Jejich vystoupení propojují violoncello s prvky rocku, popu i elektroniky, posílené o dynamické bicí. The Cello Boys vystoupí 23. dubna v Národním domě ve Frýdku-Místku. Jak vznikl její originální styl a čím si získává publikum, prozradil zakladatel kapely Ladislav Mariáš.

VSTUPENKY V PRODEJI >>

Violoncello bývá spojováno spíše s klasickou hudbou. Kdy přišla myšlenka ukázat ho v jiném, modernějším světle?

Ano, to je pravda, ale věřím, že v dnešní době se toto přesvědčení čím dál více vytrácí. Nemám v žádném případě nic proti klasické hudbě, sám ji převážně hraju a mám ji ve velké oblibě, ale nerad bych, aby se v očích posluchačů profilovalo violoncello tak úzce. Je to nástroj, na který lze zahrát opravdu cokoliv. Od klasiky přes jazz až po rock, pop, dubstep a podobně. To nejen díky jeho velkému rozsahu jak do spodních, tak také vysokých tónů, ale také díky jeho barevnosti a faktu, že je svým zvukem ze všech nástrojů nejpodobnější lidskému hlasu. Myšlenka ukázat jej v jiném světle přišla už vlastně okolo roku 2010, kdy jsem hrával s kolegyní klavíristkou populární písně v úpravách pro violoncello a klavír. Projekt The CELLO Boys pak vznikal během roku 2016.

Jak byste popsali svoji autorskou tvorbu?

Je různorodá a přesto má určitá pojítka. Každý má svůj „rukopis“. Myslím, že jsme všichni poměrně energičtí, a to je právě to, co se snažíme vystihnout v naší hudbě. Zároveň se snažíme o to, aby byly skladby vždy hodnotné. Máme rádi výzvy, takže si troufám říct, že naše autorské skladby jsou napsány poměrně obtížně. Myslím, že hudba, kterou člověk napíše, je odrazem duše. Proto mohou v našich skladbách posluchači zaslechnout jak tesklivé melodie, vášeň, burácení a také určitou preciznost v podobě virtuózních pasáží.

Kdo je hnacím motorem The Cello Boys? 

Hnacím motorem jsem nejspíše já. Ale žádný stroj se nepohybuje dopředu jen díky motoru. Jsou zapotřebí kola, volant, který určuje směr, palivo a podobně. Nedalo by se posouvat s kapelou dopředu, kdybychom neměli všechny tyto součásti a proto jsou všichni členové opravdu důležití, velmi nás posouvá kupředu také náš stálý zvukař, se kterým neřešíme jen živá vystoupení, ale také veškerou práci ve studiu. Až neuvěřitelně mi s The Cello Boys pomáhá také moje žena, cítím také velkou podporu rodiny. V neposlední řadě to jsou také posluchači, díky jejichž zpětné vazbě a nadšení se těšíme na každý další koncert a kteří nás motivují k další práci.

Jaké publikum nejvíc oslovujete?

Tím, že pořádáme také výchovné koncerty pro základní školy, gymnázia a střední školy, máme nejmladší publikum ve věku okolo 6 let. Je to hudba, kterou mají mladí rádi, má rytmus, moderního ducha. Na večerních koncertech pak potkáváme opravdu široké publikum zhruba od 20 do 70 let. Myslím, že si každý přijde na své. Repertoár je sestaven velmi pestře a tak se promísí opravdu všechny možné žánry.

Reagují lidé během koncertu? Cítíte, kdy je ta správná energie? Že se koncert povedl?

Asi jsme se ještě nesetkali s takzvaným „chladným“ publikem. Je to možná i tím, že se snažíme posluchače od první chvíle naladit na stejnou energickou vlnu. Pak je to vzájemné a „nabíjíme“ se oboustranně. Někdy se to povede hned na začátku koncertu, někdy to pravda chvíli trvá. My však musíme být neústupní, jinak by začínal být koncert fádní. Když se koncert opravdu povede, poznáme to vždy na potlesku. Pokud je ve stoje a posluchači chtějí další a další skladby, považujeme to vždy za velký úspěch a opravdu si toho ceníme.

Poznáte během koncertu, kde je třeba přidat a kdy naopak zvolnit show a nechat něco doznít? 

Poznáme, vlastně jsme to poměrně dlouhou dobu pečlivě pozorovali a učili se z toho. Dost často to bývá podobné a my díky tomu vypracovali repertoár, který opravdu funguje v pořadí, k jakému jsme dospěli. Na koncertu tohoto typu to musí „šlapat“ a tak není úplně vhodné se na pódiu domlouvat, co se zrovna bude hrát. Jsem rád, že pořadí písniček máme v současné době předem pevně dané a na posluchače to působí dobře. Zároveň každá akce je jinak dlouhá, na festivalech se hraje zhruba 60 minut, koncert má ca 90 minut, něco je venku, něco uvnitř, musíme také vystihnout náladu. Před každou akcí se promýšlí jaké skladby v repertoáru nechat, jaké naopak přidat, v jakém pořadí je hrát. Proto máme asi 8 různých mustrů, podle kterých se repertoár určuje „na míru“ k dané akci.

Podle čeho vybíráte skladby, které upravíte pro dvě violoncella a bicí?

Primárně podle toho jestli se nám skladba líbí nebo ne. Vlastně je to skoro až takhle jednoduché. Ono je té hudby už tolik, že je opravdu z čeho vybírat. Zároveň pak musí mít hezkou a chytlavou melodii nebo něco, čím zaujme i v podání bez textu. Takže hip-hop a rap úplně nepatří mezi žánry, kde by bylo možné vybírat.

Jaké jsou vaše hudební „srdcovky“?

To je asi u každého z nás trošku jiné, ale co se našeho repertoáru týče, tak věřím, že nejradši hrajeme naše vlastní skladby, protože se v nich můžeme nejvíce ukázat. Jsou „šité na míru“ a mají pro nás největší hodnotu. Co se týče další hudby, tak když budu mluvit za sebe, rád si poslechnu jak starší rockové a metalové kapely jako Iron Maiden, Scorpions, Rammstein, tak pop zpěvačku Miley Cyrus. Mnohdy mám náladu na dobrý jazz či swing a pokud bych měl zmínit hudbu, která je pro mě nejsilnější, tak se musím vrátit k vážné hudbě a symfoniím P. I. Čajkovského, D. Šostakoviče a podobné.

Na co se nejvíce těšíte v roce 2026?

Každý rok je v něčem jiný a vždy se těšíme na vše, co přinese. Stejně tak je tomu i v roce 2026. Máme před sebou spoustu koncertů, každý z nich je něčím zvláštní. Pokud si mohu dovolit něco malinko vyzvednout, tak červnový koncert v České Lípě za doprovodu Symfonického orchestru Divadla města Ústí nad Labem. Hrát za doprovodu dalších 50 hudebníků je vždy skvělý zážitek. Na podzim tohoto roku pak oslavíme 10 let od vzniku kapely. Zatím plánujeme, jak. Věřím, že to bude spojené s jedním z koncertů a bude to stát za to.

Lenka Vašková 

Dlouho očekávaný dokument Neboj, dýchej, čaruj o výjimečném hudebníkovi Davidu Stypkovi vstupuje do kin. Slavnostní předpremiéra filmu režiséra Dana Svátka proběhne 25. března 2026 v Kině Vlast za účasti hostů. Na samotný film pak diváci mohou přijít od 18. dubna.  

Snímek nabízí intimní pohled na život i tvorbu umělce, jehož písně jako „Jericho“, „Kříž“ nebo duet „Dobré ráno, milá“ oslovily tisíce posluchačů. Vedle hudební kariéry odhaluje také jeho osobní příběh a vnitřní proměnu v nejtěžším životním období.

Ve filmu na Davida Stypku vzpomínají nejen členové kapely Bandjeez a rodina, ale také hudební kolegové včetně Ewy Farné, Kateřiny Marie Tiché nebo Miraie Navrátila.

Kateřina Marie Tichá
„Milovala jsem tu jeho upřímnost, kterou měl úplně ke všem. Třeba jste s Davidem mluvili poprvé v životě a najednou jste dostali pocit, že vás zná odmalička. On šel zkrátka vždy napřímo nablízko. A tak to i pojmenovával - že jde rovnou cestou.“

Mirai Navrátil
„Nejspíš to tak bývá, že v případě, kdy vám oznámí diagnózu, která ve většině případech končí smrtí, tak vás to často velmi změní. A u Davida ta změna byla přímo krásná. Z člověka, kterého spousta lidí vnímala jako depresivního morouse, tak najednou byl David sluníčko, který rozdával úsměv a radost.“

Ewa Farna
„Občas zpívám na koncertech písničku Dobré ráno, milá, kde se ozývá i předtočený Davidův hlas. Často se stává, že se lidé otáčejí a hledají ho. Jakoby zapomněli, že už není. A jednou se stalo, že celý koncert pršelo. Když se ozval David z reproduktorů, v ten moment přestalo pršet, rozestoupily se mraky a slunce ozářilo všechny přítomné. Když skladba skončila, slunce se zase schovalo. Ptám se lidí: viděli jste to taky? Já fakt nejsem ezo magor, ale tohle se stalo. Takové věci se na koncertech dějí.“

Dokument vznikal převážně na severní Moravě – natáčelo se mimo jiné ve Frýdku-Místku a jeho okolí.

Nenechte si ujít silný a autentický portrét osobnosti, která svou tvorbou inspiruje dodnes.

Zdrojem článku byla tisková zpráva

Jaro přináší svěží energii a příslib nového života. Přijďte ho společně přivítat do Velikonočního městečka na náměstí Svobody v Místku. Během tří dnů vám nabídneme program pro děti i dospělé plný hudby, divadla, tradic i stánků s řemeslnými výrobky a velikonočními specialitami. Naši nejmenší se mohou těšit také na ohrádku s živými zvířátky.

Ve čtvrtek 2. dubna zahájí odpolední část programu Velikonoční pohádka ze dvorka Divadla Euforia. Příjemnou náladu podpoří koncert frýdecko-místecké kapely Šuba Duba Band.

Páteční program nabídne hned několik tematických představení pro malé i velké. Z Divadla Pod Kloboukem přiletí dvě slepičí sestřenice Cimprlína a Bambulína se svou „rozlítanou show“. V dalším představení, Veselé Velikvokvonoce, se společně vydáme za velikonočními tradicemi u nás i ve světě. V průběhu dne zazní také zpívané pašije v podání Scholy Frýdek a cimbálová muzika.

Sobota bude patřit rodinám s dětmi a všem, kteří si chtějí užít hravou velikonoční atmosféru. Divadlo Kvelb přiveze sérii veselých vystoupení s obří slepicí a kohoutem, zazní písně z pohádek a chybět nebude ani rozdávání vajíček. O hudební část programu se postarají kapely Evamore a Veselá bída.

Celý program Velikonočního městečka najdete také v TISKOVÉ ZPRÁVĚ.

Kino Vlast patří k významným kulturním stánkům ve Frýdku-Místku a divákům nabízí filmové novinky, českou i světovou kinematografii, a také filmový klub. Postupně se mění v prostor, který propojuje klasické promítání s klubovou dramaturgií, festivaly, besedami s tvůrci, kreativní činností a osvětou. Více o současném fungování, programu a plánech Kina Vlast nastínil jeho dramaturg Vladan Literák.

Jaké projekty se v období loňského roku povedly?

Byla jich celá řada, takže nemůžu zmínit všechny. Určitě se povedly dámské i pánské jízdy s novými českými filmy a doprovodnými programy – barmanskou show, ochutnávkami rumů i zdravotní osvětou. Výborný byl Ručníkový den s projekcí filmu Stopařův průvodce po galaxii. Podobně jako letní maratóny Pirátů z Karibiku, Hobita a zvláště víkend věnovaný Harry Potterovi. Skvělé byly taky projekce s hosty – rodinná komedie Na plech, tajuplná Jadwiga, čarodějnice z Beskyd, dezolátní Velký vlastenecký výlet nebo projekce filmu Na horách, které se zúčastnili členové místní horské služby. Rád jsem ale za každou projekci, která se divákům líbí. Nesmím opomenout ani letní (a zimní) kina, kde jsme nabídli i náročnější věci k divácké spokojenosti. Nechci hrát jen komedie, od toho je tu televize.

Jak může kamenné kino obstát v konkurenci s multiplexy? Co může být pro diváka zásadní při rozhodování?

Nemůžeme si samozřejmě dovolit hrát toho tolik. U nás nemáme 8 sálů, jakými disponují plexy v Ostravě. A ačkoliv se nejedná o klasický kinosál, dlouhodobé fungování dokazuje, že si mezi menšími kiny drží pevné místo. Domácí prostředí a atmosféra jsou důležité, k tomu také doprovodné akce k filmům. Roli hraje mnohdy i vzdálenost – diváci raději vyrazí k nám, než aby putovali do Ostravy. Nesmíme ale zapomenout ani na roli ceny vstupenky a občerstvení. Na rozdíl od multiplexů nejsme vázání povinností platit např. nájem obchodnímu centru, tudíž to není nutné s výší cen přehánět. Neberu ale multiplexy nutně jako protivníka. Protivníkem jsou spíše lidé, co roky nebyli v kině, ty je třeba na něco v programu nalákat!

V Kině Vlast proběhla digitalizace, díky níž si především filmové novinky mohou diváci ještě více vychutnat. Odrazilo se toto nějak na návštěvnosti kina?

Vybavení, které jsme měli předtím, bylo pořízeno v první vlně digitalizace kin, tedy ještě v roce 2010. Bylo tedy již za hranou použitelnosti a investice do nového vybavení tedy byla poměrně nutná. Jsem nicméně velice rád, že máme nový moderní server, jehož obsluha je podstatně jednodušší. Starý projektor s 2K rozlišením jsme nahradili novým s rozlišením 4K, místo zhruba 2 miliónů pixelů tak tedy diváci sledují přes 8 miliónů, můžou si to i přepočítat.

Je ale těžké říct, jaký vliv na to má pro diváka technické vybavení kina. Dám příklad – když jde divák do multiplexu, neřeší, jestli se film hraje v sále číslo 1, který je vybaven nejlépe, nebo v sále číslo 6, který je vybaven trochu míň.

Nesmíme zapomenout na specifické skupiny diváků. Co nabízí kino jim?

Pro náročnější diváky je určen filmový klub, který promítá v úterý a v neděli a jeho členem se může stát každý, kdo si zakoupí členskou kartičku. V něm nabízíme „náročnější“ snímky doplněné o filmové úvody. Já sám ale nemám moc rád dělení filmů na „náročné a méně náročně“, stává se, že i „náročnější“ film osloví spousty „běžných“ diváků a naopak ve filmáči si občas promítneme odpočinkovější filmy. Dále v kině pořádáme ozvěny festivalů – severské SCANDI, Be2Can, který nabízí to nejlepší z evropských festivalů, Dny evropského filmu nebo koneckonců i TADY VARY, kde na diváky kromě filmů čeká i červený koberec. Pro specifické publikum nabízíme také různé hudební filmy různých žánrů od K-popu přes rock až k oblíbenému Andrému Rieu.

Jsou plány, jak ještě více dostat Kino Vlast do povědomí obyvatel města Frýdek-Místek?

Určitě chceme, aby bylo kino více vidět ve veřejném prostoru. Vylepšili jsme obsah, který je nám věnován v městském zpravodaji. Program kina distribuujeme na vybraná místa ve městě. Klíčová je také spolupráce s dalšími organizacemi. Samozřejmě pracujeme rovněž na zviditelnění v on-linu, ať už v podobě chystaného nového webu či ve větší aktivitě na sociálních sítích.

Lenka Vašková

Vážení diváci,

Máme pro vás novou podobu tištěného programu Kultura F≈M. Dosavadní magazín nahradí přehledná programová skládačka, která zjednoduší vaší orientaci v kulturní nabídce a usnadní vám čitelnost jednotlivých akcí.

Nový tištěný program nabízí:

•      přehlednost
•      vizuální jednoduchost
•      rychlou orientaci podle žánrů i termínů
•      rozdělení žánrů podle barev

Nová programová skládačka bude dostupná v tištěné i online podobě a stane se hlavním zdrojem informací o kulturním dění v rámci Kultura F≈M.

Odebírejte novinky, akce a zajímavosti z Kultura FM, ať vám nic neunikne. 

Jsme tu pro vás!

Kultura F≈M

Večer plný módy přiveze 14. února do Národního domu ve Frýdku-Místku Studio365.  Čeká nás dynamická módní show, ukázky kolekcí českých návrhářek, aktuální novinky v brýlových obrubách, ale i rady a tipy módní stylistky.
O programu i zajímavostech ze světa módy pro Kulturu FM pohovořil zakladatel a majitel Studia365 Miroslav Mráz.

Co je současným cílem módních přehlídek?

Cílem agentury bylo vždy lidi módou bavit, inspirovat. Ale tou hlavní myšlenkou bylo nabídnout místo, kde se mohou lidé potkat s přáteli, příjemně se naladit. Je úžasné vidět na přehlídkách děti, mladé lidi, zralé ženy a muže. Naše akce tak nemají hranice a mohou propojovat generace. Samozřejmě podle typu akce, prostředí, klientely, času konání módní přehlídky…, se finálním programem snažíme přizpůsobit publiku.

Svou kolekci na přehlídce ve Frýdku-Místku představí česká návrhářka Helena Bedrnová. Jak byste popsali její styl?

S Helenou Bedrnovou spolupracujeme již neuvěřitelných 19 let. Za tu dobu jsme si vypracovali vztah na vzájemné důvěře, respektu a je pro nás obrovskou ctí mít možnost na přehlídkách představovat její poslední kolekce. Helena má tvorbu postavenu na vypracovaných detailech, kolekce jsou minimalistické, ale vždy velmi originální a její rukopis je tak jedinečný.

Jak vnímáte současnou českou módní scénu?

Věříme, že máme mnoho módních talentů, kteří svůj um umí uplatnit a přinést společnosti mnoho zajímavého. A stejně tak i lidi s osobitým vkusem, kteří umí módu nosit. Ale je tady i nevkus a kýč – anebo naprostá originalita…? A to bude asi vždy otázkou: kdy je to ještě módní a kdy již za hranicí.

Odkud přichází inspirace? 

Může to být slunce nad hlavou, dynamická hudba… Ale hlavně mít možnost se potkávat a vážit si lidí kolem sebe, jejich práce, nadšení. Mít radost, když z našich přehlídek odcházejí lidé s úsměvem a radostí. Pak víte, že ta půlroční práce má smysl a to je pro vás inspirací a pohonem do dalších projektů.

Máte nějakou radu, jak být šik za každých okolností?

Určitě je skvělé, když si uvědomíme, jak zábavná móda může být. Kolik nám nabízí prostoru k vlastní seberealizaci. Jak nás může ovlivnit, ale i utvářet a dávat nám prostor vyjadřovat díky ní vlastní pocity. Neměli bychom se ale honit za dokonalostí virtuálního světa. Stačí si uvědomit, že úsměv je jedinečným doplňkem. To dnešní společnosti velmi chybí. Být usměvavý a laskavý, tak tím stačí začít. A když si jednoduché oblečení doplníme zajímavými brýlemi, broží nebo kloboukem, jsme na dobré cestě…

Lenka Vašková

Nahlédněte do skandinávské kultury skrze divácky oceňované filmy z Dánska, Švédska, Finska a Norska. Mezi 14. a 21. lednem můžete v Kině Vlast postupně zhlédnout několik nových snímků ze zemí Skandinávie.

Program přehlídky SCANDI 2026

14. 1. | 19.00 Prudká citová vzplanutí

15. 1. | 17.00 Na nové začátky

16. 1. | 17.30 Ať prší

17. 1. | 15.00 Medvědí princ

18. 1. | 19.00 Posledni viking

19. 1. | 17.00 Neříkej mi mami

21. 1. | 19.00 Bratři Anderssonovi

Vážení diváci, milí kulturní přátelé,

do roku 2026 Vám přejeme pevné zdraví, otevřenou mysl, hodně radosti, nových impulzů a krásných, nejen kulturních zážitků!

Vstupme do něj společně slavnostním Novoročním koncertem – hudební oslavou i jedinečným setkáním výjimečných uměleckých světů.

Dánský cestovatel Nicolai Bangsgaard  se v roce 2023 vydal na mimořádnou cestu napříč čtyřmi kontinenty, během níž urazil více než 34 500 kilometrů – na kole, na koloběžce a pěšky. „Na rozdíl od minulých cest jsem se intenzivně soustředil na fyzické výkony, hledání vlastních limitů a zjišťování, čeho jsem na tak dlouhé a náročné cestě fyzicky i psychicky schopen,“ říká v rozhovoru pro Kulturu FM. Svou cestu nazvanou GLOBÁLNÍ TRIATLON blíže představí na festivalu CYKLOCESTOVÁNÍ 31. ledna v Nové scéně Vlast ve Frýdku-Místku.

Jak dlouho vám trvala příprava na tak ambiciózní projekt?

Přípravou na expedici jsem strávil asi 4 měsíce. Zahrnovala spoustu logistických aspektů. Řešil jsem, kde začít cestu a jak – na kole, koloběžce, nebo během? Jak se dostat na koloběžce do Austrálie? Také ve mně hlodaly otázky kolem počasí a klimatu během cesty a mnoho dalších věcí. Nemluvě o hledání sponzorů na cestu, kteří obstarají kolo, koloběžku a další vybavení. Dále následovalo plánování trasy, PR o cestě na sociálních sítích, obstarávání víz. A samozřejmě jsem se během toho všeho musel udržovat v kondici a budovat další pro absolvování náročné cesty. Před odjezdem mě také čekaly rozlučkové večírky.

Jak se dá efektivně naplánovat trasu přes 30 zemí světa a uzpůsobit ji pro chůzi a jízdu na kole a koloběžce?

Nebyl to snadný úkol. Chtěl jsem se vydat na koloběžku a běhat někam po rovině a rozhodl jsem se projet Austrálii a Nový Zéland, protože se mi to zdálo nejvhodnější vzhledem k rovinatému australskému kontinentu. Co se týče trasy, chtěl jsem jet přes Turecko, Kavkaz, Írán, Pákistán, Indii, ale nepodařilo se mi získat vízum do Íránu (žádal jsem dvakrát a čekal 35 dní, ale bezvýsledně), takže jsem musel trasu změnit a jet přes Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a dále přes celou Čínu (vízum jsem dostal v Tbilisi v Gruzii), poté do Laosu, Thajska, Malajsie a do Singapuru, kde moje cyklistická jízda skončila. Z Perthu jsem se vydal na koloběžce přes celou Austrálii do Sydney.

Vaše fyzická vytrvalost a psychická odolnost jsou pozoruhodné. Objevil jste během expedice nějaké nové silné stránky nebo osobní limity, o kterých jste dříve nevěděl?

Díky! Docela často jsem si připomínal staré rčení, že když je vůle, je i cesta. Myslím, že mám velkou důvěru ve svou schopnost vydržet, podávat výkony, pokračovat dál, i když to není snadné, a to mi hodně pomohlo v těžkých obdobích expedice. Jestli jsem objevil nové silné stránky? Nad tím jsem asi neuvažoval. Ale určitě mě posílilo přesvědčení, že síla mysli je nejsilnější ze všech sil. Pokud si to dokážete představit, dokážete to.

Která místa nebo země na vás během triatlonu zanechaly nejsilnější dojem?

Silný dojem na mě zanechala spousta míst a zemí. Také mi vyráží dech neuvěřitelná pohostinnost lidí ze Střední Asie. Ujet 6 000 km na kole napříč obrovskou Čínou za 60 dní, to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Nejen kvůli obtížím s byrokracií, policií, paranoiou čínského „systému“, ale také díky kráse krajiny a láskyplné zvědavosti obyvatel. Místní mentalita se podle mě dost liší od jakékoli jiné země na světě. Také nikdy nezapomenu na přejezd Austrálie na koloběžce. Tato část cesty byla dost šílená. Potkaly mě čtyři vlny veder v západní Austrálii s denními maximálními teplotami vysoko nad 40 stupňů Celsia. Během toho jsem ale měl štěstí na velmi ochotné a laskavé lidi a tím se cesta australskou pustinou stala snesitelnější.

Máte titul z antropologie. Podařilo se vám během vaší cesty navázat kontakt s místními komunitami – možná i trochu neformálního terénního výzkumu – nebo na to prostě nebyl čas?

Setkání s lidmi a komunitami bylo hodně. Díky Bohu. Toto je vlastně přirozená součást cestování, když vezmete v úvahu, že jedete sám a mnohdy jste závislý na jejich pomoci, soudržnosti. Tenhle aspekt cestování mám rád. Jen je škoda, že ta setkání byla vždy krátká, protože mě vždy tlačil čas. U většiny rodin, jsem se zastavil a třeba přespal jen jednu noc. Někdy to bylo těžké, protože bych rád zůstal, ale věděl jsem, že se musím soustředit sám na sebe, abych vše zvládl fyzicky, logisticky a tak dále. Prostě se odosobnit a pokračovat. Tato cesta byla, mnohem více než ty ostatní, o hledání vlastních výkonů a limitů, čeho jsem na tak dlouhé a náročné cestě fyzicky i psychicky schopen.

Se všemi těmi zkušenostmi a znalostmi, které teď máte, šel byste do takového dobrodružství znovu?

Dobrá otázka. Ale těžko se na ni odpovídá. Neřekl bych, že si nedokážu představit, že bych znovu dělal něco podobného, něco ve stejném duchu. Rád si nechávám otevřené dveře, příležitosti, a dokud jsem fyzicky, mentálně a psychicky v pořádku a připraven na to, nevidím nic, co by mi mohlo zabránit v plánování dalších projektů na dlouhé vzdálenosti s lidskou silou (které by lidé mohli nazývat šílenými, ale já je vnímám jako přirozené rozšíření své vrozené zvědavosti a touhy po cestování).

Lenka Vašková

Váháte s výběrem vánočních dárků pro vaše blízké? Inspirujte se našimi kulturními tipy, které jsme pro vás připravili. 

TIPY NA VÁNOČNÍ DÁRKY

Krásný adventní čas přeje,

Vaše Kultura FM

Terapie na jevišti a s humorem? Psychohrátky jsou autorským projektem čtveřice herců – herečky Evy Holubové a její dcery Karolíny Holubové, Jiřího Valáška a Matěje Paprčiaka - kteří společně rozehrávají modelové situace ze života. S lehkostí i upřímností vtahují diváky do scén, které mohou být každému důvěrně povědomé. O vzniku projektu a také o tom, co všechno přináší, promluvila v rozhovoru pro Kulturu FM Eva Holubová.

Kdo byl iniciátorem projektu a jak se vám pracuje v týmu s mladými kolegy?
Iniciátory jsme byli my všichni — tedy já, Karolína Holubová, doktor klinické psychologie Jiří Valášek a Matěj Paprčiak. Každý z nás má v projektu svou vlastní roli. Karolína jako moderátorka citlivě vyvažuje balanc mezi přednáškou a show. Doktor Jiří Valášek zajišťuje odborné zázemí a hlídá, aby vše stálo na profesionálních základech. Já jsem glosátorka, taková „žena z lidu“. A Matěj Paprčiak se mnou tvoří zábavnou část programu a zároveň jedná s RedHead Music, kteří jsou našimi koproducenty.

Na jakých tématech stavíte?
Na tématech duševní hygieny, mezilidských vztahů a komunikace. Momentálně se zaměřujeme především na vztek — proto název „Psychohrátky aneb co dělat, když jsme "nasr*ní“. Termíny show jsou k nalezení na stránkách Holubice Agency.

Co bychom měli vědět o svém duševním zdraví… a zapomněli jsme se na to zeptat?
Zapomínáme, že duše je nedílnou součástí našeho zdraví. A že o ni musíme pečovat stejně svědomitě jako o tělo.

Vyčerpá vás někdy představení tak, že chcete „zalézt do své ulity“ a s nikým se nepotkat?
Určitě ano. Tohle povolání je o vydávání obrovského množství energie. Snažit se lidem vykouzlit úsměv na tváři je naplňující, ale zároveň velmi vyčerpávající. Takže ten pocit „zalézt si do ulity“ mám po téměř každém vystoupení.

Jakou psychoterapii používáte sama na sebe? Co na vás zabírá?
Ráda trávím čas v přírodě s našimi čtyřnohými miláčky. Pomáhá mi smích s přáteli, lidská pospolitost. A také inspirace uměním — hudbou, literaturou. A samozřejmě i to, že sama dělám show o duševním zdraví.

Kdo nebo co je pohonem vašeho „dělání humoru“?
Asi jsem prostě taková. Snažím se brát ze všeho to pozitivní a udržovat si nadhled. Ne vždy má člověk pocit, že se mu daří, a občas něco pokazí… Pro mě je důležité znovu najít sílu jít dál. A právě tenhle vnitřní pohon mi pomáhá brát věci s humorem.

Co vám Psychohrátky daly a vzaly?
Je to skvělá show. Jezdíme ji už několik let a já se pořád dozvídám nové věci — hlavně sama o sobě. Nejdůležitější je uvědomit si, že duševní pohoda je proces. Není to cíl, do kterého se jednou dostanete a máte hotovo. Je to nekonečná práce.
A i když slyším určité informace po stopadesáté, stále si je znovu a znovu zpracovávám — protože čím víc se o to člověk zajímá, tím dál se dostává.

Lenka Vašková 

Přijďte si s námi užít kouzlo Vánoc! V neděli 30. listopadu společně rozsvítíme vánoční stromy – ve Frýdku na Zámeckém náměstí a v Místku na Náměstí Svobody. O sváteční náladu se postará koncert Tomáše Kočka & Orchestru a další doprovodný program.

PROGRAM ROZSVĚCOVÁNÍ VÁNOČNÍCH STROMŮ 

U příležitosti 25. výročí od vzniku Illustratosphere vyráží kapela na speciální turné s názvem Stříbrná svatba. Na koncertě 27. listopadu v Národním domě ji doplní slovenské jazz-soulové duo Lash & Grey s výjimečnou zpěvačkou Kristínou Mihaľovou. O turné i hudební cestě jsme si povídali se zpěvákem Danem Bártou.

Illustratosphere letos slaví 25 let působení. Jaké emoce ve vás toto výročí vyvolává?

No, popravdě, jak kdy. Ono to totiž na jednu stranu znamená čtvrt století bezva muziky a písničky a lidi a slávu, ale na druhou je jasný, že už jsme kus za půlkou... Trošku jsme hloubali, co s tím. Průřez repertoárem hrajeme už léta... A tak jsme si pozvali Kristínu s Kubou. Oni jsou vážně dobří. Zahrajeme si spolu. A oslavíme si to výročí muzikou samotnou, koneckonců, to ona je ten tmel...

A jak se vám daří udržovat kapelu pohromadě? Chodíte spolu třeba na pivo?

Moc nechodíme, ale pořád si to slibujeme, takže aspoň tak (smích). Koneckonců nebydlíme blízko sebe a práce nečeká. Ale před těma pětadvaceti rokama jsme spolu trávili tolik času, že toho je do foroty. Kapelu obecně drží pohromadě dílem společná minulost, dílem taková ta vzájemnost, i když ta umí být i komplikovaná, prostě vztahy, ale hlavně pódium – spoluhraní a ty společný písničky. My spolu hrajem rádi. 

Poslední dvě alba, Animage a Maratonika, vyšly jako reedice. Co vás baví na tom, vracet se k vaší původní tvorbě?

Ony vyšly primárně jako remaster na vinylech, protože svět se k nim vrátil, k vinylům. My se nijak zvlášť ke starým věcem nevracíme, ale někdy je dobrý si připomenout, kde všude jsme byli. A někdy se podaří obrodit starou věc, nově ji uchopit, rozebrat a přetavit. Stejně tak je fajn zahrát si sem tam nějaký cover – to prostě patří k věci. Dělají to tak muzikanti všude na světě.

Kromě hudby jste velkým milovníkem přírody, zabýváte se ekologií. Jak si na tom podle vás stojí turisticky zatížené Beskydy? A najdou se i tady vaše oblíbené vážky?

Ójé, já toho po Beskydech za vážkami moc nenalítal, ale jsou tam vážky samosebou, v bučinách, v těch mělkých suťových potůčcích a prameništích dokonce ty ve Střední Evropě největší, páskovci, taková velká, černá, žlutě prouhatá stvoření... Turistická zátěž nejzhoubnější není. Hory obecně jsou ohroženy spíš klimatickými změnami – teplomilnější živočichové a rostliny postupují pomalu ale jistě „nahoru“ a těm chladnomilnějším organismům – protože hora je v principu kužel – prostoru, kde mohou žít, ubývá. A teplo a sucho svědčí, zvlášť ve smrkové monokultuře, kůrovci. Na hospodářských lesních porostech jsou ty změny hodně vidět, i když, pokud vím, Beskydy už mají to nejhorší za sebou. Nový, smíšenější a pestřejší les by měl být odolnější.  

A dají se podle vás, podobně, jako to zkoušíme u přírody, zachraňovat i písně?

Jasně že dají. Sesbírají se, zapíšou do not, znova se hrají a nahrávají, lidové i ty moderní, interpretují se v jiných kontextech, různě se resuscitují i citují, troubí a tradují a tak. I když lidé v krojích zpívající někde na rynku ve skanzenu s dřevěnó motyčkó na starú kovbojskú notečku jsou trochu jak lední medvěd v zoo, ale dají. A smysl tomu objektivně upřít nelze, ať vás to baví nebo ne.

Turné Stříbrná svatba míří do Národního domu ve Frýdku-Místku. Bude se i tančit?

Určitě. Brzy se bude tančit všude. Ti odvážnější budou moci i vysoko vyskakovat (smích).

Lenka Vašková

Německý horor "Upír Nosferatu" (1922) nepřestává fascinovat ani po více než sto letech od své premiéry. Geniální režisér Friedrich Wilhelm Murnau a architekt, okultista a producent Albin Grau společně ve vůbec první filmové adaptaci Stokerova románu "Dracula" vytvořili skutečnou symfonii hrůzy, která v době vzniku děsila a zároveň přitahovala.

Murnau vsadil převážně na záběry z exteriérů a pionýrské prozkoumávání filmových triků, zatímco Grau do filmu vkládal okultistické symboly a odkazy, které dávají mnoha klíčovým scénám nadčasový rozměr. Tehdy vzkvétající filmařský styl "německý expresionismus" je díky tomu výborně zachycen hned v několika ikonických obrazech. Hlavní protagonista hrabě Orlok byl hercem Maxem Schreckem ztvárněn tak dokonale, že nedlouho po prvním uvedení do kin se začalo spekulovat, zda není skutečným upírem. Divadelní a exaltovaný způsob herectví, typický pro většinu němých filmů, může na dnešního diváka působit místy úsměvně. Strnulý, nelidský a krysu připomínající hrabě Orlok je však dodnes jednou z nejděsivějších podob upíra, kterého byste rozhodně neměli zvát k sobě domů...

„V případě hudebního doprovodu jsme si už na začátku řekli, že film nechceme hudbou přebít a odehrát standardní koncert před plátnem,“ přibližuje kytarista a baskytarista Honza Srostlík z kapely Leeb0rn. Původně olomoucká kapela, nyní působící v Praze, hraje alternativní rock s prvky shoegaze a elektroniky. Na posledním albu "Hauau" (2024), které vytvořili jako partnerské duo s bubenicí a zpěvačkou Dominikou Srostlíkovou, si kromě svých obvyklých nástrojů osvojili také práci se syntezátory a starobylou autoharfou. Nabídka hrát živý hudební doprovod k němému filmu přišla krátce po jeho vydání, navíc po přijetí nového člena, talentovaného klávesisty a kytaristy Denise Bujka. „Dlouhodobě jsme měli chuť tvořit hudbu více improvizovaně a spontánně. Výsledek je nakonec kombinací převážně improvizovaných ambientních hlukových ploch s promyšlenými motivy. Vše hrajeme 100% naživo, výsledek nikdy není úplně stejný, potenciál případných chyb i geniálních momentů tedy pravděpodobně bude trvale vysoký!“, popisuje celý proces Srostlík.

První projekce této hororové klasiky s živým doprovodem kapela odehrála loni na podzim a byla příjemně překvapena pozitivní odezvou diváků i kinařů. „Původně jsme to brali jako jednorázový projekt pro pár nadšenců. Strávili jsme na tom ale hodně času, pohltilo nás to, zároveň nás mile zaskočily všechny ty kladné ohlasy“, vysvětluje Srostlík. „Napsali jsme do několika kin a jejich zájem nás motivoval v tom pokračovat. Zároveň jsme se rozhodli celý soundtrack k Nosferatu svépomocí nahrát a vydat, ať ta hudba žije svým životem i bez obrazu. Tím celou tuto upíří kapitolu naší kapely uzavřeme“, prozradil kytarista.

Kapela složená z hudebníků působících ve známých českých kapelách, jako např. Tata Bojs nebo Letní kapela (ex-Priessnitz), spolu s významným spisovatelem Jaroslavem Rudišem přetavila knihy Franze Kafky do originálních česko-německých koncertních vystoupení. Nejnovější album – Der Process – vyšlo v září 2023 jako pocta k stému výročí spisovatelova úmrtí. 3. listopadu kapela představí album na koncertě v Národním domě. Na naše otázky odpovídal Jaroslav Rudiš.

Kafka Band propojuje literaturu a hudbu. Od kdy spolu hrajete a kdo inicioval založení kapely?

Celé to začalo komiksem Zámek, který nakreslil Jaromír. V literárním domě Stuttgartu k tomu udělali velkou výstavu a ozvali se, zda by nešlo na vernisáž propojit texty Franze Kafky s hudbou. Tak vzniknul Kafka Band. Mysleli jsme, že zahrajeme jen jednou ve Stuttgartu a jednou na Komiksfestu v Praze, ale nějak se to utrhlo a tak hrajeme dodnes.

Repertoár čerpá z Kafkových románů (Zámek, Amerika, Proces). Jak vzniká proces převodu tak silných literárních textů do hudební podoby?

Je to vždy takový literárně-hudební seminář. Čteme Kafku, necháváme se jeho textem inspirovat, propojujeme ho s hudebními nápady, které se přinesly. Vaříme si, pijeme pivo, chodíme na procházky. To je taky pro tvorbu důležité, tenhle společné strávený čas. Jsme kamarádi a na tohle se vždycky hodně těším.

Interpretace Procesu ve vašem podání je podle kritiků mnohem pestřejší a barevnější… Chtěli jste záměrně dát lidem v té kafkovské beznaději trochu naděje?

To je právě ono. Každý čte Kafku jinak. A nás je v kapele sedm. To je hned sedm různých pohledů na Kafku a možná s tím ta určitá pestrost souvisí. Ale základní tón je i tak velmi temný a melancholický. Nakonec, celý ten tragický příběh Josefa K. skončí jeho brutální popravou v lomu někde nad Prahou.

Co vás osobně na Kafkovi nejvíc fascinuje?  

Jak moderní a nadčasové jeho psaní je. Jak přesný je v popisech. Jak velký cit má pro atmosféru.

S projektem vystupujete také v zahraničí. Kde všude to bylo a jaké jsou ohlasy publika?

Myslím, že to funguje dobře. Asi nejdál jsme byli v Amsterdamu a pak ve Lvově. Na oba tato koncerty rád vzpomínám. Ale nejvíc fanoušků máme asi v Praze, v městě Franze Kafky. Sem za námi vždy přijedou i fanoušci z Německa nebo z Rakouska.

Jakým způsobem hudba zasahuje do vaší literární/kreslířské tvorby?

Určitě nás Kafka hodně ovlivňuje. To ani nijak nejde. Často na něj při psaní myslím. Stejně jako na Hrabala nebo Haška. A Jaromír (Švejdík aka Jaromír 99), jako velký čtenář, určitě při kreslení taky.

Máte v hlavě nějaké další nápady, co se týče Kafka Bandu?

Máme nachystaný ještě jeden singl. Vyjde za rok. To bychom rádi vyrazili na takové the best of turné. Kafka Band hraje Kafku.

Lenka Vašková

Všichni tři páni muzikanti jsou multiinstrumentalisté, všichni tři se pohybují v širokém žánrovém rozpětí, všichni tři jsou autoři. Spojuje je hravost, kreativita a smysl pro humor. Hudebním světem od baroka až po jazz nás společně provedou 17. října v Národním domě ve Frýdku-Místku. Jak jsou během koncertů zapojeni diváci a jak je to se spontánností mimo pódia, prozradil v rozhovoru s Kulturou FM Jiří Stivín.

Jaké hudební nástroje si s sebou přivezete do Frýdku-Místku?

Vždy se snažím vybrat nástroje tak, aby co nejlépe odpovídaly atmosféře daného místa a programu. Do Frýdku-Místku tedy určitě přivezu několik fléten – od těch nejmenších po basové – a samozřejmě saxofon. Mnohdy s sebou vozím i další překvapení, protože rád improvizuji přímo na místě podle nálady a publika.

K jakému žánru máte vy sám nejblíže?  

Hudba pro mě vždy byla cestou, jak vyjádřit emoce a sdílet je s ostatními. Nejblíže mám asi k jazzu, protože mi dává svobodu improvizace a možnost neustále objevovat nové hudební polohy. Zároveň mě ale fascinuje klasická hudba pro její hloubku a strukturu, takže vlastně rád hledám průsečíky mezi různými styly.

Jak vznikla spolupráce s Martinem Zbrožkem a Jiřím Slavíkem a co vás po hudební stránce pojí dohromady?

Naše spolupráce vznikla vlastně docela přirozeně – známe se už řadu let z různých hudebních projektů a vždy nás bavilo společně hledat nové hudební cesty. S Martinem i Jiřím nás spojuje otevřenost k experimentům, smysl pro humor a chuť nechat hudbu, aby vznikala často přímo na pódiu. Vzájemně se inspirujeme a podporujeme v tom, abychom překračovali zaběhlé žánrové hranice a tvořili něco jedinečného.

Ve vaší tvorbě často propojujete klasiku, jazz, improvizaci, humor. Máte to s tou improvizací a hravostí podobné i mimo pódia? 

Určitě ano, improvizace a hravost nejsou jen výsadou koncertního pódia. Baví mě objevovat nové možnosti nejen v hudbě, ale i v běžném životě. Často se nechávám inspirovat nečekanými situacemi nebo setkáními, což se pak promítá i do mé hudební tvorby. Rád si hraji s různými nápady a nechávám prostor spontánnosti, ať už při zkouškách, v ateliéru nebo třeba při rozhovoru s přáteli.

Má na vašich koncertech slovo i publikum? Jste rád za jejich interakci? 

Určitě ano! Publikum je pro mě nedílnou součástí každého koncertu. Rád s lidmi komunikuji nejen skrze hudbu, ale i slovem, a často nechávám prostor pro jejich reakce nebo nápady. Někdy vznikne spontánní dialog, jindy publikum zapojím do improvizace nebo ho vyzvu, aby si vybralo, jaký nástroj mám použít v další skladbě. Ta energie a vzájemné propojení jsou pro mě vždy velkou inspirací.

Je pro vás v hudebním světě ještě něco opravdovou výzvou?

Výzev je v hudbě stále spousta a myslím, že nikdy úplně nezmizí. Každé nové vystoupení, nové spolupráce nebo neznámé publikum představují určitou nejistotu, ale zároveň právě to mě posouvá dál. Občas je pro mě výzvou vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit něco, co jsem nikdy předtím nedělal – ať už jde o nový žánr, neobvyklou kombinaci nástrojů nebo například komponování na objednávku. Právě tyto momenty, kdy člověk neví, co přesně očekávat, vnímám jako největší zdroj inspirace i dalšího růstu.

Co by měl podle vás zažít každý hudebník během své kariéry?

Podle mého názoru by každý hudebník měl zažít okamžik, kdy se skutečně propojí se svým publikem – ten jedinečný pocit sdílené energie, který nelze naplánovat ani vynutit. Takové chvíle člověka utvrzují v tom, proč se hudbě věnuje, a zůstávají v paměti dlouho poté, co koncert skončí. Zároveň je důležité projít si i obdobími nejistoty nebo neúspěchu, protože právě tyto zkušenosti často vedou k největšímu posunu a objevení nových cest.

Lenka Vašková

Už přes čtyřicet let kráčí bratři Marek, Kryštof a David Ebenové společnou hudební cestou. Aktuálně je důležitým bodem v životě jejich kapely nejnovější album z roku 2023 „Co my víme“. Na koncertě 20. září v Národním domě ve Frýdku-Místku zahrají jak novinky, tak i písně starší, které se u publika těší velké oblibě. A díky rozhovoru s Markem Ebenem bude jasné, na co se těšit.  

Album "Co my víme" vyšlo po delší pauze. Co bylo impulsem k jeho vzniku a jak ho osobně vnímáte? 

No, řeknu Vám to upřímně, impulsem byla právě ta delší pauza, kapela pak začne být trochu nervózní, muzikanti mají hloupé poznámky o potřebě nových písní a to mě dožene k tomu, abych se pokusil něco napsat. Takže já to album osobně vnímám hlavně tak, že od nich budu mít chvíli pokoj.

Na vašich albech spolupracujete s různými hudebníky. Jak vybíráte své „hudební spolujezdce“?

To jsou všechno letité spolupráce, s kontrabasistou Jaromírem Honzákem spolupracujeme už 40 let, hrál na všech našich deskách, a pokud jde o Pavla Skálu, kytaristu, bude to jen o málo let míň, ten chybí jen na naší první desce. A protože bubeník Jirka Zelenka s ním hrál v kapele Etc., přivedl ho Pavel k nám a k naší velké radosti už oba zůstali. Jsou to všechno nejen skvělí muzikanti, ale i velmi tvůrčí lidé, takže když dojde na aranžování písní, vždycky tam dokážou přinést něco svěžího.

„CO MY VÍME, CO MY VÍME / ZA ČÍM SE TO KAŽDODENNĚ PLAHOČÍME“

Na pódiu při koncertech hýříte také jemným a osobitým humorem i nadhledem. Je pro vás humor důležitý i mimo pódium?

Jasně, že je. Já bych ho považoval i za důležitou součást šťastného manželství. A když vás potká v životě něco těžkého, což se stane každému, připadá mi, že humor je velmi dobrý prostředek, jak se s tím vyrovnat. Aspoň já jsem tuhle zkušenost udělal.

Co aktuálně chystáte pro frýdecko-místecké publikum? Můžete nás "naladit"?

Bude to takový průřez všemi našimi deskami, přičemž převažují písničky z té poslední, aby lidi slyšeli taky něco nového. Zatím uvažujeme, že bychom polovinu písní věnovali obyvatelům Frýdku a druhou polovinu obyvatelům Místku, takže 50 na 50, ale jsme přístupní diskusi i úplatkům, mohli bychom jít i na 70 na 30, je to ve Vašich rukou.

Kapelu Bratři Ebenové tvoří:
Marek Eben - zpěv, kytara, klávesy | Kryštof Eben - zpěv, flétny, klávesy | David Eben - saxofon, klarinet, zpěv | Pavel Skála – kytary | Jiří Zelenka – bicí | Jaromír Honzák – kontrabas

Lenka Vašková, Kultura FM

V sobotu 30. srpna vás srdečně zveme na velkolepou pohádkovou oslavu na frýdecký zámek, kde společně dáme vale letním prázdninám. A nebude to oslava ledajaká. Zároveň totiž oslavíme kouzlo Večerníčku, který nás už 60 let provází do říše snů.

Setkáme se s oblíbenými večerníčkovými postavami, čeká nás letní kino a další doprovodný program. 

Podrobnosti najdete v kalendáři na našem WEBU.

Těšíme se na vás v říši pohádek! 

Děkujeme partnerům: Frýdek≈Místek, Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, p.o., Knihovna F≈M, Frýdecká skládka F≈M 

4. ročník festivalu současné ilustrace a krásné knihy se koná v průběhu září až do 17. října v Galerii FM, v Galerii Věž a místecké pobočce Knihovny FM. Součástí jsou výstavy, trh tisků, zinů a knih, workshopy, tematické besedy a literární večery.

Pro letošní výstavu bylo vybráno motto „křehkost“, které je zároveň pomyslnou spojnicí všech oblastí tvořících koncepci celého festivalu. „Setkání se současnou ilustrací a knižní kulturou se letos v mnoha ohledech prolíná do volného umění, kde balancuje na hraně křehkých rozhodnutí a jasných forem“.

Aktuálně nás čeká zajímavý workshop - výroba křehkých mobilních objektů.

Více o programu SPLAVI 2025 naleznete na webu Galerie FM.

V průběhu tří srpnových dnů od 20. do 22. srpna bude žít Frýdek-Místek divadlem. Programovou skladbu letošního ročníku Odpoutané scény představuje dramaturg Jan Ražnok z KulturaFM.  

Jaká je koncepce pro letošní festival Odpoutaná scéna? Na co se mohou diváci těšit?

Základem našeho divadelního festivalu je nabídnout kvalitní program, jak pro běžného diváka, tak i pro divadelní fajnšmekry a samozřejmě ať si užijí také děti. Proto bylo jasnou volbou Divadlo Spejbla a Hurvínka, které svým zaměřením splňuje všechna daná kritéria. Do Frýdku-Místku přiveze hned dvě inscenace – pro starší publikum Hurvínka a krále Blechu a pro ty nejmenší diváky Hurvínka a nezvaného hosta. Chceme také zprostředkovávat netradiční divadelní zážitky, o které se letos postará Divadlo Husa na provázku se svou romskou stand-up show Gadžové jdou nebe a Spitfire Company s fotbalovým představením Vivat Messi. Také jsme po loňském úspěchu chtěli znovu uspořádat večer frýdecko-místeckých divadelníků, ke kterým se letos připojí s improvizačním představením Milostný trojúhelník zkušení performeři Martin Zbrožek, Lukáš Pavlásek a Tomáš Matonoha. 

Ze samotného názvu festivalu vyplývá, že nejde jen o přehlídku divadelních představení jako takových, ale o výjimečný formát přesahující rámec divadla. Co je ona přidaná hodnota festivalu?

Jsou to ty ne úplně běžné divadelní zážitky, jako divadla pod širým nebem nebo v nedivadelním prostředí, i setkání s divadelníky, ke kterým u běžných zájezdových produkcí příliš nedochází. Diváci se mohou více uvolnit, odpoutat a užít si zbytek večera i ve formě afterparty třeba v zahradě Národního domu.

Tahákem letošního ročníku je mimo jiné i brněnské Divadlo Husa na provázku s dlouholetou tradicí, a zároveň důrazem na současná témata a neotřelé předlohy. Na jaké téma bude představení v zahradě Národního domu? 

Nakonec se pro letní večer v zahradě ND nejvíce hodí Gadžové jdou do nebe, které Provázek hraje i u sebe na letní scéně. Bude to ohromná legrace na vážné téma, kde se divadlo spojilo s romskými performery a renomovaným režisérem Jiřím Havelkou, známého z divadla Vosto5, autorem Vlastníků.

Součástí festivalu je také divadelní improvizace. Jak je koncipována?

V prvé řadě se bude jednat o improvizaci, kterou předvedou profesionálové – představení Milostný trojúhelník. Předcházet tomu budou improvizované i secvičené scénky frýdecko-místeckých divadelníků. Co z toho nakonec vznikne, uvidíme až na místě. Věříme však, že se bude jednat o zábavný večer.

V nabídce je také několik představení Spejbla a Hurvínka. Mnohým se ihned vybaví vzpomínky na dětství a Josefa Skupu. Vnímáš to podobně?

Já vyrostl převážně na audio nahrávkách s Milošem Kirschnerem a Helenou Štáchovou, na divadle jsem Hurvínka viděl až někdy v pětadvaceti. Teď jsem ho viděl s odstupem opět na jiném festivalu a bavil jsem se neskutečně. Příběhy Spejbla a Hurvínka nejenom baví, ale také zprostředkovávají zvláštní magii, tajemno, které, věřím, že si užijí diváci zejména u večerního představení „Král Blecha“. 

Historie Divadla S+H sahá do 50. let minulého století a od té doby se v jeho pojetí mnohé změnilo. Přizpůsobují se příběhy Spejbla a Hurvínka tematicky současnému dětskému divákovi?

Historie postaviček sahá až do 20. let minulého století, divadlo pak vzniklo v roce 1930. Spejbl a Hurvínek byli původně součástí večerních představení, kde podobně jako Osvobozené divadlo reagovali na aktuální dění. To se jim také stalo osudným, protože za války nacisté divadlo zavřeli. Za dob socialismu se naštěstí podařilo autorům nespadnout do agitačního módu a zaměřili svou pozornost zejména na dětského diváka. I dnes je Hurvínkův humor stále hravý a poutavý. To, že se Hurvínek naučil používat mobil a internet, je logické. Věřím, že Hurvínek nejen pobaví, ale přivede diváky k zamyšlení, třeba o stavu současné demokracie, což je mimo jiné i téma „Krále Blechy“.

K létu patří sluníčko, výlety a letní kino. V naší nabídce nebude ani letos chybět cyklus letních filmových projekcí ve Frýdku-Místku a okolí zcela zdarma. Během letních měsíců naše letní kino zavítá celkem na 12 promítacích míst.

PROGRAM SRPEN 

PÁ 01. 8.   Minecraft film | Dětské hřiště Panské Nové Dvory

ST 06. 8.   Anora | Sokolík 

PÁ 08. 8.   Jak se nám to mohlo stát!? | Zelinkovice - Hřiště Lysůvky

ST 13. 8.   Vyšehrad dvje | U splavu

SO 16. 8. Život k sežrání | Park pod zámkem

ST 27. 8. Vetřelec: Romulus | Sady Bedřicha Smetany

SO 30. 8. Lotrando a Zubejda | Frýdecký zámek

Máte blízko ke kultuře, nebojíte se výzev a chcete, aby vaše práce měla sysl? Připojte se k nám do týmu. 

Aktuálně hledáme pro naši organizaci nové kolegy na tyto pozice: 

•  GRAFIK/GRAFIČKA – DESIGNER

•  ÚDRŽBÁŘ/-KA

•  KOORDINAČNÍ, PROJEKTOVÝ A PROGRAMOVÝ PRACOVNÍK

Podrobné informace najdete v sekci VOLNÉ POZICE

Marta Kloučková patří k nejvýraznějším zpěvačkám na české jazzové scéně. Je členkou prestižního vokálního sextetu SKETY, se svým kvintetem, které tvoří špičkoví jazzoví hudebníci, vystoupila na mnoha jazzových i klasických festivalech. Kromě zpívání se věnuje i textařské a skladatelské tvorbě - autorské písně jsou pro ni ještě jiným, mnohem intimnějším světem a texty mají hlubší rozměr.

Jak jste se dostala k jazzu?

Můj děda měl moc rád jazz a myslím, že jako malá jsem ho poslouchala, když jsme trávili léto u babičky a dědy. Ale k první jazzové kapele - jako zpěvačka - jsem se dostala, když mi bylo 16 let. Byla to kapela Jazz H Faktor v mém rodném Jablonci nad Nisou a kapelník František Kozderka mi představil jazzové pěvecké ikony a já jsem si ten žánr zamilovala.

Co všechno musí jazzová zpěvačka ovládat?

Svůj hlas ;) Dále je potřeba mít dobrou hudební představivost a improvizační schopnosti a cit pro tento žánr a samozřejmě lásku k němu.

Od tradičního jazzu se svět posunul k mnoha různým fúzím. Které vás baví nejvíce?

Mně jich baví mnoho - fúze s world music, fúze s elektronikou, se šansonem, hip hopem…

Jsou podle vás v Česku dobré podmínky pro mladé hudebníky pohybující se v jazzovém žánru?

Jsou tu myslím dvě vysoké školy, jedna VOŠ a několik konzervatoří s jazzovým zaměřením, několik letních workshopů a mnoho festivalů. To není špatné. Ale zároveň si myslím, že by jazzu pomohlo, kdyby byl veřejností vnímán jako stejně důležitý, jako je klasická hudba a dostal by větší prostor v uměleckém školství i na klasicky zaměřených festivalech.

Kteří umělci vás inspirují?

Například Ganavya, Becca Stevens, Erykah Badu, Gabriel Kahane, Michael Mayo, Jacob Collier, Wayne Shorter, Quincy Jones a mnoho dalších. Z českých a slovenských například Lenka Dusilová, Jana Kirschner či Dan Bárta, Petr Wajsar či David Dorůžka. Mám radost a velké štěstí, že s některými z nich spolupracuju.

Jste také skladatelkou a textařkou. Jak důležitá je pro vás tato kreativní část?

Velmi důležitá. V rámci svého hudebního působení interpretuju různé skladby a písně z rozličných žánrů, ale mé autorské písně jsou pro mě ještě jiným, mnohem intimnějším světem a texty mají hlubší rozměr. Jejich význam se někdy s časem mění, tak je to občas překvapivé i pro mě jako pro autorku, když si promítnu, v jakém rozpoložení jsem píseň psala a jak se píseň - nebo spíš její význam pro mě  - vyvinul či proměnil. Baví mě psát vlastní písně a sdílet svou perspektivu nejprve s kapelou a pak s posluchači. Když pak dostanu zprávu s tím, jak se má píseň někoho hluboce dotkla, je to krásný pocit.

Na Jazzu ve městě na frýdeckém zámku vystoupíte s kytaristou Davidem Dorůžkou. Čeho si na této spolupráci ceníte?

David je výjimečný kytarista a hudebník a moc milý člověk, každý koncert s ním mi přijde jako za odměnu. Je to skvělý pocit, mít možnost spolupracovat s hudebníkem takového formátu. Moc mě to baví. Na podzim jdeme do studia, tak se mohou posluchači těšit na novou desku, jejíž repertoár už zazní i na Jazzu ve městě.

Jak vypadá váš ideální hudební dialog na pódiu?

Kreativní, citlivý, s otevřenýma ušima, překvapivými momenty a společnou energií, která se přenáší i na publikum.

Váš hlas je často označován jako velmi niterný a křehký, ale zároveň silný. Myslíte při vystupování také na správnou techniku zpěvu, nebo to na pódiu necháváte na intuici?

Technika je určitě důležitá, ale až na pár náročnějších míst ji obvykle (a ráda) nechávám tzv. “doma”, tedy na ni během koncertu nemyslím a soustředím se na moment, barvy, interpretaci, performance či právě ono intuitivní zpívání.

Máte vlastní kapelu, zpíváte ve vokálním sextetu a jste vokalistka v popové kapele (D. Y. K. Vojtěcha Dyka). Jak je náročné tyto různé role skloubit a je to v nějakém smyslu inspirativní?

Časově to příliš náročné není, hudebně je to někdy výzva - můj autorský projekt je pro mě velmi svobodný a jsem v něm frontmankou, sdílím pódium s fantastickými hudebníky. Miluju to. Ve Sketách - tam jsem součástí šestičlenného tělesa, výjimečných zpěváků, aranže jsou vypsané, technicky náročné, není to příliš o ´rochnění se v pocitech´. V D.Y.K. navíc ještě dost tancujeme a je to show - kapela je skvělá a Vojtěch Dyk je skvělý zpěvák a frontman. A o spolupráci s Davidem jsem už povídala. Baví mě, že mě každý z těchto projektů posouvá jak umělecky, tak například i po stránce manažerské - ráda se učím od těch nejlepších.
Ale když se sejdou tyhle různé projekty den po dni, tak je občas náročnější přepínat mezi introvertem a extrovertem ve mně (úsměv). 

Lenka Vašková 

Milí diváci,

v dalším půlročním předplatném nás čekají tři divadelní a dva hudební abonentní cykly. S divadlem zavítají do Frýdku-Místku Emília Vášáryová, Milan Kňažko, Pavel Liška, Lucie Vondráčková a další herecké tváře. Zbývají už jen poslední vstupenky k prodeji.

Nezapomenutelné chvíle prožijeme i s hudebním abonmá. Na výlet mezi různé hudební žánry zavedou Bratři Ebenové, Iva Bittová nebo Jiří Stivín. Spojení s literaturou Franze Kafky nabídne vystoupení Kafka Bandu kolem výtvarníka a zpěváka Jaromíra 99 a spisovatele Jaroslava Rudiše. Symfonický orchestr Frýdek-Místek vezme posluchače do světa oper a operet, ve spojení s pěveckými sólisty Veronikou Rovnou a Romanem Vlkovičem, které můžete znát např. z Národního divadla moravskoslezského.

Kompletní program najdete v sekci Předplatné.

Soubor lidových písní a tanců Ostravica otevírá nábor do své dětské taneční složky Malá Ostravica. Pokud máte chuť tancovat a zpívat v kolektivu dalších dětí, přijďte na náborový trénink, který se koná 8. září v Kulturním domě Lískovec. 

PODROBNOSTI ZDE

Svátek všech dětí je tady!

Slovenská zpěvačka a herečka Szidi Tobias patří k nejvýraznějším osobnostem šansónu nejen na Slovensku, ale i v České republice, kde bývá často spojována s Hanou Hegerovou. Na koncertě ve Frýdku-Místku představí své nové album Okná dokorán (2024).

Szidi Tobias & Band: Okná dokorán | 26. 5. | Národní dům

Kdo je Szidi Tobias?

Szidi, v rodnom liste Sidónia. Rodičia čakali, že tretie dieťa už bude určite syn Jozef. Mám dve staršie sestry Joliku a Mariku. Keď som sa narodila, mama plakala, že zas dievčatko a nemala pre mňa dievčenské meno. Otec ma naučil píliť aj rúbať drevo. Vtedy hovoril: “ veď ja mám v tebe aj syna “. Som dieťa svojho otca Jozefa a mamy Jolanky. Zúročila som hádam všetko, čo mi kedy dali, vrátane ich snov a nadania. Som za to vďačná. 

Kdo objevil váš neobvyklý zastřený hlas?

Hlas a mnohé navyše je dedičstvo po mojich predkoch. 

Máte ráda, když jsou dveře dokořán (volnost, otevřenost), jak je v názvu vašeho posledního alba?

Mám rada úprimnosť a ľudí, ktorí sa na nič nehrajú. Okná dokorán sú dni keď je počuť vaše sny. 

Z nových písní je cítit exotika a vůně dálek...  

To som rada.

Zpíváte jak slovensky, tak česky, na sousedské půdě zafungovalo spojení s Michalem Horáčkem a Petrem Hapkou. Máte k Česku nějaké další vazby?

Narodila som sa v Československu. Obe zeme sú pre mňa navždy prepojené ako rieky. S Petrom Hapkom a Michalom Horáčkom som zažila krásnu spoluprácu, z ktorej vznikla pieseň Na Hotelu v Olomouci. Sľubovali mi potom viac, ale nestihlo sa to…Samozrejme, že mi to bolo ľúto. 

Jakou hudbu sama posloucháte?

Počúvam rôzne žánre s výnimkou repu, moderného džezu, či akejsi modernej pop hudby, ktorá sa skladá z dvoch opakujúcich sa viet na dokola sa opakujúcich akordoch.

Co je pro vás v hudbě důležité?

V hudbe je krásne prežívať povznášajúce pocity a vidieť obrazy, ktoré pieseň nesie. Inak to nemá zmysel. Pekná pieseň vie život človeka ovplyvniť navždy.

Jste také herečka, protnuly se někdy tyto dvě vaše umělecké profese?

Sú to vzájomne prepojené profesie, ale v niečom si predsa len protirečia. V hudbe sú noty a presné tempo a rytmus. Sú to jasné pravidlá. V herectve to až tak neplatí a je možné zahrať rolu rôznym spôsobom a s rozdielnym tempo rytmom, čo je niekedy čarovné, alebo naopak na škodu. V herectve je šťastím, ak to dokopy všetko harmonicky sadne. Je to alchýmia, lebo veľa je cez, málo je nuda. Dôležité je interpretovať a zdeliť myšlienku srdcom, nepredstierať.

Szidi Tobias & Band

Spev: Szidi Tobias

Gitara, klavír: Milan Vyskočáni

Violončelo: Andrej Gál

Akordeón: Filip Krišš

Soprán a tenor saxofón: Ján Slezák

Bicie: Marcel Buntaj

Kontrabas: Tamás Belicza

Autor hudby: Milan Vyskočáni

Autor textov: Peter Lipovský

Milí diváci,

sešlo se najednou několik nemilých okolností a první květnový víkend budeme bez divadel.

AKTUALIZACE INFORMACÍ KE ZRUŠENÝM DIVADLŮM!

Nedělní představení 4. 5. DRAZÍ RODIČE Divadla Verze se odkládá z důvodu nemoci.

Bohužel se na tento termín nepodařilo sehnat žádnou alternaci. Náhradní termín v jednání na listopad 2025, vstupenky zůstávají v platnosti. Předplatné se tak protáhne do podzimu. U samostatně zakoupených vstupenek je možnost vstupenky vrátit.

Další informace upřesníme, až s divadlem vykomunikujeme konkrétní náhradní termín.

Zažádat o vrácení vstupného (mimo předplatné) můžete napsáním na vladan.literak@kulturafm.cz, nezapomeňte uvést číslo vaší objednávky a číslo účtu, na který vám máme poslat peníze. Počítejte s tím, že proces vrácení trvá zhruba 5 pracovních dnů.

Do 30. 4. 2025 jste měli poslední možnost zažádat si o vrácení vstupného, pokud vám nevyhovoval náhradní termín z dubna přesunutého představení MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK na 21. 8. v rámci festivalu Odpoutaná scéna.

Děkujeme za pochopení.

Vaše Kultura F≈M

Přijměte pozvání do sadů Bedřicha Smetany na májový rodinný festival pro všechny generace. Od 14 do 19 hodin si užijeme taneční vystoupení, koncerty kapel, divadélko, art & gastro zónu, nafukovací atrakce a další doprovodný program.

Nejen zamilovaní se budou moci zvěčnit ve fotokoutku.

MÁJ, LÁSKY ČAS / 1. května 2025 / sady Bedřicha Smetany / vstup zdarma

PROGRAM NAJDETE ZDE