává život irského apoštola svatého Patrika či Soumrak Bohů, kde se objeví téma dohasínajícího pohanství a jeho řádů a zvyků. Své opovržení vůči maloměšťáctví pak vtiskl do svého vrcholného románu Jan Maria Plojhar. Za vrchol literárního snažení považoval divadelní dramata, jeho tvorba však připomínala spíše lyrickoepické básně, literárně krásné, ale poměrně nevhodné k inscenování. Jeho nejznámější hrou je Radúz a Mahulena, drama o zamilované dvojici ze znepřátelených královských rodin, vzniknuvší na motivy slovenské lidové pohádky. Jeho hry však neměly takový úspěch, jak by si přál, což jej velmi trápilo a bylo to i důvodem rozpadu jeho přátelství s Jaroslavem Vrchlickým, který byl jako dramatik mnohem úspěšnější. Julius Zeyer zemřel ve věku nedožitých 60 let 29. ledna 1901 v Praze. Zemřel na selhání srdce, když pobýval u své sestry Heleny v Praze. Pochován byl na Slavíně, kam bylo jeho tělo uloženo 31. ledna 1901. Jeho tvorbu si můžete připomenout filmem Petra Weigla Radúz a Mahulena, kde titulní dvojici ztvárňují Jan Tříska a Magda Vášáryová, s hudbou Josefa Suka, která je již s dílem neodmyslitelně spjata.

Ve věku 75 let včera odešla skvělá česká divadelní, filmová a televizní herečka, představitelka nejrůznějších typů rolí od krutých královen a čarodějnic, přes ležerní intrikánky až po milující temperamentní partnerky a maminky. Za svou hereckou kariéru, která trvala přes 50 let, získala řadu ocenění.   Začínala v Olomouci Hana Maciuchová se narodila 29. listopadu 1945 ve Šternberku u Olomouce. Absolvovala gymnázium v Olomouci - Hejčíně a už tam se zabývala ochotnickým divadlem. Byla členkou Studia při Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Poté nastoupila na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou ukončila v roce 1968. K jejím profesorům patřili Radovan Lukavský, Karel Höger či Libuše Havelková. V roce 1994 se stala pedagogem na konzervatoři v Praze. Další působení Od roku 1969 byla členkou pražského Divadla za branou a od roku 1971 hrála v Divadle na Vinohradech. Na jeho jevišti se objevila v představeních Obchodník s deštěm, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku a dalších. Vedle toho si zahrála i Gertrudu v Hamletovi uváděném na Pražském hradě v rámci shakespearovských Letních divadelních slavností. Objevila se i v představení Chvilková slavnost nastudovaném divadlem Radka Brzobohatého. Představila se v řadě původních inscenací a také v seriálech - Krkonošské pohádky, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Chalupáři, Dynastie Nováků. Z filmů se blýskla v roli Olgy Scheinpflugové (manželky Karla Čapka) v Člověku proti zkáze, zahrála si ve snímcích Lucie postrach ulice nebo v Samotářích Davida Ondříčka. V minulých letech účinkovala také v seriálu Ulice. Naposledy pobavila v tragikomedii Tátova volha. Významná ocenění V letech 2008 a 2009 získala cenu TýTý pro nejlepší herečku, diváci jí také zvolili mezi desítku nejoblíbenějších hereček v anketě Hvězda mého srdce, kterou vyhlásila počátkem roku 2008 Česká televize. V letech 1998, 2005 a 2010 získala ocenění (Ne)viditelný herec – 1. místo za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.U příležitosti státního svátku (vzniku samostatného československého státu) jí byla dne 28. října 2010 udělena Medaile Za zásluhy v oblasti kultury.

Ve věku 78 let odešel taneční mistr Břetislav Gebauer, jehož jméno se nesmazatelně zapsalo  do historie Tanečních kurzů pro mládež a dospělé v Národním domě. Celkově spojil Břetislav Gebauer s tancem přes 40 let svého života. Za tuto dobu se jeho tanečních kurzů zúčastnily desítky tisíc studentů a dospělých, někteří je absolvovali i vícekrát. Břetislav Gebauer vychoval také řadu držitelů mistrovských tanečních tříd, spolupracoval s Jarkou Calábkovou a dalšími choreografy. Byl iniciátorem společenských setkání, plesů, ale i jiných kulturních akcí ve Frýdku-Místku. V roce 2014 byl oceněn Cenou Statutárního města Frýdku-Místku za celoživotní práci v oblasti společenského života ve městě při výuce tance všech generací a veřejných produkcí. Za Kulturu F≈M upřímnou soustrast rodině a blízkým pozůstalým 

Ve věku 41 let dnes odešel zpěvák, kytarista a textař David Stypka, rodák z Dobré u Frýdku-Místku. Hudbě se věnoval od svých 12 let, veřejnosti se ale představil až před čtyřicítkou, kdy s kapelou Bandjeez vydal své první album u velké nahrávací společnosti. Držitel hudební ceny Anděl v kategorii Sólový interpret roku 2017 zaujal svou deskou neboj. Od počátku účinkoval na frýdecko-místeckém benefičním festivalu Sweetsen fest - byl jeho spoluzakladatelem. Ještě nedávno pracoval na dalším projektu/desce. Za Kulturu F≈M vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině a všem zarmouceným blízkým.