Již přes čtyřicet let se nechává inspirovat soudními příběhy a z těch skládá písničky okořeněné specifickým humorem a právnickou hantýrkou. JUDr. Ivo Jahelka díky tematickým a do detailu propracovaným písním získal přezdívku zpívající právník. Advokacii se stále věnuje. Ve čtvrtek 13. dubna si jeho písně a humor vychutnáme na Nové scéně Vlast. Od konce 70. let jste advokátem. Berete své povolání jako poslání? Do určité míry ano. Jako advokát mohu usilovat o nalézání práva a zejména pak o hledání určité obecné spravedlnosti, což vůbec není jednoduché, protože každý člověk má tu svoji spravedlnost a svoji pravdu, takže to chce určitý nadhled, což předpokládá, že už máte něco tzv. odžito a právu alespoň trochu rozumíte. Jak vás napadlo spojit pěveckou kariéru s tématem justice? Bylo to v době, kdy jsem studoval Právnickou fakultu v Praze a zároveň se snažil prosadit jako písničkář, což tehdy nebylo jednoduché. Když jsem pak zhudebnil první soudní příběh a ten měl úspěch, tak jsem pochopil, že tudy vede cesta, protože nikdo jiný to tenkrát nedělal – a i dnes mám vlastně monopol. Stále jsem činným advokátem, a tudíž jsem ve spojení se světem paragrafů a zároveň jsem i písničkářem, od něhož publikum právě toto očekává. Je to způsob, forma duševní hygieny, ale vaše písně mají i určitý přesah. Můžete popsat?  Tou duševní hygienou je nepochybně humor, který je v písničkách obsažen a je to ozdravné nejenom pro publikum, ale i pro mě, protože není nic lepšího, než když vidím, jak se publikum směje, až padá ze židle. Určitý přesah je v tom, že některá témata jsou vážnější a mají vést posluchače k tomu, aby lépe pochopil, jak funguje justice a jak to chodí u soudu, protože se mu to může v životě hodit. Posílají vám lidé náměty, o čem máte zpívat? Já jsem vlastně takový sběrač příběhů, což je o mně známo, takže posluchači mi různé příhody ze svého okolí posílají, za což jsem jim vděčný. Samozřejmě ne každý příběh se hodí ke zpracování, ale třeba posledních deset balad je na motivy námětů posluchačů. Za jak dlouho u vás vzniká písnička a jak těžké je vyladit všechny detaily, než jste s ní jako autor spokojen?  S postupem doby potřebuji na tvorbu jedné písničky čím dál více času, protože už jsem jich v minulosti pár napsal a nechci opakovat nějaké rýmy nebo zavedené postupy, ale snažím se z naší krásné češtiny vytěžit, co se dá a přicházet s neotřelými obraty. Přitom stále platí, že zpracovávám příběh, který má začátek, průběh a pointu – pokud možno humornou – takže slova musím poskládat tak, aby nic nechybělo, nic nepřebývalo a přitom měla písnička spád a posluchač si byl schopen zapamatovat nejenom samotný příběh, ale i povedený rým nebo refrén. Kromě sólových projektů máte i několik spoluprací s dalšími muzikanty. To je případ Tenisové akademie, kde došlo ke spojení hudebníků a vášnivých tenistů. Jak jste si užili spolupráci s písničkářem Mirkem Palečkem? Výsledkem naší společné práce je album „Tenisová akademie“, na které jsme složili 16 písniček výhradně s tenisovou tématikou, a musím říct, že mě práce na tomto albu velice bavila a rád si ho poslechnu i dnes, protože tenis hraju stále, takže je mi to blízké a myslím, že i hudebně se album velice povedlo. Kolik společných zápasů na kurtu jste při tom odehráli? S Mirkem Palečkem jsme odehráli spoustu zápasů, ať již v singlu nebo deblu. Zpočátku jsem krutě prohrával, ale pak se to otočilo a od té doby se mnou Mirek raději nehraje. Co se týče koncertů, mapujete si třeba své publikum a podle něj vybíráte repertoár, na jaká témata se zaměříte v daném městě/oblasti? Myslíte, jako když se říká „nejlepší pohled na Frýdek je z Místku?“ Moje publikum je obvykle poměrně různorodé, takže není třeba volit nějaký speciální repertoár ani s ohledem na posluchače, ani s ohledem na místo, kde zrovna vystupuji, ale pokud nějakou perličku o místě koncertu zjistím, tak ji rád prezentuji, popř. zařadím i do nějaké písničky. Chystáte se na nějaký nový hudební počin? Protože mám řadu nových příběhů, které se dosud neobjevily na žádných nosičích, tak zvažuji, že bych tyto novinky natočil na jedno živé album. Zatím písničky testuji na publiku a myslím, že to vypadá dost dobře. Připravila: Lenka Vašková

Hledáme zájemce o stánkový prodej s vhodným sortimentem pro Dětský den. Nabízíme prostor těm, kteří mohou nabídnout občerstvení pro děti a jejich rodiče. Přihlášky přijímáme do 5. 5. 2023. Termín akce: Ne 4. 6. 2023, Sady B. Smetany, Místek | čas: 14.00 – 20.00 V případě zájmu nás kontaktujte na telefonním čísle +420 777 728 777 nebo e-mailem na 

Vážení diváci, pro příznivce artových filmů a nevšedních filmových zážitků máme jednu zcela výjimečnou událost. V pondělí 27. března se v Kině Vlast uskuteční projekce švédského němého filmu Terje Vigen, který v roce 1917 natočil proslulý režisér Victor Sjöström podle básně Henrika Ibsena.  Film doprovodí svou autorskou živou hudbou vsetínský hudebník Jan Žamboch. Na své si tedy přijdou i fanoušci hudební skupiny Žamboši, která za svá vydaná alba získala třikrát ocenění Anděl v kategorii folk. Celý projekt v krátkém rozhovoru přibližuje Jan Žamboch:  1. Kde se vzal nápad opatřit novým zvukovým kabátem právě film Terje Vigen? S návrhem, udělat live zvukovou kulisu k němému filmu přišel Jiří Fiala z Filmového klubu Vsetín. Jsme přátelé a Jiří ví, čeho jsem po hudební stránce schopen, takže mne nemusel vůbec přemlouvat. Ve hře byla ještě, v podstatě komedie, Tarzan. Na to jsem se ale necítil, temnější barvy mi jdou lépe. 2. Co vás na práci na hudbě k filmu nejvíc bavilo, a co bylo naopak nejtěžší? Bylo zajímavé, hledat ve filmu emocionální předěly a reagovat na ně. Sám jsem se občas nějakým zvukem překvapil a to mne na improvizaci baví. Zapojení syntezátoru moog a různých, v reálném čase nahrávaných smyček bylo pro mne dosti těžké, přeci jen jsem spíše kytarista. Celé to byla výzva. 3. Na co se mají diváci a posluchači filmu připravit? Na hodně větrné povětří nad rozbouřeným mořem a na příběh, který má stále co říct.