Součástí programu je výstava současné ilustrace, literární a literárně-hudební večery z cyklu „Představujeme malá nakladatelství“ Galerie Věž, workshopy pro děti i dospělé a Trh Splavi, který je zároveň setkáním s vystavujícími a hosty.

PÁTEK 12. 9. 

zahájení festivalu Splavi 2025 / vernisáž výstavy / 17.00 H 
Výstava s podtitulem „Křehkosti“ zkoumá jemné i odvážné podoby křehkosti — síly, která neústupně proniká světem jako memento lidskosti. / na vernisáži zahraje dj FOREST fren / výstava potrvá do soboty 11. 10. / Galerie FM

SOBOTA 13. 9.

Ester Nemjó / workshop / 10.00—11.30 H
„Každý den vyhazuji udici do vesmíru a čekám, co ulovím a co mi z toho vyroste.“ / Knihovna FM

Eva Horská (Studio Upupæpop) / workshop / 14.00—15.30 H
„Ilustrace je pro mě zdrojem inspirace a místem svobody. Vůně papíru, barev a haptické vlastnosti tisku jsou zdrojem potěšení.“ / Galerie FM

Neosynapse / Michal Cimala / vernisáž / 19.00 H
Site-specific instalace, vertikála světelného objektu, pulzující mezi minulostí a přítomností, vnáší do útrob věže proud času a paměti. Rozzářeným světlem NEOnů rozehrává tichý dialog se světem. / výstava trvá do 31.10. 2025. / Galerie Věž

STŘEDA 17. 9. 

Noc literatury / literární večer / 18.00 H
První zastavení letošní Noci literatury ve foyer budovy bývalé místecké Záložny. / Galerie FM

ČTVRTEK 25. 9. 

Křehkosti / workshop / 16.30—18:00H
Během workshopu si vytvoříme křehké závěsné objekty inspirované principem pohyblivých soch. / Galerie FM

Swap na Palouku / 16.00—19:00H
Výměnný bazar bez peněz. / Galerie FM

ÚTERÝ 30. 9. 

Obrácená strana Měsíce / literárně-hudební večer / 19.00 H
Redaktoři Petr Hruška a Ivo Kaleta představí svůj časopis OSM, ze starších i novějších textů přečte básník Milan Krupa, elektronickým hudebním partem prořízne večer Martin Režný. / z cyklu Představujeme malá nakladatelství / Galerie Věž

PÁTEK 3. 10. 

časopis Prostor Zlín / literární večer / 19.00 H
Stěžejním tématem Prostoru je výtvarné umění, se zvláštním zaměřením na současnou tvorbu a galerijní sbírkotvornou i výstavní praxi. / z cyklu Představujeme malá nakladatelství / Galerie Věž

ČTVRTEK 9. 10. 

Fiducia / literární večer / 19.00 H
z cyklu Představujeme malá nakladatelství / Galerie Věž

SOBOTA 11. 10.  

Slavomíra Ondrušová / workshop / 10.00—11.30 H
Kresba jako poznámkový aparát a jako prostředek k uvolnění a vnímání. / Galerie FM

Trh Splavi 2025 / 10.00—15.00 H
Trh tisků, zinů a knih z dílen vystavujících, hostů a místních knižních prodejců, paralelně probíhají besedy do 30ti minut k tématům současné vizuální a knižní kultury. / chill-out zónu pro děti a čtecí koutek připravuje Knihovna FM / Galerie FM

After na Palouku / dernisáž výstavy a Open Mic / 15.00 H
Pomalé zakončení výstavy Splavi — Křehkosti, Open Mic sdílení autorských textů a posezení na Palouku. / navážeme na Trh Splavi a zdržíme se do večera / Galerie FM zavře výstavu v 18:00 / Galerie FM

PÁTEK 17. 10. 

nakladatelství Prostor (Praha) / literární večer / 19.00 H
Z nové prózy „Idu ten rybnik přikryt peřinu“ čte básník a spisovatel Petr Čichoň. / z cyklu Představujeme malá nakladatelství / Galerie Věž

Festival Splavi 2025 pořádáme ve spolupráci s Galerií Věž (Věž farního kostela sv. Jana Křtitele, ulice Dolní, Frýdek) a Knihovnou FM (Hlavní tř. 111, Místek). Vstup na všechny akce je zdarma.

Galerie FM

otvírací hodiny:

Út – Pá: 15.00 – 18.00
So : 10.00 – 13.00
Ne: zavřeno

Kde nás najdete?

Objekt Neosynapse v sobě kombinuje dva základní momenty – sochařskou práci s vytýčenými druhy materiálů a myšlenkové prolnutí se silně vertikálním prostorem a důrazem na téma času. Svatojánská věž, hostitelský objekt tohoto site specifik projektu, tu stojí rozkročena v době od středověku přes blízkou minulost do současnosti a dál. Jako „maják“ staletí zůstala, zachována a uchráněna masivním
a necitlivým proměnám v rámci socialistické koncepce urbanismu. Jako jedna z mála. A zároveň se stala svědkem, který dokáže shora, z nadhledu podávat svědectví

o nenávratnosti a nabourání identity místa a města.

S touto perzonifikací věže-svědka pracuje i objekt Neosynapse, který se snaží zjevit jak časové linie, v nichž se tady ocitáme, tak i ponor do vnitřků myšlenkových žil, tkání a nervových zakončení, s kterými se stavba v čase protíná a proplétá.    

Stejně propletené mají být i hlavní linie samotného díla. Zhruba osmimetrový objekt by měl být zavěšen přes tři mezipatra věže, přičemž návštěvníci s ním a jeho jednotlivými prvky mohou stoupat při cestě vzhůru.

CV / MICHAL CIMALA /*1975 / Havířov Sochař, malíř, designér a hudebník. V letech 1989-1993 absolvoval SUPŠ (Ateliér Kov a šperk, prof. Vratislav K. Novák). Mezi lety 2006-2024 působil jako odborný asistent v ateliéru Socha I (Jaroslav Róna, Lukáš Rittstein). Má za sebou řadu stáží a rezidenčních pobytů v zahraničí (Milán, Berlín, San Francisco atd.). Patří do okruhu zakladatelů a autorů úspěšné pražské Trafo Gallery. Společně s Petrem Voříškem působí v hudebním tělese Roxorm3n (jako Udo Kraft), které v listopadu 2024 vydalo novou desku Vysočany. Michal Cimala patří mezi autory propojené bezprostředně se svou dobou. V sochařské a malířské práci tematizuje nadšení i úzkost ze současnosti, která je předobrazem nejisté budoucnosti. Ta může být očima Cimaly čímkoliv mezi progresivním technologickým zázrakem, lidskou apokalypsou a vyprahlou pustinou. Umění a celá kultura jsou, zdá se, napadeny jakýmsi rozkladným virem, který umrtvuje živé a zživotňuje anorganické. Ožívají tu robotická těla, antropomorfní stroje, fantomatické vzpomínky na budoucnost. Skutečný lidský rozměr se ale z imitačního systému vytrácí. Kultura se transformuje v technologickou reprodukční mašinérii zahlcující svět odpadem, kterým se stávají dějiny samotného únavného reprodukování. …zhmotňuje a zpřítomňuje představy o situaci permanentní transformace projevující se neustálou těkavostí forem, kolážováním materiálů a hybridním bujením, ale i smyslem pro perverzní hravost, z níž se na způsob superhrdinů rodí rozmanití mutanti ztělesňující narušenou imaginaci. Nic tu není stálé a navždy. Ze všeho nového a progresivního, co se exponuje v této chvíli, v tomto okamžiku, promlouvá zítřejší zatracení a smrt. Jsou to sochy „vanitas“, „mementa“, ale také sochy „pokušitelé“, svádějící k opojné jízdě časem, která slibuje a přemazává jakákoliv vnitřní či vnější omezení. Co bude potom, není podstatné, podstatná je současnost, tu je nutné bezohledně vytěžit, i kdyby to znamenalo zítřejší pád.

https://www.svatojanskavez.cz/

Režisér Adolf Zika jako bývalý vrcholový judista se osobní zkušeností japonské školy juda více než patnáct let sledoval kariéru Lukáše Krpálka. První film o jeho fenomenální dráze natočil v roce 2016, kdy Lukáš Krpálek zlatou olympijskou medailí uzavřel sbírku všech světových titulů ve váhové kategorii do 100 kg. Zdálo se, že více už dosáhnout nemůže, jeho cesta bojovníka nemohla být úspěšnější. Judo má ale ještě královskou kategorii, třídu obrů nad 100 kg, ti svou váhou a silou zcela zastiňují běžné jedince. A právě zde začíná film Jemný rváč vyprávět sportovní příběh tak nepravděpodobný, že ho za dlouhých sedmdesát let závodní historie juda nikdo ani nevyslovil, natož pak aby jej uskutečnil. V relativně nevýznamné judistické zemi se v roce 1990 narodil někdo, kdo dokázal převrátit japonskou národní hrdost vzhůru nohama, kdo svou pokorou a úctou dokázal unikátně změnit myšlení japonských mistrů juda. Zcela výjimečný sportovní triumf Lukáše Krpálka je vyprávěn na pozadí třináct let neznámého příběhu bývalého mistra světa a světové jedničky Takamasi Anaie. Právě on jako první zažil na vlastní kůži to, co se na dlouhé roky stalo noční můrou japonských judistů. Na olympiádě v Londýně se během jediného zápasu s Lukášem Krpálkem dostal na hranu útesu zoufalství a beznaděje. Následující čin úcty a pokory, ke kterému se po několika letech Takamasa Anai odhodlal před zraky elit japonského juda, se stal na olympiádě v Tokiu bezprostředně po Lukášově olympijském triumfu v nejtěžší královské kategorii. Ten den se začala psát nová historie tohoto sportu.

Ve filmu vystupuje řada velikánů japonského juda a nemalý přínos mají i výpovědi režiséra a olympionika Petra Jákla i herce a bývalého vrcholového judisty Ondřeje Vetchého. Upřímnost maminky o Lukášově dětství, pak může pozitivně ovlivnit osud nejednoho problematického dítěte a jeho rodičů. Účast hvězdy pařížské olympiády, Tedda Rinera, jenž zapálil olympijský oheň, dává filmu nakonec až jakousi světovost a patřičnou váhu. Jemný rváč je film pro každého, kdo hledá inspiraci v příbězích o síle vůle a překonávání překážek. Je to film, který ukazuje, že pravá síla nepochází z velikosti svalů a síly šlach, ale hlavně z nastavení myšlení.

ČR | dokumentární | přístupný | česky | 92 min. | 160 Kč

Film o Jaromíru Nohavicovi je životopisný dokument, ale rozhodně není nudný a popisný. Jaromír – Jarek Nohavica je oblíbený a úspěšný český písničkář s písněmi, které známe všichni. Bylo o něm napsáno a řečeno mnohé. Je to však jen střípek celkového obrazu této výrazné a nejednoznačné osobnosti. Takže jaký je ten slavný, zbožňovaný i odsuzovaný písničkář vlastně člověk? Jeho život a obraz by byly jiné, kdyby nepřevzal Puškinovu cenu (za překlady písní Vysockého a Okudžavy) od prezidenta Putina. Muže, který rozpoutal válku na Ukrajině a je označován za válečného zločince. Tento fakt staví Nohavicu do špatného světla, i když už v první dekádě jeho profesionální dráhy, v nevlídných normalizačních časech, byl bojovníkem s režimem a dostal za to, co zpíval a říkal na svých koncertech, několik zákazů činnosti. Jaromír Nohavica píše písně přes 40 let. Jak se svět okolo něj mění, se odráží v tématech, která zpracovává i v atmosféře jeho koncertů, které jsou vždy vyprodány. Protože na jeho koncertě si každý najde to své. Jednoho potěší, druhého rozesměje, třetího rozpláče. Nevystupuje však vždy jen jako sólista. Spolupracuje s různými hudebními tělesy, například s Čechomorem nebo Janáčkovou filharmonií. Na svém kontě má přes 500 vlastních písní, spoustu básní, a nejméně 120 textů a překladů písní pro jiné interprety. Ty, které psal pro Marii Rottrovou jsou známé, ale méně se ví, že psal i pro Petra Jandu a skupinu Citrón. Nohavica je také nejpřekládanějším českým písňovým autorem. Jeho písně se zpívají polsky, anglicky, německy, rusky, ukrajinsky, chorvatsky, maďarsky, španělsky, italsky. Sečteno, podtrženo: Jaromír Nohavica je renesanční člověk - talentovaný, plodný, všestranný, osobitý, inteligentní, sečtělý a pilný autor a interpret. Sám sebe označuje indiánským jménem „Ten, kdo skládá a zpívá písně,“ ale umí a dělá toho mnohem více. Dokument by se klidně mohl jmenovat „500 odstínů Jaromíra Nohavici,“ protože jeho osobnost má tolik odstínů, kolik jich vtisknul do svých písní.

ČR | dokumentární | 12+ | česky | 103 min. | 160 Kč