Dadaistický text Kurta Schwitterse v podání básníků Pavla Novotného a Jaromíra Typlta

20 let Ursonate Pavel Novotný a Jaromír Typlt vzdávají poctu dadaistickému básníku Kurtu Schwittersovi a už od května 2006 spolu pokřikují a křepčí na podkladě jeho fónické básně Ursonate. Co znamená „fümmsbö böwö“, co „rakete rinnzekete“, co „ooobee tattta tuu“? Ani dvacet let od premiéry se scénický dialog na toto téma nevyčerpal.

Ur-sonáta vznikla před zhruba 100 lety. Kurt Schwitters na ní pracoval celkem 9 let, od roku 1923 do roku 1932. Jedná se o zvukovou báseň, komponovanou ve větách sonáty: expozice, largo, scherzo, presto, finále.

Předpona Ur – naznačuje, že tuto sonátu je třeba chápat jako kompozici z primárního jazykového materiálu. Schwitters proto hovořil také o „sonátě z prazvuků“. Bylo by to pak, jako by kompozice z jazykové materie prima vytvářela autonomní a abstraktní jazykový obraz, který na první pohled připomíná rytmický zmatek zvuků a výkřiků. Ursonate vznikla v době prudkých historických zvratů a doslova z trosek rozpadajícího se světa.

I tehdy měli političtí svůdci silnou podporu. Kdo chce, může z abstraktních zvuků vycítit ozvěnu doby: křiklavé projevy dominance, agitace, odpor, soutěživost, vzdor – vše spojené v hravém celku. Zdánlivě se oddává naprostému nesmyslu, a přesto je vše jiné než nesmyslné. Ursonate patří k nejdůležitějším dílům evropského dadaismu. Schwitters ji koncipoval jako jazykově-hudební kompozici pro jeden hlas. Dílo však umožňuje – možná dokonce vyžaduje – scénické uspořádání, takže Typlt a Novotný z něj vytvořili skladbu pro dva hlasy. Jejich představení mělo premiéru v květnu 2006 v Liberci, slaví tedy 20. výročí na jevišti.

https://www.svatojanskavez.cz/